KOMENTÁŘ / Sociální demokracie změnila název na SOCDEM a prý je teď jiná. Výsledkem toho je, že její kandidátku do Evropského parlamentu povede člověk, který otevřeně podlézá totalitním režimům a bez mrknutí oka vládl s Andrejem Babišem, tedy Lubomír Zaorálek. Ke změně gratulujeme a těšíme se na výsledky.
Mnoho lidí, kteří SOCDEM nevolí a nemají k tomu důvod, často říká, že by bylo dobře, kdyby se zvedla ze dna, protože potřebujeme levici. Kde chybí levice, tam kralují populisté Babišova typu, což je prý daleko nebezpečnější. Proto je nutné tuhle situaci změnit, SOCDEM oživit a nabídnout lidem takový volební program, který je z náruče samozvaných spasitelů vytrhne.
Jenže chyba lávky. SOCDEM se nikdy za své angažmá v Babišově vládě neomluvila. Kromě toho, že ze světel reflektorů naštěstí zmizel Jan „Červený svetr“ Hamáček, se nestalo nic. Neustále posloucháme nesmysly Jany Maláčové. A co hůř, v popředí, mnohem výraznější než předseda strany Michal Šmarda, stojí právě Lubomír Zaorálek. A to je prostě tragédie.
Nemine víkend, aby se v některé televizní debatě Zaorálek neobjevil a nesdělil nám, že si nesmíme koupit stíhačky F-35. Bývalý ministr zahraničí i kultury neváhal a klaněl se Číně. A nyní neváhá a nadbíhá ruské propagandě. A co na to SOCDEM? To je jednoduché: postaví ho do čela kandidátky do Evropského parlamentu. Fascinující. Skutečně fascinující.
Jestli tohle má být nějaká obroda české levice, tak se vážně máme na co těšit. Zaorálek je člověk, který může lovit leda v rybníku, kde už je přerajchlováno a přeokamurováno. Pokud se představitelé SOCDEM někdy řídili ještě něčím jiným než monitoringem počtu mediálních výstupů, tedy například jejich obsahem, nemohli by se nikdy takto rozhodnout. Oni ale zjevně mohli.
Jediná strana, které se opravdový návrat povedl, byla KDU-ČSL. Samostatně na tom také není dobře, je ale vhodné připomenout, že lidovci tehdy pochopili, že nutná je změna, opravdová změna, ne jen přelakování, které voliči velice snadno prohlédnou. Normální levici tedy opět mít nebudeme. Škoda. Původní dojem z Michala Šmardy byl totiž daleko, daleko lepší.