Mikuláš Minář FOTO: FB Vojtěch Stádník
FOTO: FB Vojtěch Stádník
Vrabci na pražských střechách si štěbetají zprávu, kterou nelze potvrdit ani vyvrátit. Z iniciativy Milion chvilek pro demokracii se prý možná vyklube nová politická strana. Má jít o reakci na neschopnost demokratických stran spojit se do společné volební koalice, jejíž smysl se poněkud poťouchle vyjadřuje heslem „proti Babišovi“.
Jelikož jde zatím jen o ohlasy jakési pokročilé debaty, ale nikoli o oficiálně deklarovaný úmysl založit novou stranu, tak ještě není co komentovat. Žánr fejetonu ale nebrání položit si otázky typu „co by, kdyby“.
Tak tedy: Co by se stalo, kdyby na scénu vstoupila nová politická strana?
Kdyby se jednalo o stranu levicovou nebo o stranu levého středu, byl by to problém pro Českou stranu sociálně demokratickou, která by si konkurenci zcela zasloužila. Sociální demokraté se vydali cestou rigidní a obstarožní levice postkomunistického typu. Modernější alternativa by mohla sociální demokraty probudit z východního blouznění a z kolaborace s autoritářskou stranou miliardáře Babiše.
Byla by to ale i výzva pro Českou pirátskou stranu, aby jasně řekla, kde stojí. Jestli hodlá nadále koketovat s modelem antisystémové formace, která chce hlavně zavírat konkurenty do svého vězeňského autobusu, anebo jde v podstatě o novou verzi dnes již klasického hnutí Zelených, což je rovněž západní levicový projekt.
Pak je tu ale také pravděpodobnější možnost, že by se nová politická strana ráda natlačila do liberálního středu, kde je nyní poměrně málo voličů, zato však více politických subjektů. Liberálně konzervativní TOP 09, nepříliš čitelní Starostové a částečně i Občanská demokratická strana těžko mohou vítat na scéně novou liberální středovou stranu. Lidovci jsou téměř jistě ze hry, protože si zvolili probabišovského předsedu Mariana Jurečku, kromě něj je zde ale řada proevropských, středopravicových politiků, kteří by podobné uskupení vítat nemohli.
Kdyby nová strana dokázala nabídnout nový směr, novou energii a hlavně novou naději, že se Česko vymaní ze svěrací kazajky autoritářských a proruských sil, bylo by to jedině dobře. Problém je, že se to s největší pravděpodobností nestane. S přechodem Milionu chvilek mezi politické strany v české společnosti ubude tolik potřebná protestní energie, která spojovala lidi z různých proudů, ale místo toho se objeví další – nejspíš marginální – subjekt. Z těch 250 tisíc účastníků dvou fascinujících demonstrací na Letné se nestane 250 tisíc aktivních členů a dokonce ani 250 tisíc voličů nové strany.
Kdyby si vrabci o nové politické straně štěbetali fámy a nesmysly, tak je tento fejeton třeba považovat jen za cvičení v „co by, kdyby“. Kdyby ale mělo toto štěbetání oporu v realitě, pak je třeba vzít rozum do hrsti. Jakousi předností nové strany by jistě bylo to, že by měla v čele lidi mladé a nezatížené minulými příběhy, které Babišova propaganda líčí jako chyby a selhání. Tou slabinou by ale byla zátěž moralizujícího kýče, který Babišova propaganda umí velmi rychle demaskovat a zesměšnit. Jinými slovy: Politická strana má zastupovat legitimní zájmy a potřeby významné části veřejnosti, a nikoli pouhé pocity morální nadřazenosti.
Vrabci by tedy měli zvážit, zda opravdu novou politickou stranu potřebujeme, anebo zda by neměly ty stávající strany dostat čas na to, aby po krajských volbách oznámily, kam došly ve snahách o spojenectví a partnerství. Je zřetelné, že demokratickým voličům chybí u jejich stran politická energie a bojové nadšení. Měly by se vzpamatovat z letargie. Jestli ale demokracii zachrání nový politický subjekt, to je velká otázka. Pokud vznikne z Milionu chvilek nová politická strana, hrozí další rozštěpení. A to je třeba zodpovědně zvážit.
