ROZHOVOR / Celá řada pečujících z domovů pro seniory nám píše, že už se do Ježíškových vnoučat nepotřebují zapojovat, protože s dárci navázali tak pevné vztahy, že už tam chodí automaticky. Toho jsme chtěli dosáhnout, říká ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu Gabriela Drastichová. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovořila o síle tématu osamělosti ve stáří, přáních seniorů v domovech nebo o vývoji projektu od jeho začátku. Vznikl totiž zcela nahodile a již se nejedná pouze o vánoční akci.

Mohla byste zavzpomínat a stručně se vlastně vrátit na začátek, jak projekt Ježíškova vnoučata vznikl?

Projekt Ježíškových vnoučat, tak jako většina geniálních nápadů, vznikl úplně nahodile, aniž by si autor dovedl představit, co za hnutí vytvoří. Olga Štrejbarová, která byla redaktorkou Českého rozhlasu Vysočina, tehdy v rámci své práce objížděla domovy pro seniory a viděla, jak někteří senioři skutečně tráví nejen čas adventu úplně osaměle, bez příslušníků rodiny, přátel. Napadlo ji tedy udělat v čase adventu osamělým seniorům radost tím, že je propojí s dárci, kteří jim splní jejich vánoční přání.

Tehdy měla ambici splnit díky facebookové skupině, kterou založila, 200 přání seniorům z kraje Vysočina. To se díky kamarádům, které měla ve své facebookové skupině, podařilo bleskurychle a hned v následujícím roce se nápadu chytl Český rozhlas, který mu dal podstatně větší komunikační sílu. Z Ježíškových vnoučat se tak po nultém ročníku stal celorepublikový projekt. My jako Nadační fond Českého rozhlasu jsme od rozhlasu dostali Ježíškova vnoučata jako projekt, o který se vedle Světlušky staráme, v roce 2020, přičemž Olga Štrejbarová pořád zůstává duší celého projektu, protože se stará o sociální sítě, na kterých Ježíškova vnoučata společně s komunikací s dárci stojí.

Vezměte krabici ovázanou mašlí, cukroví a jděte se svou rodinou a přáteli do domovů.

Je to právě váš zájem a čas, o který senioři nejvíc stojí.

Co se od té doby změnilo?

Myslím, že změna přišla právě v době, kdy Ježíškova vnoučata přešla pod křídla Nadačního fondu Českého rozhlasu. Vedle tradiční materiální sbírky, kdy dárci obdarovávají seniory v domovech pro seniory i samostatných domácnostech, jsme zřídili i finanční veřejnou sbírku, a tak jsme umožnili přispívat nejen materiálně či plněním zážitkových přání, ale i finančně na ta nákladnější, která po Štědrém dnu na tom seznamu zůstávají nesplněná, ale do života dam a pánů by mohla vnést novou radost a pocit důstojnosti a smysluplnosti.

Z veřejné sbírky je tedy nakupujeme a ještě nám každý rok zbývají peníze na podporu seniorských projektů zaměřených například na rozvoj aktivit v domovech pro seniory, aby tam prostě nebylo tak smutno. Jde například o docházení zvířecích návštěv nebo od loňského roku spolupracujeme s organizací, která podporuje pečující personál… Síla Ježíškových vnoučat se od roku 2020 výrazně rozrostla do celoroční podpory seniorů i pečujících.

A jakou roli v projektu tedy hrají sociální sítě? Na čem komunita stojí?

Je to takové kouzlo, nad kterým se všichni podivují, zázrak facebooku. S naprostým minimem, a to opravdu mluvím o jednotkách tisíc korun, jsme dokázali vybudovat komunitu, která obsahuje tisíce aktivních účastníků, a stále hledáme odpověď na to proč. Jestli je téma osamělosti ve stáří pro uživatele sociálních sítí natolik atraktivní, že se k myšlence dokázali tak upnout? Podle demografických údajů našich sociálních sítí vidíme, že jde o lidi ve věku, kdy se z nich stávají pečující, možná proto… V charitativním ranku je to jedna z nejlépe fungujících facebookových skupin. Komunita skutečně každý rok čeká na polovinu listopadu, až přání seniorů na webu zpřístupníme a oni si je budou moci rezervovat.

Jakou roli tedy v souvislosti s osamělostí hraje v projektu setkávání?

Dárek je pro nás vlastně nositelem vztahu, protože tak jako víte, že dárek potěší chvilkově, víte, že za branami domova pro seniory je někdo, kdo na vás myslí. Dárcům vždy říkáme – vezměte zabalenou krabici ovázanou mašlí, cukroví a jděte do domovů se svou rodinou a přáteli a poseďte chvíli s těmi lidmi, protože dost často je to právě ten váš zájem a čas, o který oni nejvíc stojí.

Daří se to moc hezky a celá řada pečujících z domovů pro seniory nám pak píše, že už se do Ježíškových vnoučat nepotřebují zapojovat, protože s dárci navázali tak pevné vztahy, že už tam chodí automaticky, ať už v předvánočním čase, nebo třeba když mají ti jejich senioři výročí v průběhu roku. Toho jsme chtěli dosáhnout.

Díky i maličkým dárkům vznikají dlouhodobější vazby.

Zní to jako klišé, ale ve Vnoučatech už jsme se nespočetněkrát přesvědčili, že to tak opravdu je.

Je téma osamělosti ve stáří pro uživatele sociálních sítí natolik atraktivní, že se k myšlence dokázali tak upnout?

A máte letos nějakou novinku?

Letos jsme se domluvili na spolupráci s portálem Slevomat, který svým zákazníkům umožňuje přispívat také na Ježíškova vnoučata. Vybrali jsme devět možná i tematicky netradičních seniorských organizací, které zajišťují různé služby pro seniory nebo otvírají i tabu témata týkající se stáří, a na jejich fungování mají dárci možnost finančně přispět.

O jaké typy organizací se třeba jedná?

Je mezi nimi mobilní potravinová banka, sexuální asistence pro seniory, virtuální realita pro seniory, mobilní hospicová péče… je to tematicky velice pestré. Pro nás je to navíc nejen o finanční podpoře organizací, ale současně tím i nasvěcujeme důležitá témata, která se týkají stáří.

O co si senioři nejvíce žádají?

Přání jsou skutečně pestrá, tak jako život sám, a každý z nás je jiný. Od bačkor přes plyšová zvířata, která seniorům připomínají třeba jejich vlastní živé mazlíčky. Věcí, které symbolizují to, co senioři měli v dospělosti nebo v dětství rádi, je tam celá řada. Pánové, kteří třeba pracovali v technických oborech nebo řídili celoživotně autobusy, si přejí kalendář s autobusem nebo model autobusu. Pak je tam celá řada zážitkových přání. Senioři jsou podle mě rok od roku odvážnější, takže se stále objevují lety balónem, seskoky padákem a samozřejmě oblíbené zabíjačkové hody nebo vystoupení cimbálovek.

Každé přání, tedy všech těch 10 tisíc, někdy 15 tisíc, přečteme, abychom je upravili do podoby čitelné a čtivé pro naše dárce. Proto máme možnost nahlédnout skutečně do všech přání.

Víte, jak vlastně samotní senioři projekt Ježíškova vnoučata jako takový vnímají?

Když jezdím do domovů, ani o projektu Ježíškových vnoučat nemluvím, protože pro celou řadu seniorů, hovoříme o lidech, kterým je dost často devadesát a více let, je to vlastně něco, čemu úplně nerozumí. Spíš se bavíme o čase Vánoc, o tom, co si předávali, když byli mladí, a vlastně to ani nenazýváme sbírkou nebo charitativním projektem.

Myslím, že celá řada z nich to bere tak, že měli možnost si napsat přání, jako si ho poptávali v dětství, a objevil se někdo z venku, kdo jim ho přišel splnit.

Věcí, které symbolizují nebo připomínají to, co senioři měli v dospělosti nebo v dětství rádi, je tam celá řada.

A jaké máte ohlasy od pracovníků v seniorských centrech?

Ježíškova vnoučata využívají hojně a rádi, protože, jak oni sami říkají, 99 procent komunikace se seniory je o tom, co potřebují v průběhu dne ve smyslu svého zdraví a duševního fyzického komfortu. Málo se ale baví o tom, co by si přáli, a je to tedy krásná příležitost si s pánem nebo dámou sednout a povídat si skutečně jenom o tom, co si přejí.

Aktuálně jsem koukala, že máte vybráno téměř čtyři miliony korun. Jakými částkami lidé v průměru nejčastěji přispívají?

Je to různé, hladina jednorázového daru se rok od roku zvyšuje, jak si Češi zvykají na přispívání online. V průměru se dary pohybují v hodnotě 500 korun. Letos se také častěji než dříve skládají celé firemní týmy nebo se firma rozhodne nenakupovat dárky pro zaměstnance, ale částku, kterou by vynaložila na věcné dárky, věnuje na dobrou věc.

Máte nějaký mezník, kterého byste letos chtěli dosáhnout?

Bude úplně skvělé, když na sbírkový účet ve finále doputuje částka kolem čtyř milionů korun, což už se v tuhle chvíli děje. Víme, že s touto částkou budeme moct splnit nákladnější přání, která na seznamu nyní jsou, také podpořit již zmiňovaných devět proseniorských organizací, udržet velice smysluplnou a potřebnou spolupráci s organizací Jsme Mila a dopřát seniorům v domovech tolik oblíbené zvířecí návštěvy.

Řekla byste, že vnímáte nějaký vývoj v postoji veřejnosti k takovému pomáhání?

Myslím, že covidový rok nebo dva v podstatě naučily nebo přiměly lidi svou pomoc rozdělovat jak do oblasti materiální, tak finanční.

V covidovém roce, kdy byla možnost fyzicky koupit dárek a dojet s ním do domova, velice omezená a dárky se posílaly přes kurýry, zvolila celá řada dárců způsob darování peněz a pořízení dárku nechala na nás, na Nadačním fondu. To byla velká změna. Pro nás to byl zlomový rok, kdy se finanční sbírce začalo dobře dařit. Na druhou stranu jsme vložili velké úsilí do toho, aby dárci do domovů nepřestali jezdit, protože o tom Ježíškova vnoučata jsou zejména.

Jaká nevšední přání jste vy, respektive dárci, například plnili?

Teď jsme plnili netradiční přání setkání s panem prezidentem. To mám samozřejmě úplně v nejbližší paměti, protože nikdo nevěřil, že by se to skutečně odehrálo. To bylo velice odvážné přání a sami jsme netušili, jestli se splní, a ono se splnilo. Nejkrásnější přání mi přijdou právě taková, kdy se senioři chtějí například podívat do vesnice, kde se narodili, a najde se dárce, který je tam vyveze a stráví s nimi krásný den. To jsou přání, která mi přijdou emoční hodnotou úplně obrovská, a to je to nejkrásnější, co se v Ježíškových vnoučatech děje.

Ježíškova vnoučata nejsou jen vánoční akce, mohla byste tedy říct, co plánujete v průběhu roku?

Vždy, než v listopadu začnou nová Ježíškova vnoučata, trávíme čas dokupováním toho, co dárci o Vánocích nezvládli. To je tak polovina roku a v té druhé se věnujeme podpoře aktivizačních činností v domovech pro seniory, kdy transparentně přerozdělujeme peníze z finanční sbírky. Jde například o nadační podporu venkovních her pro seniory, animo terapií nebo cestovatelských projektů pro seniory.