
Jimmy Carter FOTO: flickr.com
FOTO: flickr.com

NEKROLOG / V neděli večer našeho času zemřel Jimmy Carter, nejstarší žijící americký prezident. Bylo mu sto let a poslední skoro dva roky žil v hospicu. Jeho úmrtí se očekávalo. Carter byl prezidentem jen jedno funkční období. V roce 1980 drtivě prohrál volby s republikánem Ronaldem Raeganem, a i proto je často neprávem opomíjen a vysmíván. Jeho prohra byla způsobena především tzv. stagflací, kombinací inflace a stagnace. Jeho výkon ve funkci byl lepší, než by se z verdiktu voličů mohlo zdát.
Jimmy Carter nastoupil do prezidentského úřadu v roce 1977. V listopadu předcházejícího roku ve volbách porazil nepopulárního republikánského prezidenta Geralda Forda. Voliči cítili po aféře Watergate zmar, který se poté, co Ford udělil svému předchůdci Nixonovi milost, ještě prohloubil. Deziluze z vnímaného úpadku morálky v domácí politice se pak zkombinovala se šokem z pádu Saigonu.
Prezident naděje
Carter zvítězil z velké části proto, že sliboval jasný rozchod s těmito chybami minulosti. Byl oddaným baptistou a svou víru sice v morálních otázkách zdůrazňoval, ale zároveň pevně věřil v oddělení církve a státu. Nemyslel si, že by jeho víra měla být základem pro jeho politický program.
Vedla ho ale třeba k důsledné poctivosti. Carterovi vlastnili burákovou farmu, kterou po dobu svého prezidentování předali Carterovu bratrovi. Prezident se pak až úzkostlivě držel toho, aby se o svou bývalou firmu vůbec nezajímal. Když od bratra farmu přebíral zpátky, byla na pokraji bankrotu.
Měl přehled a nepodléhal poradcům
Carter byl také navzdory pověsti, kterou si získal, velice dobře informovaný a zjevně velice pečlivě pročítal všechny dokumenty, které se k němu dostaly. Svědčí o tom ručně psané poznámky, jež se na nich zachovaly. V nich často i dost otevřeným způsobem konfrontuje své poradce včetně slavného Zbigniewa Brzezinského.
Jeho zahraniční politika byla otevřená kompromisu se SSSR třeba v otázkách redukce jaderných zbraní. Právě Carter v roce 1979 podepsal tzv. SALT II, což byla dohoda omezující počet nosičů jaderných zbraní na 2250 na každé straně. Americký senát ji ovšem nakonec neratifikoval kvůli sovětské invazi do Afghánistánu.
Afghánistán a Írán
Sovětská agrese vyvolala odpor i u Cartera. Nařídil proto bojkot olympijských her v Moskvě, které se konaly v roce 1980. Ty byly vůbec prvními pořádanými ve východním bloku a sovětský režim je chtěl využít k vlastní propagaci. Carterovo zásadové rozhodnutí Moskva nesla velice těžce. Zároveň prezident v roce 1980 prohlásil, že Spojené státy budou bránit země ohrožené jakoukoliv další sovětskou agresí v oblasti Perského zálivu. Tento princip je znám jako Carterova doktrína.
Carterův politický osud ale nakonec zpečetil vývoj v sousední zemi. V roce 1979 došlo k revoluci v Íránu, při níž byl svržen prozápadní šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Nahradila ho islámská teokracie, jak ji známe dnes. Došlo k útoku na americkou ambasádu a zadržení tamního personálu jako rukojmí íránského režimu. Zároveň došlo k propadu produkce ropy, který vyvolal paniku. I když produkce spadla jen asi o čtyři procenta, ceny vzrostly zhruba na dvojnásobek.
Stagflace a rukojmí
V USA došlo k propadu ekonomiky. HDP, které v předchozích třech letech rostlo průměrně skoro o čtyři a půl procentního bodu, se v roce 1980 propadlo o tři desetiny procentního bodu. Zemi k tomu trápila vysoká inflace, jež ve stejném roce dosáhla přes 13 procent. Voliči z toho byli logicky frustrovaní.
K neuspokojivé ekonomické situaci se přidalo i ponížení z Íránu. Tajná operace, která měla rukojmí osvobodit, nevyšla a stála životy osmi amerických vojáků. Jednání o propuštění zajatých zaměstnanců z ambasády se pak do voleb nepodařilo dotáhnout do konce.
Jimmy Carter prohrál s Reaganem drtivým způsobem, když se mu podařilo vyhrát jen v šesti státech a ve Washingtonu D. C. Rozdíl v celkovém počtu hlasů byl bezmála deset procentních bodů. Voliči vynesli velice tvrdý verdikt, ale navzdory tomu nebyl Carter špatným prezidentem. V roce 2002 dostal Nobelovu cenu míru za svou neúnavnou snahu o mírové řešení mezinárodních konfliktů a boj za lidská práva.