V deníku FORUM 24 vychází seriál rozhovorů s velvyslanci. Podařilo se tak vytvořit soubor unikátních pohledů na naši zemi. Od Izraele přes Německo až po Kanadu se ptáme na to, jaké jsou vztahy s Evropskou unií a v ní, co znamenají výsledky amerických voleb pro svět, nebo na to, jaké to bylo prožívat jarní karanténu v hlavním městě České republiky. Ale ptáme se také, jak velvyslanci a velvyslankyně Čechy vnímají a co se jim na nich líbí. I to si nyní můžete přečíst v Revue FORUM. Časopis si můžete objednat ZDE.

Německý velvyslanec Christoph Israng:

I dnes je velmi citlivé téma odsunu sudetských Němců po druhé světové válce. Daří se věc posouvat dopředu? Je něco, co by se podle vás mělo v přístupu k této historické události změnit?

Těší mě, že stále více Čechů vnímá sudetské Němce spíše jako příležitost. Jsou to lidé, kteří cítí určitou sounáležitost s Českou republikou, zajímají se o ni, o česko-německé vztahy nebo o to, jak se daří českému hospodářství. Cestují na místa, kde dříve jejich rodiny žily, investují do různých projektů nebo podniků. Opravdu to není žádné nebezpečí, jak se často veřejnosti snaží namluvit nějací extremisté. Vztah k těmto otázkám se za posledních třicet let velmi změnil jak v České republice, tak i u řady sudetských Němců, kteří se více snaží o dialog a smíření. Dosáhli jsme velkého pokroku, více se spolu bavíme a diskutujeme bez obav, které tam třeba dříve byly.

Rád bych k tomu řekl takový příběh. Setkali jsme se s českou rodinou, která si koupila dům, ve kterém pak na půdě našla osobní věci, dopisy, ale i milostné dopisy někdejších majitelů. Šlo o rodinu sudetských Němců. Češi se na nás obrátili, zda bychom jim nepomohli najít potomky německé rodiny, což se nám společně se Sudetoněmeckým krajanským sdružením podařilo. Potomci té sudetoněmecké rodiny bydlí u Baltského moře. Rodiny se setkaly zde na velvyslanectví. Česká rodina té německé předala všechny dokumenty a nalezené věci, při setkání panovala přátelská atmosféra a padlo pozvání, aby Češi přijeli Němce navštívit. A na závěr jim Němci popřáli hodně štěstí v jejich domě, což bylo slovo, které zdůraznili a které jasně ukázalo, že si nedělají nějaké nároky na cizí vlastnictví.

Jste velvyslancem v Praze již tři roky. Jak vnímáte atmosféru města během koronavirové pandemie a po ní?

Bylo to velmi podivné, v dubnu téměř strašidelné, protože ve městě se pěšky pohybovalo málo lidí. Částečně jsem si to ale i užíval, protože zde nebyli turisté a bylo možné se v klidu zastavit na Karlově mostě. Ale mezilidské setkávání chybělo a jsem rád, že už se může konat, a to i mezi Čechy a Němci. Doufáme, že vývoj bude takový, aby to tak zůstalo, proto musíme pořád dodržovat nějaká opatření, abychom pak nemuseli omezovat školství či hospodářství. K tomu můžeme nějakým způsobem přispět všichni.

Klidnou Prahu si ale užívám i v současnosti. Když vstanu v šest hodin a jdu veslovat na Vltavu, člověk si panoramata může užívat také úplně bez turistů.

Francouzský velvyslanec Roland Galharague:

(na konci září 2020 opustil Českou republiku)

Jak byste zhodnotil současné česko-francouzské vztahy?

Termín, který používáme, je strategické partnerství. To se odráží i v dokumentu, který jsme před několika lety podepsali a který každé čtyři roky obnovujeme a doplňujeme o seznam věcí, na kterých chceme společně pracovat. Strategické partnerství doslova znamená, že se političtí lídři dohodli na tom, že tento vztah je natolik důležitý, že je třeba se jím zabývat, že spolupracujeme v Evropské unii a společně se zabýváme tím, aby naše spojenectví bylo efektivní. Samozřejmě ale nejde jen o tohle, ale o dlouhodobý vývoj od roku 1990 a o vzájemné ekonomické vztahy. V České republice působí kolem pěti set francouzských firem, což představuje asi deset miliard eur v investicích. Obchodní obrat byl letos 14 miliard eur. Je to zásadní partnerství, pro nás velmi důležité.

Vy jako velvyslanec v Praze končíte a odjíždíte do jiné země. Co vám bude chybět?

Mnoho věcí! Byl jsem tu více než tři roky a stal jsem se čechofilem. Miluji Prahu, miluji francouzskou ambasádu. Miluji Čechy a jejich specifický smysl pro humor a ironii. Myslím, že to je věc, kterou máme hodně společnou. Pak také černý humor, ten Čechům i Francouzům jde skvěle, v některých zemích to není vůbec možné. Bude mi také chybět hudba. Česká republika je skvělá země a Francii je velmi blízká. Česká i francouzská vláda dobře vědí, že naše národy nemohou ve světě, ve kterém žijeme, uspět, pokud nebudou budovat funkční a silnou Evropskou unii.

Britský velvyslanec Nick Archer:

Jak se změnily česko-britské vztahy od roku 1989?

Poprvé jsem sem přijel v roce 1992. Zmínil bych několik věcí. Z Velké Británie přišla do České republiky velká podpora pro změnu ekonomických struktur, které do té doby byly komunistické. Přinesli jsme sem v mnoha ohledech naše know-how, přivezli jsme naše experty. Když  Česko vstoupilo do Evropské unie, naše bilaterální vztahy možná trochu oslabily, protože jsme byli spojenci právě díky tomuto členství. Spojenci na jednotném trhu, spojenci v otázce principu subsidiarity, v otázce rozšiřování. Přechod je složitý, protože každá velká změna v životě je komplikovaná věc. Ať jde o brexit nebo třeba o svatbu. To nejdůležitější je udělat z nové situace novou normu. Ale já jsem přesvědčen, že to zvládneme.

Co se vám líbí na České republice?

Skoro všechno! Snažím se nyní víc poznávat venkov a krajinu. To se hodně projevilo během karantény, protože v přírodě se člověk cítil bezpečně. Také jsem se více procházel ulicemi, protože byly prázdné, ale přesto jsem si uvědomoval, že není možné cítit se úplně šťastně bez lidské přítomnosti. Lidé se ke mně chovají velmi slušně. Mám také velmi rád klasickou hudbu. Abych to shrnul – život v České republice je opravdu pozitivní zkušenost.

Izraelský velvyslanec Daniel Meron:

Jak byste popsal česko-izraelské vztahy?

Řekl bych, že vztahy mezi našimi zeměmi jsou skvělé. Česká republika je dlouhodobě jedním z nejlepších přátel Izraele z celé Evropy. Mohu dosvědčit, že se to projevuje v mnoha ohledech. Nejen že jsou si blízké naše vlády, ale obecně občané. Pociťuji to i při svých cestách po Česku, lidé jsou Izraeli nakloněni. A když jako Čech pojedete do Izraele, budete se cítit stejně.

Jak se vztahy změnily od roku 1989?

Historicky to byl Václav Havel, který v roce 1990 řekl, že vztahy s Izraelem budou vždy jedinečné. Zdůrazňoval to nejen slovy, ale také svými činy. V Izraeli byl třikrát a Izraelci jej milovali, znali ho jako jednoho z největších bojovníků za svobodu 20. století. Od té doby jsme se snažili do našich dobrých vztahů přidat i moderní prvky. Stály na historických základech už od Tomáše Garrigue Masaryka, ale po 2. světové válce, od vzniku Izraele v roce 1948, tu žádné vztahy nebyly až do roku 1990. V roce 1990 jsme se vzájemně našli, letos slavíme třicet let od obnovení diplomatických vztahů. V mnoha oblastech vidíme velmi dobrou, produktivní a vážnou spolupráci, která je dobrá pro obě strany.

Kanadská velvyslankyně Ayesha Patricia Rekhiová:

Jak moc Kanaďané Českou republiku znají?

Velmi! Kanada je známá svojí multikulturní společností. Čechokanaďanů je tam mnoho, Kanaďané navíc cestují do Prahy, někteří tu také žijí a pracují.

Co máte na České republice ráda?

Přijela jsem sem z Bangkoku, takže to byla opravdu velká změna. Já i moje rodina jsme si okamžitě zamilovali nádhernou přírodu. V mnohém se podobá Kanadě. Život v Praze je skvělý, je to nádherné město s úžasnou architekturou. Každý den, když se s manželem a naším psem vydáme na procházku, nás ta krása znovu a znovu překvapuje. Je zde navíc cítit hluboká historie. Mnoho jsem se toho naučila.

Když se jdu projít do Stromovky a cítím vůni spadaného listí, připomíná mi to domov. Říká to i můj manžel, je to totiž jeho oblíbené roční období. To jsme v Asii nezažili. Krajina v Česku je také velmi podobná. Ať už jedeme do Českého Švýcarska nebo někam jinam. Jsme daleko od domova, ale tady se jako doma cítíme. Jsem moc ráda, že tuhle složitou dobu prožíváme právě tady.

Švédský velvyslanec Fredrik Jörgensen:

Nejste v České republice zatím příliš dlouho. Co se vám zatím nejvíc líbí?

Přijel jsem v září. Začal jsem tedy v průběhu koronavirové pandemie, což má na moji práci značný vliv. Snažím se setkávat se s tolika lidmi, jak je to jen možné. Jako nový velvyslanec považuji za nutné udělat takových schůzek co nejvíc. Vídám důležité osobnosti, lidi, s nimiž budu pracovat v budoucnu, abychom se zkrátka poznali. Takže nyní se setkávám s politickými stranami, s politiky, s mými kolegy z ministerstva zahraničí, s dalšími velvyslanci a samozřejmě s novináři, jako jste vy. Je to kvůli tomu, abych si o České republice udělal obrázek. Co je to za zemi? Jak funguje? A abych se s ní sblížil. Takže jsem v procesu učení se. A je to velmi zajímavé.

Je něco, co vás překvapilo nebo obzvláště zaujalo?

Češi jsou velmi otevření a mají zájem, jsou zvědaví, řekl bych. To je skvělé.

Kompletní text vyšel v aktuálním čísle Revue FORUM. Předplaťte si časopis ZDE.