Český podnikatel a investor Jiří Hlavenka je zároveň zastupitelem a člověkem, který často komentuje dění v České republice. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří nejen o výsledku českých prezidentských voleb, ale také o změnách, jakými prošel český internet, nebo o tom, co by pro známý vyhledávač letenek kiwi.com znamenal czexit.

Když člověk vyhledá vaše jméno, často se uvádí, že jste byl u počátků českého internetu. Když si na tu dobu vzpomenete, dovedl jste si představit, jak moc internet změní téměř všechny oblasti našeho života?

Vůbec ne. V prvním setkání s internetem – ale taky už u jeho částečného předchůdce, systému BBS – jsem si uvědomil, že to je něco totálně novátorského, které může změnit výměnu informací a komunikaci v planetárním rozměru. Kdybych byl v té době schopen dohlédnout dneška, založím Google!

Utápíme se v době plné nekonečného množství informací (a samozřejmě dezinformací), v níž je často těžké poznat, co je pravda. Neříkáte si někdy, že bez internetu by nám bylo lépe?

A bez knih nejspíš taky, i tam je spousta informací a dezinformací… Možná je to docela dobrá analogie. Knihtisk a internet přinesly dvě revoluce – u knih měl najednou kdekdo přístup k informacím a v internetu, ještě pak více v jeho podmnožině sociálních sítí je dokonce může každý tvořit a šířit, podle libosti, anonymně. Tohle je “nálož”, na kterou lidstvo evidentně není dobře připraveno, která jej postavila před úplně nový a hrozně těžký úkol: třídit, ověřovat, vyhodnocovat, kriticky myslet. Ne jenom “číst a konzumovat”.

Učili nás – a učí dnes naše děti na školách – třídit, ověřovat, vyhodnocovat a kriticky myslet? Nikoli. Výsledek vidíme.

Před lety jste hovořil o tom, že volíte TOP 09, dnes jste zastupitelem za Zelené a Piráty. Jaká strana nebo jaký přístup české politické scéně aktuálně nejvíce chybí?

Já jsem volil topku jednou, předtím obvykle Zelené, jednou lidovce.

Chybí tu především dobré strany a je jich víc. Dobrá strana je především vnitřně poctivá. Má svůj profil, světonázor, pečlivě vysoustružený, vyargumentovaný a neuhýbá od něj, pokud proměny světa nevyžadují názorovou reflexi. Není populistickou korouhvičkou, která jenom přemýšlí, jak nachytat nějaké voliče, ber kde ber. Chybí tu dobrá sociální demokracie, dobří křesťanští demokraté, dobří liberálové. Strany, které nejsou jednak zapleveleny různými šíbry a které – to především! – nehrají na všechny strany, které nepomrkávají jedním okem na konzervativní seniory a druhým na mladé městské rodiny s tím, že si toho nikdo nevšimne. Chvilku to trvalo, ale všimli si.

S vaším jménem je spojen známý vyhledávač letenek kiwi.com. Co by se pro podobné projekty změnilo, pokud by České republika opravdu vystoupila z Evropské unie?

Sebrali bychom kufry a přestěhovali se o zemi dál. Jednoduché. A nebyli bychom sami. Náš dnešní příspěvek do českého rozpočtu by byl příspěvek rozpočtu nějaké jiné země.

Globálně působící české firmy, stejně jako jakékoli jiné globální firmy, už dnes zaměstnávají lidi ze všech možných zemí a kultur; jazyk, který u nás nejčastěji uslyšíte, je angličtina, protože se musíme shodnout na něčem, čemu rozumí všichni. Přestěhování takových firem jinam je jednoduché. Management a špičky firmy se přestěhují fyzicky, zbývajících 1300 zaměstnanců zde bychom postupně pustili a najali jiné v cílové zemi.

Nedávno jste na svém facebookovém profilu komentoval graf, ze kterého vyplývá, že ze všech zemí V4 odchází z České republiky nejvíce kapitálu. Za viníky jste označil Václava Klause a Miloše Zemana. Proč?

Byli to dva nejmocnější mužové České republiky v uplynulých pětadvaceti letech. Byli předsedové nejsilnějších stran, měli pod sebou nejsilnější zákonodárné kluby a byli předsedové vlád. Nastolovali agendu a určovali směr.

Václav Klaus stojí za nedobře zvládnutou velkou, tzv. kuponovou privatizací, která v důsledku znamenala, že sice nepříliš dobrá, ale přesto jakž takž fungující základna výroby, obchodu, služeb včetně financí v podstatě úplně, bez náhrady a přes noc vymizela. Trh byl úplně uprázdněný a zahraniční korporace, které sem přicházely, měly nesmírně snadnou práci s jeho ovládnutím. Klaus jim nedával vůbec žádné podmínky, mohly tu hodovat jako v ráji, a trvá to dodnes.

Miloš Zeman pak, jak je jeho zvykem, otočil humpolácky kormidlo k masivním ekonomickým podmínkám, opět ale bez jemnějších podmínek, jako je například upřednostňování náročnější a lépe placené výroby, podmínku udržení výzkumu a vývoje v zemi, podmínku odběru určitého procenta subdodávek od místních dodavatelů, možná i “zlatou akcii” státu umožňující bránit největším excesům a podobně. Zcela rezignoval na reformu vzdělávání. Neudělal nic z toho, co dělají jiné země, které si domů pouštějí zahraniční investory – ze všech je nejtvrdší Čína, která dělá přesně toto a ještě desítky dalších opatření a kontrol. Ta Čína, od které se Zeman podle vlastních slov “učí”. Velmi špatný žák, tento pan Zeman.

Po prezidentské volbě jste mj. uvedl: “Ti dva se teď porvou mezi sebou jako psi. Nebude to hezká podívaná a ublíží to oběma.” Jak se na tu větu díváte nyní? Dokázal byste si tipnout, jak se bude situace na české politické scéně nadále vyvíjet?

Největším zážitkem – dá-li se to tak říct – byla zlomyslně rozjásaná očička Miloše Zemana po vítězné prezidentské volbě. V nich bylo vše. On není člověk kompromisů a dohod – možná někdy dřív, teď ne. Jede si svou agendu a Andrej Babiš, který si v celém svém životě rozhodoval sám, jen on sám a pouze sám, je podobný (i když na rozdíl od Zemana on je přece jen “dealmaker”). To, co teď vidíme, je podle mě pořád jakýsi klid před bouří. Ano, bouře nemusí vůbec vypuknout, protože se jeví, že se zdraví současného prezidenta skutečně prudce a nezvratně horší. Do bitvy potřebujete jakousi životní sílu.

Nechci se vracet k tomu, co bylo stokrát komentováno – tedy co udělali špatně ti, kdo si přáli změnu na Pražském hradě. Co je ale podle vás nutné dělat nyní?

Je potřeba autenticky myslet na ty, kteří mají méně štěstí než my. Kdesi jsem četl, že se jim musí pomoci “aby nám to v příštích volbách zase nezavařili”. To není autentické, ale čistokrevně prospěchářské – osud venkova je nám ukradený, pokud tedy nebude blbě volit a nezvolí “nám”, lidem z větších měst, prezidenta Okamuru. Je skutečně potřeba Marshallův plán pro periférie republiky: rozsáhlou pomoc, která nebude jen finanční, která do periférií země přinese více vzdělanosti, více kultury, více “občanské společnosti”, lepší pracovní příležitosti, lepší sousedství, lepší náladu, pestrost a bohatost životů.

Jste úspěšný podnikatel. Jaká je v České republice situace pro podnikání? Jak se změnila od 90. let?

Proměňuje se neustále; mohl bych vykládat spoustu veselých historek z natáčení z podnikání na začátku roku 1990… Největší rozdíl je v profesionalitě lidí. Na začátku roku 1990 takřka nebylo možné sehnat zaměstnance, kteří by vůbec byli schopní pracovat u soukromého podnikatele; lidé byli šíleně zdeformovaní minulým režimem. Pokud to bylo možné, brali jsme úplně mladé lidi, studenty, které “neměl kdo pokazit”, ale samozřejmě pak to byl trénink od nuly. Dneska máte k dispozici portfolio kompetentních až extrémně kompetentních lidí, k mání, k najmutí – akorát je musíte umět dobře zaplatit. V tomto smyslu jsme dnes už vlastně normální, vyspělá země.

Jako zastupitel máte přehled o komunální politice. Co očekáváte od podzimních komunálních voleb? A jaký myslíte, že budou mít vliv na celostátní politiku?

Přiznám se, že to vůbec nedovedu odhadnout. Je to ještě půl roku a příští měsíce budou velice nevyzpytatelné. Trendy vycházející z parlamentních voleb, prezidentských voleb i současné preference známe, ale lidé jsou dle mého názoru hodně znejistění, málokdo je dnes už pevně rozhodnutý.

Vliv komunálních voleb na celostátní politiku bych ale moc nepřeceňoval. Vlivní jsou primátoři velkých měst, především Prahy, možná Brna. Ale dovede někdo říci jméno primátora Ostravy, Plzně, Hradce Králové, Olomouce, Jihlavy, z jaké strany je a jak ovlivňuje celostátní politiku? Komunální politici ovlivňují město, které řídí, a tak to ostatně i má být. Výraznější vliv mají mimochodem hejtmani, protože oni jsou vlastně prodlouženou rukou státu do regionů, říká se tomu “přenesená působnost”; komunál je oproti tomu samospráva, tedy ta druhá polovina veřejné správy, a ty půlky jsou na sobě docela nezávislé.

Letos si připomínáme výročí 100 let od založení Československa. Jaké největší nebezpečí, a naopak jaké největší pozitivum vidíte pro začátek “nového století” naší země?

Fakticky je tu jenom jedna skutečná hrozba, která se týká ovšem lidstva, nikoli naší země, a tou je, že si postupně zničíme a zdevastujeme tu jedinou planetu, kterou máme. Náhradní v supermarketu ke koupi není. Vědci stále silněji upozorňují na tzv. šesté vymírání druhů a přesvědčivě je dokladují. Degradace půd, vod a životního prostředí v oceánech neustále pokračuje. Obrovský pás světa, “od Gibraltaru po Islámábád”, kde žijí plus minus dvě miliardy lidí, může být během pár desítek let prakticky neobyvatelný: kamenitá poušť a polopoušť, kde není ani voda ani úrodná půda a teploty šplhají k padesátce. Mezitím my tady vášnivě řešíme obecné referendum a kouření v hospodách.

Pozitivum, abych to neukončil tak pochmurně, přes to všechno vidím v technologiích, které stále více proměňují další a další odvětví: autonomní elektromobilita zdemokratizuje a nebývale změní dopravu, pokroky ve zdravotnictví prodlouží a zkvalitní naše životy, solární energetika (možná) zachrání ony nejohroženější kraje v subtropech, zemědělství v obřích silech s uzavřeným oběhem (možná) vrátí možnosti důstojně žít i na Sahaře.

Skoro věřím, že před námi – a tím myslím před lidskou civilizací – je velmi těžkých pár desítek let. Pokud je s úspěchem překonáme – což vůbec není jisté – pak potom “bude líp”.