Odsouzený vrah Jiří Kajínek, kterému prezident Miloš Zeman udělil milost, nezahálí. Natáčí jedno video za druhým. Objíždí republiku a už zdaleka nehovoří jen o svém případu, zážitcích a zkušenostech z vězení i ze svého slavného útěku a celkově o svém životě. Komentuje společenské dění a vyjadřuje se ke všemu možnému. Dokonce to vypadá, že se opravdu vydal na cestu, o které mluvil už před delší dobou, a jeho ambice jsou značné.

Někdejší uprchlý vězeň Jiří Kajínek, který později obdržel milost od prezidenta republiky Miloše Zemana, má svůj vlastní kanál na YouTube, který plní jedním videem za druhým. Na závěr každého z nich následují pravidelně se opakující záběry, na kterých Kajínek mluví a za ním se vyjímá fotografie Pražského hradu.

Na úplný konec se pak objeví snímek, na kterém je omilostněný vrah Kajínek v emblematickém tílku, které měl na sobě, když byl propuštěn z vězení, a které má tak křiklavou fosforeskující barvu, že by někdejšího trestance nešlo přehlédnout v sebevětším davu. Jiří Kajínek zde ukazuje se zdviženým ukazováčkem směrem k Hradu. Nad tím vším se skví velkými tiskacími písmeny nápis: Můj boj za svobodu a pravdu. A pod ním je umístěný Kajínkův podpis.

Nic z toho není náhoda, ani to nemá jiný význam, než jak to navenek skutečně vypadá. Někdejší valdický vězeň tím zřejmě opravdu chce říct to, že se chystá kandidovat na prezidenta České republiky. Ostatně v minulosti už o tom hovořil. Prohlásil, že by do toho klidně šel, ale v minulé volbě nechtěl jít proti Miloši Zemanovi, ovšem to již v nadcházejícím prezidentském klání nehrozí.

Už teď se dá odhadnout, že příští volba prezidenta bude docela mela a o post hlavy státu se bude ucházet celkem dlouhý zástup uchazečů a pravděpodobně i uchazeček (připomeňme, že v poslední volbě o prezidentskou funkci neusilovala ani jediná žena). Pokud mezi kandidáty bude i Jiří Kajínek, zažijeme ještě onačejší taškařici.

Boj za svobodu a pravdu

Z Kajínkova hlediska by šlo o naprosto logický a zcela racionální počin. Vrah, který dostal milost od prezidenta Zemana, si na svém životním příběhu vybudoval docela dobrou živnost, kdy vydělává na besedách, knihách, reklamách a dalších produktech s ním spojených. Aby značka jménem Jiří Kajínek byla stále cenná a měla svoji hodnotu, je potřeba ji dále zviditelňovat a živit zájmem veřejnosti. A co by v tomto směru bylo užitečnější než taková prezidentská kandidatura?

Fanoušků, kteří by mu pomohli s kampaní, má Jiří Kajínek dost. Zápolení o post hlavy státu by mu přineslo nemalou pozornost, a to skoro zadarmo. Navíc by to pěkně zapadalo do Kajínkem vyprávěného příběhu: Jistě, nebyl čistý jako lilie, ale byl odsouzený na doživotí za něco, co nespáchal, utekl z vězení a po letech dostal prezidentskou milost. Nyní se sám uchází o úřad hlavy státu, aby mu mohl vrátit to, čeho se mu od něj dostalo, a aby dál bojoval za svobodu a pravdu a pomáhal i dalším lidem, kterým se podobně jako jemu stala křivda. Kajínek nemá co ztratit a byl by div, kdyby tuhle příležitost nevyužil.

Mnohem smutnější je to už z pohledu České republiky a funkce prezidenta. Buď jak buď, Jiří Kajínek je pravomocně odsouzený vrah. Je to zločinec, který je na svobodě jenom proto, že se to hodilo prezidentovi Zemanovi. Prezidentská milost ale nic z toho nesmazala, byť Kajínek se kvůli tomu může prezidentské volby zúčastnit. Bohužel bezúhonnost není podmínkou ucházení se o post hlavy státu. Samotná kandidatura Jiřího Kajínka na Hrad by však byla nemístná a pobuřující. To je ovšem právě to, co se bývalému trestanci tuze hodí – využije to pro svou publicitu a zviditelnění se.

Reality show

V této souvislosti stojí za to připomenout, že kdybychom neměli přímou volbu prezidenta, tohle lákadlo pro lidi Kajínkova typu by nebylo tak velké. Přece jen volba poslaneckou sněmovnou a senátem by je tolik nepřitahovala. Přímá volba hlavy státu už ale jednou byla zavedena, takže musíme snést i tenhle tyátr a svého druhu reality show, která kolem ní vzniká a která musí lákat i Jiřího Kajínka.

Tím, že se volba prezidenta dala do rukou občanům, se totiž stalo to, že v ní mají motivaci kandidovat nejenom ti, kteří mají významnou šanci na zvolení, ale i celá řada dalších kandidátů, kteří chtějí být chvíli ve světle reflektorů. Vědí, že i když zvoleni nebudou, tak známost a popularita, kterou tak získají, se neztratí, dost možná jim usnadní zvolení do jiné funkce (ne nutně politické) anebo jim přinese nějaké jiné výhody – například zvýší prodej výrobkům s jejich jménem, na kterých profitují, nebo jim přinese třeba více reklamních nabídek.

Ve skutečnosti je to celé velmi smutné. Prezidentskou volbu to minimálně zčásti degradovalo, ale nelze s tím mnoho dělat, protože opětovný návrat k nepřímé volbě už asi není reálný. Jediné, co občané a také poslanci a senátoři mohou udělat, je nedat těmto kandidátům svůj podpis a neumožnit tak, aby kandidovali.