Do kin právě vstoupil snímek Vlny, který se setkal s nadšeným přijetím už na karlovarském festivalu. Dalo by se říci, že jde o vskutku vyčekaný úspěch. Režisér Jiří Mádl na filmu pracoval dvanáct let a je na něm znát na české poměry až nebývalá preciznost v literární i režijní přípravě. Během povídání s kdysi mimořádně oblíbeným teenagerovském hercem jsme se dotkli i jeho přestupu „na druhou stranu kamery“, pracovní filosofie a ochoty překonávat bolest.

Hokejista

„Když mi jako teenagerovi na šestkrát zlomili ruku, bylo to pro mě moc těžké. V tu chvíli se rozplynul můj plán na solidní živobytí, který spočíval v tom odejít hrát právě do Rakouska, nebo do Francie, kde byl tehdy o Čechy docela zájem. K tomu si najít práci a třeba tam zůstat a naučit se jazyk. Tak to neklaplo. Na druhou stranu si ale myslím, že bych u toho filmu skončil stejně. Když se podívám na svou životní dráhu, vždycky to bylo tak, že jsem dřel, bylo to těžiště mého života, něco jsem si přál, načež to pak v mých očích nefér způsobem nedopadlo. A já to nesl hodně těžce. Jenomže pak přišlo něco, kde jsem ani nehrábl a naservírovalo se mi to tak nějak samo. To byl i film. Pochopil jsem, že to je život. Že investuju nějakou energii, která nikdy nepřijde vniveč.“

Sláva

„Po Snowboarďácích byl ten tlak obrovský, ale pokud se z toho člověk neblázní, vlastně to může přispět k jakési duševní hygieně. Neustále jsem na něco odpovídal, musel mít názor, zaujímat stanovisko, tomu se nešlo vyhnout. Nutilo mě to přemýšlet a přesně formulovat. Byl jsem kluk z gymnázia s dobrým rodinným zázemím, věděl jsem, že nemůžu plácat nazdařbůh. Byl jsem nucen ověřovat si informace, být ve střehu, mít zodpovědnost. Když jsem natočil předvolební klip Přemluv bábu, dostal jsem lynč i chválu. Když je před volbami, máte známý ksicht a uděláte gesto, rozhodně si nepomůžete. Mnohem větší odvaha než natočit video bylo pak veřejně a klidně o tom dál mluvit a vystupovat. Nemělo to jiný efekt než se neustále ptát sám sebe a vnitřně se upevnit. Mně to hodně pomohlo.“

Děda

„Hodně mě ovlivnil děda, pod jehož politickým, antikomunistickým vlivem celá naše rodina byla. Patnáct let se ho estébáci neúspěšně pokoušeli zlomit ke spolupráci. Jakkoli nesměl za totality učit, mluvil sedmi jazyky. V naší rodině bylo to vnější nebezpečí vždy přítomné, nemluvilo se o tom skoro vůbec, ale já to nějak vnímal. I když jsem nikdy necítil chandru z toho, že rodině bylo ublíženo. Vědělo se, že táta se strejdou kvůli svým předkům nemohli na vejšku, absolvovali šest pokusů, aby je nakonec pustili na technické obory, kam vůbec nechtěli. Když se po revoluci otevřely hranice, děda tu pomáhal Britské radě zakládat pobočky, aktivizoval Rotary Club, zakládal školy, spolupracoval se svým někdejším spolužákem kardinálem Vlkem. Nakonec mu ani nešlo o to učit, uměl organizovat a dávat lidi dohromady.“

Schwarzenberg

„Hodně se mi líbil Karel Schwarzenberg tím, jak krásně byl zakořeněný ve střední Evropě. Byl to echt Středoevropan, a já tomu rozuměl, protože ty kořeny v sobě máme všichni, akorát je potlačujeme. Ten český, německý a židovský vliv, z něhož vyrůstáme. I moje rodina má českoněmecké kořeny.“

Problém této země

„Tahle země má jediný problém, a to jsou dezinformace, které dokážou rozleptat jakoukoli pozitivní sílu. Jsme malá země, kde není obtížné vládnout, vidím i talentované politiky. Obecně vidím problém v internetu. Dokud na něm nebudou platit stejná pravidla jako v životě, budeme mít problém. Dokud budou existovat anonymní profily, bude veřejný prostor zamořený dezinformacemi. Když už jdeme velkým nadnárodním firmám na ruku tím, že je daníme tak, jak je daníme, a mně to přijde nefér, ale ok, měl by být jejich finanční profit vykompenzovaný hodnotou bezpečnosti, což konkrétně znamená, aby všechny uživatelské profily na území Česka musely být aktivní pouze přes identitu občana. Když jsem tohle říkal na nějakém semináři o komunikaci v 2011, všichni na mě koukali jako na blázna. Dneska o tom několik vyspělých zemí uvažuje.“

Co nás brzdí…

„Nemůžu slyšet slova jako Nagano, Švejk, Česká nová vlna. Mám to tak i s Havlem. Oni za to nemůžou, tyhle symboly nám toho daly hodně, ale pojďme dál.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném měsíčníku FORUM 24+, který právě vyšel.