Jiří Markovič s vrahem Ladislav Hojerem FOTO: Archiv bezpečnostních složek / se souhlasem
FOTO: Archiv bezpečnostních složek / se souhlasem
PORTRÉT / Na streamingové platformě Voyo se objevil seriál Metoda Markovič: Hojer. Dílo, které prostřednictvím režiséra Pavla Soukupa a všech hereckých protagonistů vzdává jakýsi pomyslný hold legendě československé a posléze české kriminalistiky Jiřímu Markovičovi. Jaký vlastně byl tento nadmíru úspěšný vyšetřovatel těch nejtěžších zločinů? Skvělý detektiv, ale hlavně slušný člověk, který se uměl vcítit do druhých lidí. A to paradoxně i do vrahů.
Jiří Markovič se narodil uprostřed druhé světové války 16. listopadu 1942 v Boleradicích na jižní Moravě. Později se s rodiči přestěhoval do Jeseníků, odkud si do života odnesl lásku k přírodě, a proto ve volných chvílích, kterých však nebylo v rušném policejním životě mnoho, utíkal do lesa. Ostatně patřil mezi vyhlášené houbaře.
Ve svých dvaadvaceti letech se rozhodl, že nastoupí do služeb policie, tehdy ještě Veřejné bezpečnosti. Po dvou letech služby ho osud zavál na oddělení vyšetřování a tomu zůstal věrný po celou profesní kariéru. Začínal sice vyšetřováním krádeží, ale díky svým výsledkům se v lednu 1977 stal vyšetřovatelem na Odboru vyšetřování hlavního města Prahy, kde se šetřily už ty nejtěžší případy.
Jak kdysi vzpomínal v rozhovoru se Sabinou Slonkovou, byli tehdy na odboru čtyři a řešili deset až dvanáct případů ročně. „Z toho ale byla většina domácích zabijaček, jak jsme tomu říkali. To byly rodinné spory, objasnily se za týden, bylo to v podstatě rychle vyřešené,“ popsal tehdy počátky své práce v hlavním městě.
Po devíti letech nastoupil do čela oné slavné „mordparty“, která měla na starosti nejvážnější případy vražd a násilí. A tak měl na starosti i ony dodnes mediálně známé případy Ladislava Hojera, „spartakiádního vraha“ Jiřího Straky, sexuálního devianta Antonína Vorla, sadistického inženýra Vladimíra Tekverka, který si i díky své vysoké inteligenci myslel, že svoji úchylku dokáže porazit sám bez pomoci lékařů, či případ zavražděného kuchaře z restaurace U Dvou koček.
Vraždám se z pozice vyšetřovatele věnoval 26 let a v čele „mordparty“ vydržel až do roku 1999, kdy odešel do důchodu. Ne proto, že by už na svoji práci nestačil, ale jak říkal, chtěl uvolnit místo mladším kolegům, které však nadále zpovzdálí pozoroval, a pokud potřebovali, rád jim přispěl radou. A oni za ním chodili, či spíše jezdili na Šumavu, rádi. Vždyť jeho zkušenosti byly obrovské.
Dodnes není úplně jasné, proč měl Jiří Markovič takové úspěchy při řešení případů, vždyť díky jeho práci bylo v Praze po dlouhých sedm let vyřešeno 100 % všech vražd, a to byl svého času světový rekord. Pak přišla divoká devadesátá léta, kdy i u nás začaly operovat mafie z bývalého Sovětského svazu a z Balkánu a vražd přibývalo. Jiří Markovič tak začal do týmu vybírat ty nejschopnější policisty, s nimiž se setkal. A i díky tomu se dařilo držet objasněnost na vysoké úrovni. Jak přiznal, vybíral si stejné „detailisty“, jako byl on sám. Vždy tvrdil, že dobrý vyšetřovatel musí sledovat zvláště detaily na místě činu. A evidentně se mu tento postup vyplácel.
Ti, kdo ho znali, se shodují, že to nebyla žádná naučená či z knih vyčtená metoda, ale že Jiří Markovič byl skutečně charismatická osobnost, která si dokázala získat každého člověka. Určitě k tomu přispíval i fakt, že ke každému, tedy i k těm nejhorším vrahům, s nimiž se musel stýkat, přistupoval jako k lidské bytosti. To je nakonec jasně ukázáno i v onom seriálu, kde je předveden onen specifický vztah mezi vyšetřovatelem Jiřím Markovičem a brutálním vrahem-kanibalem Ladislavem Hojerem, který byl ochoten se přiznat jen „svému vyšetřovateli“. Jiný usvědčený a odsouzený vrah, Jiří Straka, kterého se kdysi bála celá Praha, po svém propuštění zamířil právě také za „svým vyšetřovatelem“ na jeho chalupu v Prášilech na Šumavě.
Markovič to v jednom z rozhovorů pro média, když už byl spokojeným důchodcem, popsal lapidárně: „Vždycky jsem obrovsky vydělal na tom, že jsem se k mým obviněným choval jako rovný k rovným. Nikdy jsem na ně nedělal žádné podrazy. A vyplatilo se to.“
Jeho pozdější nástupce v roli šéfa pražské „mordparty“ Josef Mareš na něj vzpomínal jako na „modlu všech policistů“.
Jiří Markovič zemřel 20. října 2022, takže premiéry seriálu, v němž je hlavní postavou, se nedožil. Jak by se na televizní zpracování svých případů díval, tedy nevíme. Víme ale, že říkal, že „má rád chytré detektivky. Třeba Hříšné lidi města pražského.“ A Metoda Markovič jako chytrá detektivka nejen vypadá.
