Jiří Padevět je znám především svými historickými pracemi zaměřenými na, jeho slovy řečeno, temnou dobu či krvavá léta, počínající rozbitím Československa v roce 1938 a končící Stalinovou a Gottwaldovou smrtí v roce 1953. O tom, proč si vybral právě tohle období, o temných stránkách lidské duše i o tom, jak se historie odráží v současnosti, ale také o spoustě dalších věcí jsme si povídali před obrovskou knihovnou v jeho kanceláři. A protože se známe už hodně dlouho, tak si i v rozhovoru tykáme.

Kde se zrodil tvůj zájem o historii?
Zajímalo mě to už jako malého kluka. ­Vyrostl jsem v pražských Nuslích, kde je nespočet pomníčků z Pražského povstání, kousek je pankrácká věznice, také jeden z mnoha ilegálních bytů Tří králů. Táta mi o tomhle všem vždycky ochotně vyprávěl, škola přidala Julia Fučíka, který byl také zatčen v Nuslích. Takže kromě klukovských bitek, praků, rozbitých kolen a loktů tady pomalu klíčila vášeň pro naši moderní historii. I když přiznávám, že Vinnetou byl dlouho podstatnějším hrdinou než Josef Mašín.

A proč ta opravdu nejtemnější doba 1938–1953?
Protože to je doba, kterou je podle mě nutné vnímat ne odděleně jako druhou republiku, protektorát, třetí republiku a komunistický teror. Nutno upozornit, že nejsem profesí historik, je to „jen“ můj koníček. Přesto si dovolím tvrdit, že někteří historikové se příliš upínají na jedno z těch kratších období a sem tam jim unikne souvislost. Třeba mezi protektorátní a ranou komunistickou propagandou nebo mezi různými projevy státního antisemitismu během celé téhle temné doby. Pozoruhodné je, že se najdou i historikové tvrdící, že protikomunistický odboj byl marginální, nebo že snad dokonce vůbec neexistoval. Škoda že nemáme stroj času, mohli bychom si popovídat těsně před popravou se všemi těmi statečnými agenty chodci nebo třeba s bývalými partyzány ze skupiny Hory Hostýnské, kterým vadili komunisté stejně jako nacisté. Skoro čekám, kdy někdo začne podobně marginalizovat odboj protinacistický, aniž by si uvědomil, že odboj není nikdy většinová záležitost.
Nejpodstatnější pro můj zájem o tohle období je ta neuvěřitelná míra statečnosti, ale také utrpení. To, že řada z našich předků byla najednou postavena před velkou…