Po celé Evropě se populismus, někdy natřený národními barvami, někdy prostě jenom zabalený v lákavém obalu, snaží rozleptat demokratickou společnost. Starší z nás pamatují poslední velký nástup populismu u nás, který začal před padesáti lety.

V roce 1969 československým komunistům došlo, že je výhodnější s obyvateli uzavřít společenskou smlouvu. Na jedné straně budou občané, koupení relativním dostatkem, kteří budou mlčet. Na druhé straně bude vládnoucí menšina, které si nebude nikdo z koupených všímat a bude si hledět svého. Občané pak nechají vládnoucí menšinu zničit ekonomiku, přírodu, soudnictví, média a nakonec i společenské vztahy.

Podobná situace, se opakuje dnes a dá se na ní velmi dobře ukázat, jaký je rozdíl mezi demokratickou a populistickou správou státu. Demokracie od nás vyžaduje odpovědnost, vůli k rozhodování, respekt k jinému, nebo slabšímu, vyžaduje od nás myšlení.

Populismus od nás vyžaduje mlčení. Vyžaduje, aby ti, kdo se rozhodnou populistického vůdce následovat, odložili svoje názory a touhy a přejali ty jeho. Aby převzali jeho neochotu řešit skutečné problémy a nahrazovat je volebními hesly s týdenní expirační lhůtou. Vyžaduje ne vůli k rozhodování, ale poslušnost, vyžaduje ne respekt ke slabšímu, ale nevšímavost.

V podstatě vyžaduje jediné. Mlčet a za čtyři roky volit stejně, jako dosud.

Populismus, tedy jeho reprezentanti, se často stylizují do role otců vlasti, bez jejichž přičinění by nic nefungovalo, stylizují se do role opatrovníků, kteří nemají při správě státu na práci nic menšího, než blaho všech. Dokonce i blaho těch, kteří o to nestojí.

Populisté, a prokazuje se to zas a znova po celé Evropě, stojí pouze o homogenní, jednolitou masu ovcí.

Pokud o něco rozhodně nestojí, jsou to občané. Občané, kteří chtějí vědět, co se děje za oponou vládnutí, občané, kterým není lhostejný osud jejich vlasti a světa v delším časovém horizontu, než jedno volební období.

Populisté stojí o tvárnou hmotu, nestojí o lidi. Pokud jim ale většina společnosti NEvyjde vstříc a nezmění se v masu, ochotnou na pokyn vůdce hlasovat, mlčet, nebo dokonce nenávidět a zabíjet, mohou si populisté sbalit svoje loutková divadla.

Demokracie je zcela jistě méně pohodlná, než populismus, nutí občany přemýšlet, konat, přít se mezi sebou o politické směřování i fungování obce. Populismus vám nabídne konejšivou chápavou náruč, posadí vás do měkkého křesla a otevře vám na příslušné stránce ten správný stranický tisk. Populismus vás nikdy nebude strašit budoucností, i kdyby na planetě rostl poslední strom a tekla poslední řeka. Populismus bude stát o váš hlas, pokud budete mlčet. Nemlčte, dejte svůj hlas demokracii. Populismus není nic víc, než totalita, vystlaná vatou lhostejnosti.