Je léto a měli bychom odpočívat a dovolit si zapomenout na všední i nevšední starosti. Ale ouha. Je to jako s trojským koněm – chvilková nepozornost a nastal malér.

Trojskými koni (nejen) letošního léta jsou majitel hnutí ANO Andrej Babiš a poslankyně KSČM Marta Semelová. Pan Babiš s vidinou vítězství ve sněmovních volbách uvolnil své snění natolik, že nám dal poznat, jak to myslí s naší zemí, jejími občany i jejím politickým uspořádáním DOOPRAVDY. A prozradil nám, co nás může po jeho Vítězném říjnu čekat. Andrej Babiš nechce liberální demokracii, nechce pluralitu názorů, nechce mnoho ze základů, na kterých je postavena naše společnost.

Parlamentní diskusi, která v sobě nese oponentní stanoviska, nazývá žvanírnou (zapomíná přitom, že slovo parlament je přímo odvozeno od slovesa parler, tedy mluvit, hovořit) a chce debatování ve sněmovně  omezit. Ale nejen tam. Do vedení měst a obcí by stačilo zvolit starosty či primátory, kteří by vládli bez dalších zastupitelů, bez kontroly, pouze s úřednickým aparátem. S tak nekompetentním názorem se člověk hned tak nepotká ani v hospodě.

Senát je nutné omezit, sní pan Babiš, protože zdržuje legislativní proces, a je navíc drahý. To, že senát může zamezit ústavním změnám, omezování základních práv a svobod, že je jednou z důležitých pojistek, aby vláda momentální většiny nepohrdala právy momentálních menšin, aby se zabránilo změnám ve vládu autokratickou či diktaturu, vůbec neřeší, protože je mu přemýšlení v ústavní rovině prostě cizí.

Opozici nechápe jako protiváhu vládnoucí moci, jako zásadní předpoklad demokracie, protože o demokracii pan Babiš nepřemýšlí. Přemýšlí o vládě, přemýšlí o uchopení moci, o její realizaci. Přemýšlí o nákladech a výnosech. Přemýšlí o osobním mocenském vítězství. Politika je pro něj realizace podnikatelského záměru specifickými prostředky.

Pan Babiš je šéf a má řídit firmu. Pro řízení společnosti je nevhodný, neboť sloužit společnosti, pomáhat slabším a bránit je, rozumět liberální demokracii a pečovat o ni, je mu velice vzdálené a nevnímá to jako svou politickou prioritu. Svěřit Andreji Babišovi politickou moc i s jejími mocenskými atributy je pro společnost nebezpečné a nezodpovědné.

Ještě nebezpečnější je mít v politickém prostoru osobu, jako je komunistická poslankyně Semelová. Pokud z jejích úst vychází, že „demokracie a komunismus se nevylučují“, je to nejen lež, ale jsme svědky zvrhlého blábolení člověka, kterému nevadí stovky umučených a zavražděných nevinných lidí, statisíce nevinných uvězněných občanů a statisíce nevinných vyhnaných ze své vlasti. Pokud se někdo k této ideologii hlásí i přes hrůzné zločiny, zaslouží si co nejdůraznější odmítnutí. Politické i občanské.

Pokud navíc volá po změně režimu vedoucího či navazujícího na onu totalitu, pak je nutné nejen mít se na pozoru, ale případně se i aktivně bránit, aby se tito lidé nedostali k moci.

Nechceme-li nové zavražděné, nové umučené, nové vyhnané, nechceme-li autokratický režim, který od Andreje Babiše převezmou dobrovolně či násilím komunisté, aby jej změnili v novou diktaturu, nesmíme být lhostejní a bez paměti. Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Tobě zvoní!

Autor je místopředsedou senátu