Jiří Štokman FOTO: VÚA-VHA, se souhlasem
FOTO: VÚA-VHA, se souhlasem
V Buchlovicích se 17. dubna 1920 narodil Jiří Štokman, pozdější účastník úspěšného výsadku Clay. Po roce 1948 jej však situace donutila k opětovnému odchodu do zahraničí, kde se aktivně zapojil do činnosti proti komunistickému Československu. V roce 1990 byl plně rehabilitován.
Otec Jan Štokman (nar. 1876) byl obchodník, matka Eliška (roz. Perlová, 1880) byla v domácnosti. Jiří vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti a zároveň cvičil v sokole a působil také ve skautském hnutí. V roce 1939 se zapsal na právnickou fakultu Masarykovy university, ale kvůli uzavření vysokých škol nacisty studovat nemohl. Ač neprošel vojenskou službou, zapojil se aktivně do odboje v řadách vojenské organizace Obrana národa. Působil jako spojka mezi krajským ústředím a místní organizací. Poté, co gestapo v jeho okolí spustilo vlnu zatýkání, podílel se na organizování útěků osob jak ze zajišťovací vazby, tak i za hranice. Před zatčením se sám zachránil 21. prosince 1939 útěkem na Slovensko.
První pokus o přechod hranice ze Slovenska se ještě nevydařil a Jiří byl v Maďarsku zadržen a vězněn až do 28. dubna 1940, kdy byl vrácen na Slovensko. Druhý pokus již úspěšný byl a Jiří Štokman se přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii dostal do Francie. Než se však stačil 3. pěší pluk, v jehož řadách působil, zapojit do bojů, došlo ke kapitulaci a Jiří Štokman byl 13. července 1940 evakuován do Velké Británie.
Již v hodnosti desátníka aspiranta byl v srpnu 1942 odeslán na výcvik do Skotska na STS 26 a na STS 51 v Ringway, neboť se dobrovolně přihlásil k plnění úkolů v obsazené vlasti. Prošel tedy parašutistickým výcvikem a prodělal řadu dalších školení. Poté byl spolu s velitelem četařem aspirante Antonínem Bartošem a radistou četařem aspirantem Čestmírem Šikolou zařazen do výsadku Clay.
Společně byli v srpnu 1943 přesunuti přes Alžír do Itálie do vyčkávací stanice, odkud byli 13. dubna 1944 vysazeni u obce Hostišová. Jako šifrant se Jiří Štokman podílel na celé úspěšné činnosti skupiny, která vytvořila za pomoci domácích odbojářů širokou zpravodajskou síť. Na konci války pak bojoval v řadách partyzánů.
Po válce zůstal v armádě a od srpna 1945 do dubna 1948 pracoval jako instruktor šifrování a bojové přípravy na Vojenské akademii v Hranicích. V roce 1946 byl povýšen již na kapitána. Ovšem již krátce po komunistické puči v únoru 1948 byl jako západní voják věrný demokratickému zřízení první republiky 17. dubna 1948 odeslán na nucenou dovolenou, což byl první krok k vyhození z armády. Vzhledem k tou, jak vypadala situace se rozhodl pro druhý odchod do exilu a 23. dubna 1948 odešel do Západního Německa a později do Francie, kde se zapojil do odbojové činnosti proti komunistickému Československu. Vyučoval ve zpravodajské škole agenty, kteří měli být vysazeni do komunisty obsazené vlasti.
Následně se přestěhoval do Velké Británie, kde se v roce 1952 oženil s krajankou Milenou Hlavatou, která pocházela z Železného Brodu. O rok později se jim narodil syn Michael. V té době si jej kvůli znalosti práce v odboji vyhlídli zástupci americké armády a nabídli u zaměstnání. A tak se v roce 1954 rodina přestěhovala do USA, kde Jiří Štokman působil jako učitel v Ústavu obrany státu v Monterey v Kalifornii. V rodné zemi mu vládnoucí komunisté mezitím 2. srpna 1948 odebrali v nepřítomnosti všechna vyznamenání a degradovali jej na vojína.
Jiří Štokman podlehl těžké nemoci 17. července 1981. Posmrtně byl rehabilitován krátce po listopadu 1989, kdy byl v roce 1990 povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka. 30. dubna 2009 mu pak byla na rodném domě v Buchlovicích v ulici K Buchlovu 295 odhalena pamětní deska.
