Otevřené dopisy se většinou píšou, když si někdo na něco stěžuje, proti něčemu protestuje, anebo chce dát veřejně najevo nelibost. Já tento dopis píšu proto, že chci říct něco pozitivního. Něco, na čem se shoduji s celou řadou svých přátel. A zároveň něco, co chci, aby se dostalo na veřejnost – protože mé důvody k napsání tohoto dopisu asi bude chápat spousta lidí, které neznám, a kteří nepíšou do médií. Tak píšu i za ně.

Vážený pane Kalousku!

Oslovuji Vás „pane Kalousku“, ne „pane poslanče“, „pane ministře“, či „pane předsedo“, jak jsem Vás opakovaně oslovoval jako novinář, když jsem Vás kontaktoval pracovně. Nyní, po Vašem ukončení veřejného politického působení, jste běžným občanem – proto „pane Kalousku“, A protože jste již tím běžným občanem, mohu tyto řádky napsat bez podezření, že lezu politikovi do p**ele.

Signál, šum a šeď

Píšu ten dopis, abych Vám poděkoval za Vaše působení v politice a abych Vám řekl, že jsem si Vás celou dobu, co jste ve vrcholné politice byl, vážil a měl Vás rád. A nic na tom nemění skutečnost, že z té politiky nyní odcházíte. Naučil jste mne – protože před čtvrt stoletím jste hlásal válku proti marihuaně – mít respekt a pozitivní vztah k člověku, který říká přesný opak toho, co říkám já. Pokusím se vysvětlit, proč ten můj vztah k Vám vznikl, ač jsem jednoznačně heterosexuální.

Takže asi nejzákladnější příčinou mého respektu k Vám bylo a je, že jste k rozeznání, i když stojíte před šedou flekatou zdí. Což se o většině dnešních poslanců říct nedá. V politice čím dál tím víc vítězí šeď a průměr. Dnešní „průměrný poslanec“, s výjimkou pánů Bartoše a Feriho, by mohl krást v samoobsluze. Nikdo si ho nevšimne, nikdo si ho nezapamatuje. Sněmovnu obsadili nevýrazní a průměrní lidé nevýrazných a průměrných postojů, názorů a inteligence.

Vy jste byl – bez ohledu na to, zda jste říkal obsahy, které mi byly libé, či obsahy, které mi byly nelibé  – vždy zcela jasně zapamatovatelný, nezaměnitelný a rozpoznatelný Miroslav Kalousek. Vždy, po celou dobu Vašeho působení v politice, jste byl „výrazná osobnost“. Politik, který byl vždy zvolen ne díky tomu, že jej nějaký Vůdce milostivě zařadil na kandidátku svého draze vybudovaného hnutí, ale proto, že lidé volili právě a konkrétně jeho. A s ním jeho stranu. Vaše působení, vystupování a konání bylo vždy – informatickými pojmy – odlišitelné od pozadí. Váš signál byl odlišitelný od šumu. A to se dnes o zdrcující většině politiků říct nedá. Netuctovost, nadprůměrnost a inteligence pro mne jsou (byť si uvědomuji, že je to dnes staromódní) při posuzování lidí klíčové. Vy jste vždy byl – a budete – unikátní, jedinečný a nezaměnitelný. A to je vlastnost, která zaslouží v dnešním světě šedých politiků s šedými názory a postoji úctu a obdiv.

Co neprasklo, tak se nestalo

Česká republika má díky drbavosti lidí velkou výhodu: Pokud někdo krade a podvádí, tak se to brzy ví – a to celonárodně. Takovému člověku se sice většinou nic nestane. Velmi často, jak ukazuje příklad pana premiéra Babiše, zlodějiny přinesou politikovi volební vítězství a premiérské křeslo. Malí zlodějíčci z řad voličů volí velkého zloděje, který jim imponuje, protože si nakradl více než oni. Vy jste byl asi historicky nejpomlouvanějším a z korupce nejobviňovanějším českým politikem. Ale za to čtvrtstoletí v politice na Vás neprasklo nic. Podezření – těch bylo více než velké množství. Ale vždy se nakonec ukázalo, že ta podezření jsou na vodě. „Podezření bez důkazů“ se nazývá pomluva či drb.

Prostudoval jsem za léta Vašeho působení desítky „zaručených tipů“ z nejrůznějších, možná všech představitelných zdrojů. Ty tipy se vždy týkaly toho, kterak jste někde něco ukradl nebo se nechal podplatit. A z těch snad třiceti podnětů se ani jeden neukázal jako pravdivý a podložený. Vždy šlo jen o klepy. Jedním z největších výdobytků internetu je wikipedie, je něco jako koncentrovaná znalost intelektuálních elit. Prostudoval jsem heslo Miroslav Kalousek i heslo Diag Human, na které heslo o Vás odkazuje. A našel tam několik závažných CHYB.

Dále čtěte

V zemi babišismu a buranokracie. Kniha Bohumila Doležala je úspěšná

Spolek Free Czech Media vydal ve spolupráci s deníkem FORUM 24 knihu Bohumila Doležala „V zemi babišismu a buranokracie“. Jedná…

Podtrhuji – chyb. Ne zlodějin. Především z dob Vašich začátků – ohledně Vašeho působení v oblasti vyzbrojování armády existuje řada velmi rozšířených drbů. Ale ani po pětadvaceti letech, když už dávno na Vaše tehdejší kolegy praskly desítky malérů, a už jsou dávno promlčené, na Vás nikdo nikdy nic nevyhrabal. Ano, drbů a pomluv navázaných na Vaši osobu jsem slyšel snad stovky, a kritiku za chyby nalezneme i na té wiki. Nic, z čeho by plynulo, že nešlo o chyby, ale o korupci či zlodějinu, jsem nikdy neviděl. Ale kdyby někdo analyzoval moje chyby v článcích za mých 28 let práce reportéra, byl by ten seznam určitě delší, než je seznam chyb Vašich. Nějaké, jakékoliv důkazy proti Vám – byť se o to snažila Vaše politická konkurence i novináři po čtvrt staletí – nikdy nikdo nepřinesl.

Jako novinář vím, že utajit v této zemi něco tak dokonale, aby se to pětadvacet let neprovařilo, je v podstatě nemožné. A tak se kloním k nejjednoduššímu vysvětlení: Že jste prostě nekradl. Což je v dnešní politice malý zázrak. A všechny P. T. čtenáře, kteří po přečtení toho konstatování začali vzteky mlátit pěstí do klávesnice, prosím: Pokud něco – ne drby a fantazie, ale důkazy – máte, ozvěte se mi! Jsem si skoro jist, že se nikdo neozve. Takže jsem k Vám měl respekt i kvůli tomu, protože politiků, kteří se bokem napakovali, je tato země plná. Ale těch, co nekradli, zas až tak moc není.

Symbol všeho, co nenávidí lůza

Popravdě mi na Vás imponuje i to, co máme společné: Totiž že jsme oba terčem čiré nenávisti lůzy. Vy jste se stal holotypem, typickým zástupcem sociální skupiny zvané „pražská kavárna“. Pojem zavedla „buranská pivnice“, přesněji její návštěvníci. Pojem „pražská kavárna“ symbolizuje vše, co je pivníkům volícím Okamuru či Babiše protivné. A co je lidem jako já naopak blízké. Pivnictví je totiž esencí sprostoty, malosti a upocenosti, špinavého českého s**čství. Byl jste protikladem silám upocené zloby a malosti – a dokonce jste tu roli až mistrně ztvárnil před kamerou:

Vy jste se pro nás – pro ty, co jdou raději do kavárny než do zaflusané pivnice – stal symbolem něčeho, co bylo ještě za první republiky úplně normální. Symbolem politika s názorem a kulturou. A do té kultury, pacifisté prominou, zahrnuji i Vaši facku sprostému mládenci, co Vám nadával před sněmovnou. V rámci kultury naší země je obvyklejší si nechat nadávat a pak sprosťáčka za jeho zády pomluvit, případně si zafňukat nad zkažeností doby. Proto veřejný prostor sprostne čím dál rychleji. Vy jste tenkrát zvolil metodu, která je nejjednodušší, nejadekvátnější a dle mého i nejvýchovnější. Nadáváš mi? Plác! A pak jste šel bez protestů zaplatit pokutu, protože facka sprosťáčkovi je (z pro mne nepochopitelných důvodů) přestupek. Kdyby se tak, jak jste se zachoval Vy, zachoval každý, komu je podobně nadáváno, přestalo by nadávání být tak časté. Oni hajzlíci jako ten, co Vám nadával na Malostranském náměstí, nebývají stateční. Takže ve společnosti, kde by museli počítat s plácnutím přes hubu, by raději byli potichu.

Lid (ne lidi, tyto množiny nejsou identické) Vás nenáviděl po celou dobu Vašeho politického života. A lid, pivníci, má dobrý čich. Pozná, že je někdo jiný než oni, má jiný, pokročilejší systém hodnot, a je vzdělanější, než tento národ toleruje. Takže jste pro mne byl i symbolem opaku „buranské pivnice“. Což se počítá.

Kdo přijde po Vás?

Nyní, s Vaším odchodem z nejvyšších pater politiky, ale vyvstává až ochranářská otázka: Bude ještě někdy v této zemi nějaký politik srovnatelný s Vámi a několika málo dalšími Vašimi bývalými kolegy  – politickými osobnostmi, kteří už z politiky odešli dávno? Anebo politici jako Vy už s Vámi vymřou, a nadále bude česká politická scéna tvořena šedivými tajtrlíky z holdingu? Odchází s Vámi poslední matador skutečné zastupitelské demokracie, a do budoucna už budeme potkávat v nejvyšších patrech politiky jen nejrůznější Babišovy manažery, jejichž kompetencí je servilita k panu velkouzenáři?

Jakožto rozený optimista – celoživotně si myslím, že ještě nejsme dost daleko a bude mnohem hůř – si myslím, že s vámi odchází z české politiky éra politiky tvořené osobnostmi. Nastává politika dělaná osobnostmi ze separátu. Masa strojově odděleného od kostí. Politika dělaná politiky, jejichž výměny si pro naprostou šedivost prostě nevšimneme.

Vy jste celou svou kariéru byl jejich opakem, nezaměnitelný a nezbabělý člověk, který se nebojí říkat lidem – veřejnosti – i nepříjemnou pravdu. A já za Vás jakoukoliv náhradu na dnešní politické scéně bohužel nevidím. Kdyby bylo v uplynulých letech v politice více Kalousků, nepřevládali by dnes v parlamentu babíšci všech politických stran. Takže díky za ta léta, která jste politice – tedy této zemi – dal.

S úctou jxd