Máme za sebou těžký rok a ten letošní nebude o mnoho snazší. V některých ohledech může být dokonce ještě horší. V takové chvíli je namístě projevit trochu velkorysosti a pochopení a hlavně se ubránit příliš příkrým, kategorickým a univerzálním soudům o tom, jací jsme. V Haló novinách jsme se ale mohli dočíst, že jsme jako lidstvo rozmazlení, protože někteří z nás se chtějí nechat očkovat proti covidu co nejrychleji a protože jiní naopak odmítají současná vládní opatření.

Monika Hoření v Haló novinách napsala: „Vytříbily se nám v České republice dva extrémy. Jeden extrém tvoří lidé lačnící po urychlené vakcinaci proti COVID-19 dříve, než na ně dojde řada. Druhý extrém jsou zatvrzelí odmítači roušek a všech mimořádných opatření, žádající otevření hospod a restaurací a často také zpochybňující vakcíny a očkování vůbec.“

Posléze se redaktorka komunistických novin opřela do slavné herečky, která to od ní pořádně schytala: „Do té první skupiny se zařadila oblíbená herečka Jiřina Bohdalová, která dopředu uvedla v médiích, že jde 7. ledna na první dávku vakcíny do IKEMu, ovšem aniž by ji měli tamní zdravotníci v seznamu vakcinovaných. Paní Jiřinka by vzhledem ke svému věku měla na takové očkování jistě nárok, ale musí čekat, až se na ni dostane. Ani známou umělkyni neopravňuje nic k předbíhání.“

Je pravda, že herečka tohle prohlásila a že IKEM o ničem nevěděl, ale dělat z toho aféru, případně Bohdalovou obviňovat z toho, že se domáhá nějaké protekce, je nesmysl. Všichni můžeme být rádi, že se Jiřina Bohdalová chce nechat očkovat, a to dokonce co nejdříve, a že o tom veřejně mluví.

Za to všechno bychom jí měli poděkovat, a ne jí vyčítat, že si nedohledala potřebné informace ohledně toho, jakým způsobem v této fázi očkování probíhá a koho se týká – a že v IKEMu očkovali jen seniory, kteří tam byli hospitalizovaní, a vlastní zdravotníky. Ne, to opravdu nebylo žádné předbíhání arogantní celebrity, která si o sobě myslí kdoví co.

Rozmazlení a zpovykaní

Bohdalová přitom v Deníku N uvedla: „Jdu 7. ledna na první dávku vakcíny. Doufám, že v mém věku, kdy mi bude za pár měsíců 90 let, mě vezmou i bez protekce a bez předbíhání.“ Je zjevné, že z její strany šlo zkrátka jen o mylnou představu, že když má někdo na krku bezmála devět křížků, není problém se nechat očkovat. Problém to zjevně je, ovšem vinu na tom nenese Bohdalová, takže bychom za to hlavu neměli trhat jí.

Dále čtěte

Lekce o výuce dějin z Haló novin od mladého komunisty? Raději ne

Výuka dějepisu na základních a středních školách je velkým tématem. Mimo jiné bývá častým předmětem kritiky. Nejvíce jí bývá vyčítáno,…

Monika Hoření jde ale ještě dál a kritizuje celou společnost: „Jsme jako lidstvo rozmazlení, nebo aspoň část z nás. Jsme rozmazlení z blahobytu, ve kterém žijeme – myslím to ve středoevropském průměru, nikoli v každém jednotlivém případě. Už někomu nestačí sedět v teple domova, mít možnost plné lednice zásobované z blízké sámošky a koukat na nevímkolik televizních stanic. Kdo si stěžuje, ať se podívá do jiných zemí, co to je zákaz vycházení. Nebo do rozvojovek, které podle zásad kapitalistického světa, v němž vyhrávají bohatí a mocní, získají vakcíny až úplně naposled.“

Ano, rozmazlený a zpovykaný je každý, kdo se chce vídat se svými přáteli a blízkými kromě nejužšího kruhu rodiny, kdo chce normálně žít, chodit za kulturou, do hospod a restaurací, zkrátka kdo se chce vrátit k tomu, co je naprosto přirozené a co nutně potřebujeme. Říká se tomu obyčejný lidský život, protože člověk je tvor, který se bez společnosti druhých lidí neobejde.

Kázní k lidské pospolitosti

Jistě, musíme být ohleduplní a bylo by hloupé a krátkozraké při rekordních počtech nově nakažených a riziku kolapsu nemocnic opatření teď rozvolňovat, ale chtělo by to trochu pochopení vůči společnosti, která je už z toho všeho strašně unavená a chce normálně žít. Označovat lidi za rozmazlence vše jenom zhoršuje, příspívá to k jejich zatvrzelosti a k tomu, že budou opatření odmítat ještě více.

Monika Hoření však dospívá k odlišnému závěru: „Jediné řešení je v kázni. Kdo se chce nechat očkovat, musí počkat, až na něho přijde řada. A samozřejmě dbát na vědecky podložené rady, jak sebe chránit a tím také druhé. O tom je lidská pospolitost, stát, město, obec, dům, rodina.“

Být Jiřinou Bohdalovou, tak si po takové kritice řeknu: Mám tohle ještě zapotřebí? Příště budu mlčet – snažím se pomoci, dělat, co je správné, povzbudit lidi, aby se očkování nebáli a neváhali s ním, a tohle se mi vrací?

Stejně tak je důležité dbát vědecky podložených rad, ale k lidem, kteří opatření odmítají, je třeba mluvit trochu jinak, než jim kázat o tom, jak si neváží plné ledničky a nabídky televizních stanic. Někomu to možná ke štěstí stačí a někomu ne.