Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu i Krajského soudu v Praze v kauze pořízení a držení padělané směnky. Shledal jako důvodné dovolání podnikatele Kamila Jirounka a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jirounek na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu opustil vězení, kde letos nastoupil šestiletý výkon trestu. Česká justice má usnesení k dispozici.
Podle Nejvyššího soudu byla skutková zjištění Krajského soudu v Praze a následně i Vrchního soudu v Praze v popisu subjektivní stránky jednání Jirounka v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Vyplývá to z usnesení Nejvyššího soudu, které se České justici podařilo získat. „Důkazy nebyly s to vytvořit naprosto ucelený řetěz důkazů jak přímých, tak nepřímých pro bezpečný závěr, že Kamil Jirounek si byl vědom falešného původu směnky,“ píše se v odůvodnění. V daném případě nebyla vyvrácena obhajoba obžalovaného, že o falešném původu směnky nevěděl. „Proto je nutné, aby soudy respektovaly zásadu, z níž vyplývá, že zůstanou-li po vyčerpání všech dosažitelných důkazů pochybnosti o některé skutkové okolnosti důležité pro zavinění, je nutno s použitím zásady in dubio pro reo rozhodnout ve prospěch obžalovaného a neuznat jej vinným,“ rozvádí se v usnesení.
Podle Nejvyššího soudu nebyla vyvrácena Jirounkova obhajoba spočívající v tom, že o falešném původu směnky nevěděl. Falešná směnka mu byla nabídnuta ke koupi ze strany Krumlovského a Cipry, což byla skupina sofistikovaných podvodníků zaměřujících se na podnikatele.
Ciprovi a Krumlovskému se prokazatelně podařilo oklamat celou řadu jiných firem nemajících s Jirounkem a jeho Oleo Chemical nic společného. „Navíc je potřeba přihlédnout k tomu, že Jirounek za zmíněnou směnku nezaplatil celou požadovanou částku, ale požadoval, aby bylo prokázáno, že směnka je v pořádku a teprve poté by finanční prostředky poskytl v plném rozsahu, směnku neuplatnil a originál směnky dobrovolně vydal orgánům činným v trestním řízení,“ píše se v odůvodnění.
Nejvyšší soud rovněž odmítl audionahrávku, která byla některými médii prezentována jako klíčový důkaz usvědčující Jirounka. Z usnesení lze vyčíst, že se neprokázalo, že by na nahrávce Jirounek mluvil o padělané směnce. „Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu této nahrávky nelze dovodit, že by se jednalo o pohledávku spojenou pouze se společností RAVAK, ani to, že by šlo o předmětnou směnku nebo pohledávku obviněného přímo proti poškozenému Vařekovi (přičemž pojem směnka se v audionahrávce nevyskytuje),“ píše se v textu. Jirounek navíc autenticitu nahrávky mnohokrát zpochybňoval.
Nejen chybějící důkazy, ale i přísnější trest
Nejvyšší soud vytkl Vrchnímu soudu v Jirounkově případu kromě nedostatečných důkazů také nesprávnou právní kvalifikaci trestného činu ve „značném rozsahu“. O ten se podle usnesení nejedná, protože nominální peněžní částka 127 milonů korun sama o sobě k tomu nestačí. Jde o naplnění dalších zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jako je „počet padělaných či pozměněných platebních prostředků, jejich využitelnost z hlediska potenciálního počtu platebních operací, způsob a míru jejich skutečného použití, frekvenci posuzovaného jednání z hlediska otázky, zda bylo ojedinělé, či naopak soustavné, zda se dotklo širšího okruhu účastníků platebního styku apod.“
Usnesení se opírá o dřívější rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, který za základní kritérium označil počet padělaných platebních prostředků. Teprve na ně navazují další kritéria. S ohledem na stěžejní kritérium Nejvyšší soud uvádí, že se v Jirounkově případu jednalo o jednorázovou záležitost, týkající se pouze jedné směnky, kterou navíc nikde nepředložil. Dokonce ji odevzdal dobrovolně policii a nebylo příliš pravděpodobné, že by vznikla nějaká škoda. Nejvyšší soud proto vytýká Vrchnímu soudu, „že nevzal v úvahu, že veškerá další uvedená kritéria svědčí ve prospěch obviněného ve smyslu snížení závažnosti činu“. Ten tak neměl být posuzován, jako by byl spáchán ve značném rozsahu. Chybná kvalifikace se přitom přirozeně nepříznivě promítla do výše Jirounkova trestu.
Jirounek putoval do vězení, konkurent stíhán nebyl
Z usnesení Nejvyššího soudu také vyplývá, že služeb podvodníků Krumlovský-Cipra později využili v rámci obchodního sporu i Jirounkovi obchodní nepřátelé ze skupiny RAVAK, a. s., kteří stáli za samotným spuštěním Jirounkova trestního stíhání. Od mafiánské skupiny Krumlovský-Cipra si rovněž pořídili falešné směnky, tentokrát proti Jirounkovi, a předložili je před soudem v rámci insolvenčního řízení. Přestože došlo k předložení falešných směnek společností RAVAK, a. s., nikdo z Jirounkových konkurentů nebyl podle informací České justice vyšetřován ani obviněn. Předložení falešných směnek před soudem je přitom mnohem závažnější než Jirounkovo počínání, který falešnou směnku, o jejíž nepravosti zřejmě nevěděl, nikdy neuplatnil. Podle Nejvyššího soudu je důkazně podpořen závěr informační zprávy bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), „že skupina okolo Krumlovského postupovala po určitou dobu v insolvenčním řízení společně a ve shodě se zástupci firmy RAVAK, a. s.“ V usnesení se uvádí, že „vzhledem k ostatním trestním stíháním Cipry a Krumlovského lze dospět k závěru, že se jednalo skutečně o mafiánskou organizaci“.
Média o případu informují rozdílně, naznačují politicko-ekonomické souvislosti
Případu trestních stíhání Kamila Jirounka v kauze Oleo Chemical se poměrně intenzivně věnují česká média. Způsob, jakým o něm referují, se však výrazně liší. V Lidových novinách, patřících do svěřenského fondu založeného Andrejem Babišem, se tématu dlouhodobě věnuje redaktor Ondřej Koutník.
O pravomocném rozsudku z konce loňského roku, který nyní Nejvyšší soud shodil pro nesoulad s důkazy, napsal: „Přestával věřit, že se dožije spravedlnosti. V 88 letech se však Jindřich Vařeka, spolumajitel koupelnářského obra Ravak, dočkal. Vrchní soud v Praze poslal 8. prosince na šest let do vězení podnikatele a jednoho ze zakladatelů olejářské firmy Oleo Chemical Kamila Jirounka.“ Koutník přitom zcela pominul nejen spolupráci „koupelnářského obra“ s mafiánskou organizací v tomto případě, ale i jiné okolnosti, o kterých referovala nezávislá média.
Již v listopadu 2015 přitom vyšel v Týdeníku Echo článek redaktorky Lenky Zlámalové s titulkem „Velký test soudců má jméno Oleo“. Píše se v něm mimo jiné: „Oleo Chemical je výjimečná firma. Jako jediná v České republice umí udělat biopaliva druhé generace, která se vyrábějí z nikoliv pro tento účel speciálně pěstovaných surovin, jako je řepka, ale z odpadu. V případě Olea z tuku mrtvých zvířat dovezeného z kafilerií. Ta mají v Evropě budoucnost – na rozdíl od biopaliv první generace, na něž dnes už mají faktický monopol Babišovy firmy Preol, Primagra a Ethanol Energy. Evropští poslanci letos v létě rozhodli, že z deseti procent obnovitelných zdrojů, jež žádá evropská směrnice v dopravě do roku 2020, může být nejvýše sedm procent z tradičních biopaliv první generace. Evropská komise žádala, aby útlum byl ještě podstatně větší. Jenže v Evropském parlamentu narazila na lobbistickou sílu výrobců těchto biopaliv. „Po letech lobbingu průmyslníků a členských států je finální verze daleko slabší než původní návrh komise. Nicméně je to jasný signál, že biopaliva první generace nemají v Evropě budoucnost,“ prohlásil Pietro Caloprisco z ředitelství Evropské komise pro dopravu a životní prostředí na serveru Euroactiv.
Ty signály vysílá Brusel už dost dlouho a Andrej Babiš jako hlavní expert na tento dotovaný byznys trendy moc dobře zná. Proto se už v květnu 2011 obrátil na majitele Olea Chemical a žádal je o možnost due dilligence, tedy hloubkové prověření firmy a odprodej jeho firmě Agrofert. Ti to odmítli. „Na jednání s Andrejem Babišem byl osobně kolega Michal Urbánek, já ne. Seznam podkladů a komunikace chodily k němu na mail. Panu Urbánkovi Babiš řekl: ‚Zo všetkymi som sa dohodol.‘ A jmenoval lidi, o kterých si pak Michal uvědomil, že jsou zavření či mrtví…“ uvedl pro Týdeník Echo zakladatel Olea Kamil Jirounek. Babiš jim pak prý arogantně oznámil, že snad vědí, co dělají. Pak prohlásil, že „do konce roku 2016 bude stejně Oleo v Agrofertu“. Andrej Babiš na dotaz Týdeníku Echo, jestli žádal o prodej Olea, neodpověděl.
Pár měsíců nato se na Oleo začaly valit žaloby, postupně přibývaly návrhy na insolvenci a po pár letech, kdy už seděl Babiš na ministerstvu financí, začaly i problémy s finančním úřadem a celní správou,“ napsal v roce 2015 Týdeník Echo. Personální propojení mezi Andrejem Babišem a rodinou Jindřicha Vařeky přitom v této souvislosti často zmiňují nezávislá média.
Urputná snaha dostat Jirounka „do tepláků“
Když Kamil Jirounek obdržel v únoru výzvu k nástupu šestiletého vězení, dostal od soudce pětidenní lhůtu. Podle vyjádření odborníků byla stanovená lhůta minimalistická a nesplňovala účel, pro který je v zákoně stanovena, tedy k obstarání osobních věcí před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody.
Standardně se poskytuje lhůta nepřesahující jeden měsíc podle příslušného ustanovení trestního řádu. Měsíční lhůta se přitom v podobných případech, nejedná-li se o nebezpečného násilníka nebo mezinárodního zločince, běžně uděluje. Pozoruhodné věci se však odehrávají i v jiných případech, ve kterých figuruje Kamil Jirounek a firma Oleo Chemical, o kterou jeví či jevili zájem různí podnikatelé.
Například jedno z trestních oznámení týkající se kauzy Oleo Chemical bylo účelové, aby se šetření této věci ujal policejní orgán pod dozorem Vrchního státní zastupitelství v Praze. Vyplývá to z nepravomocného rozsudku Městského soudu v Praze. Nejzávažnější pasáž rozsudku se pak dotýká toho, jakým způsobem bylo zahájeno trestní stíhání, včetně účelové snahy, aby se věc dostala do pravomoci Vrchního státního zastupitelství v Praze a aby ji vyšetřoval protimafiánský útvar, kde vyšetřování vedl dlouholetý kontakt Andreje Babiše Petr Foglar. Je škoda, že jeho výslech soud zamítl, protože mohl objasnit pozadí celého případu. „Soud pak má za to, že v rámci gradace nepřátelských vztahů mezi dosavadním vedením společnosti Oleo Chemical a zástupců Ravaku, svědci Kreysa a Vařeka uváděli řadu zkreslených, a dokonce zcela nepravdivých informací, týkajících se společnosti Oleo Chemical, a to mimo jiné v trestním oznámení, podaném na útvar ÚOOZ, SKPV PČR dne 2. 7. 2013,“ stojí v rozhodnutí soudu.
Podle výpovědi jednoho z obžalovaných v kauze padělané směnky existovala nahrávka, která se později ztratila. „Vařeka tam uváděl, že chce Jirounka dostat do tepláků, že je to jeho sen. Vymysleli to, že Jirounek vyváděl peníze z Oleo Chemical, a. s., udělali prohlášení, které doložili k insolvenčnímu řízení,“ zaznamenává rozsudek výpověď. Pokud je výpověď pravdivá, je zřejmé, že se Jindřichu Vařekovi sen alespoň částečně splnil.
O tom, že trestní oznámení obsahovala také zcela nepravdivé informace dodané Vařekou, píše Městský soud v Praze. Případ padělané směnky se nyní vrací na začátek ke Krajskému soudu v Praze.
Vyšlo na webu Česká justice.
