Jednou z nejdiskutovanějších věcí z oslav narozenin Václava Havla se stal projev Petra Pitharta v Rudolfinu. Jeho slova byla samozřejmě do jisté míry pravdivá a trefná, vzápětí se ale začaly objevovat hlasy vyzývající k Pithartově kandidatuře na post českého prezidenta. Hledání protikandidáta, který by Českou republiku konečně zbavil Miloše Zemana, bohužel dostává další zajímavý rozměr – kdokoli se byť i jedinkrát projeví jako lepší a slušnější než současný prezident (což ostatně může dokázat téměř každý), je pasován na místo protikandidáta. A obvykle ještě dřív, než by se sám stačil jakkoli vyjádřit.
Pithart velmi správně vyzval k tomu, aby Česká republika neopouštěla své západní směřování. Dojem poněkud kazil záběr na vlažně tleskajícího Andreje Babiše – protože až tak daleko jsme v té naší absurditě dospěli, že ten, kdo má na našem (ne)směřování největší podíl, sedí v publiku mezi těmi, kdo přišli uctít Havlovu památku.
Jenže pak se (zejména na sociálních sítích) stalo přesně to, co téměř vždycky. Aniž by Pithart kdykoli jakkoli naznačil, že by chtěl v prezidentské volbě Zemana vyzvat, je pasován na symbol toho, co si všichni myslí a co chtějí říct. Což je ovšem přesně to, co Zemanovi nakonec volby vyhraje.
Pithartovi se podařilo diváky dojmout přesně tím, co se tady celé měsíce řeší – a přitom důležitější problém je úplně jinde, jak ostatně ukázaly krajské a senátní volby. Ano, přestali jsme směřovat na Západ a měli bychom ozřejmovat, že na Východ nechceme. Pithart ovšem říká: „Naše místo v Evropě, ve světě. Jinak naň bude svět usuzovat ze stanovisek a gest… koho asi.” Samozřejmě, všichni jsme pochopili, že myslí Miloše Zemana.
I kdyby Miloš Zeman v roce 2018 opět vyhrál volby a svojí vulgaritou a dalšími nemožnými projevy nás zahrnoval dalších pět let, nebude to on, kdo má reálný vliv na to, jak bude nadále vypadat Česká republika. Možná si za hranicemi řeknou, že jsme si podruhé zvolili burana, ale opravdová politika se dělá jinde.
Kdyby ovšem Pithart mluvil o opravdovém nebezpečí, o tom méně prvoplánovém, nikdo by ho na post prezidenta nenavrhoval. Sdělení toho, že Česká republika se oligarchizuje po ruském vzoru (a opět – to není dáno tím, že Zeman se tak rád plazí před Putinem), je totiž pro Facebook poněkud složité.
Je velká škoda, že Pithartův projev shodily reakce – a stejně tak velká škoda je, že obránci odkazu Václava Havla se nesnaží naši zemi bránit před realitou, ale pouze před tím, co je nejvíc vidět. Vyzývat členy vlády, aby se směřováním naší země něco dělali, je prostě nesmyslné. Ten hlavní a nejsilnější z nich má totiž o České republice jinou představu.
