Vzhledem k tomu, kolik se v České republice v posledních měsících objevilo ochránců evropské civilizace, práv žen, svobody a demokracie, člověk by čekal, že se v případě saúdskoarabské kritiky vydání Satanských veršů strhne lavina naštvaných výroků. To se ovšem nestalo, s čestnou výjimkou ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka.

Když byly Satanské verše vydány v roce 1988 poprvé, spisovateli Salmanu Rushdiemu se změnil život. Bývalý íránský duchovní vůdce ajatolláh Rúholláh Chomejní na něj vydal fatvu. Nemohl se vrátit domů, dlouhá léta žil pod falešným jménem, s přísnou policejní ochranou a hlavně pod neustálou hrozbou smrti. V různých zemích došlo k útokům na překladatele či nakladatele titulu, některé skončily i smrtí. V Turecku dokonce zfanatizovaný dav podpálil hotel, v němž byl ubytován překladatel, a při tragédii zemřelo skoro 40 lidí, japonský překladatel byl zavražděn, v Norsku a Itálii byli vydavatelé zraněni.

Po téměř třiceti letech vyšel první oficiální český překlad Satanských veršů v nakladatelství Paseka. Je zjevné, že jisté nebezpečí stále trvá, jelikož překladatel je zde uveden pod pseudonymem Jan O. Tichý.

Několik měsíců po vydání knihy si ministerstvo zahraničí v Saúdské Arábii předvolalo českého velvyslance, aby si na knihu stěžovalo. Jelikož jsou Satanské verše i po tolika vysvětlováních a rozhovorech v některých částech muslimského světa považovány za urážku islámu, Rijád měl dokonce požadovat, aby bylo vydání knihy zastaveno.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek samozřejmě jakékoli zásahy proti nakladatelství Paseka odmítl. Tím ovšem celá kauza utichla. Nikde se rázně neozývá prezident Miloš Zeman (nebo alespoň Jiří Ovčáček, jak by pravidelný čtenář jeho tweetů čekal), nikde se za svobodu slova nestaví ministr Milan Chovanec a už méně překvapivě se nevyjadřují zástupci rozhořčeného lidu v čele s Tomiem Okamurou. U posledně jmenovaného je to jasné – jeho cílovou skupinu žádné knihy nezajímají, rozhodně je lepší strašit lidi uprchlíky a označovat je za radikály z Islámského státu, kteří přicházejí zničit naši zem a znásilnit naše ženy, na to totiž slyší mnohem více lidí než na spor o poselství nějaké knihy.

[ctete]29253[/ctete]

Horší už je to s politiky, kteří by se k podobným věcem měli vyjadřovat v souvislosti s mezinárodními vztahy České republiky. Neměla by být právě svoboda slova prioritou všech, kteří tak volají po ochraně naší země? Nemělo by být nemyslitelné, aby představitelé jiného státu vyzývali k cenzuře v zemi, kde vládne svoboda a demokracie? Není právě tento princip mnohem větším problémem než to, jestli desetimilionový stát může přijmout 1500 lidí, kteří utíkají před válkou?

Jenže knihy ještě nikomu davy voličů nepřivedly. Zato strašení, radikalismus a silná slova, ta jsou v politických kampaních nesrovnatelně úspěšnější.