V březnu to bylo takové podivné zjevení, jako kdyby se člověk ocitl o několik desítek let zpátky. Hrad hlídaný ze všech stran těžkooděnci, placení vítači čínského prezidenta a policejní zásahy proti těm, kdo se snažili vyjádřit svůj nesouhlas s jeho návštěvou a zejména se situací v Tibetu. Kdo by čekal, že to je nový trend, který bude aplikován při návštěvě kancléřky našeho nejbližšího spojence, Spolkové republiky Německo, ten se šeredně mýlil.
Při návštěvě čínského prezidenta, na jehož zemi naše ekonomika není ani omylem závislá (a z velmi pomalé realizace nabubřele prezentovaných dohodnutých investic se zdá, že se tento stav ani nezmění), nevpustila policie občany na místo řádně nahlášené a povolené demonstrace. Když se včera odpůrci Angely Merkelové dostavili na Evropskou třídu, kterou měl ovšem pro demonstraci zamluvenou někdo jiný, totiž ti, kdo chtěli kancléřku přivítat, nestalo se vůbec nic.
V březnu letošního roku se policie, placení Číňané a náš pan prezident mohli zbláznit, aby jejich vážený host nezahlédl jakoukoli známku odporu. Číňané s vlajkami byli agresivní, došlo dokonce k návštěvě policie na akademické půdě FAMU, která na Smetanově nábřeží vyvěsila tibetskou vlajku. Co uvidí Merkelová, představitelka země, bez níž by naše ekonomika naprosto nemohla fungovat, a která je lídrem společenství, do něhož bezpochyby patříme a patřit chceme, bylo našim představitelům jedno.
Odpůrci německé kancléřky, uprchlíků, které v České republice nemáme, a z velké části také příznivci Miloše Zemana, se projevovali agresivně, hulákali nadávky, někteří z nich hajlovali (to se ostatně dělo už na Albertově 17. listopadu 2015) a na jedné z demonstrací pokřikovali na procházející muslimské turisty: „Do plynu!“ Ti samí lidé nesli transparenty s Merkelovou s přimalovaným hitlerovským knírkem. Policie nereagovala.
Některé existence, které se rozhodli jít pořvávat na kancléřku, také mávali ruskými vlajkami. A právě ty jsou meritem problému – tibetské vlajky, tedy vlajky okupovaného území, jsou v naší nové době v České republice důvodem ke kriminalizaci občanů, ovšem vlajky ruské, tedy vlajky agresora, který jiné území okupuje, jsou v pořádku. Na Pražském hradě pravděpodobně vítány.
Přes celé toto podivné divadlo se dá říci, že ulice příliš ostudy neudělala – demonstrantů byly spíše desítky. Většina politiků v čele s Bohuslavem Sobotkou jednala s Merkelovou tak, jak se sluší, a trapný dárek od Zemana toho snad příliš nezměnil. Nezbývá než doufat, že západní demokratický svět bude nadále vnímat, že ten, kdo volá po rušení ruských sankcí, není zároveň tím, kdo určuje českou zahraniční politiku. Stejně jako nejsou řvouni od Konvičky reprezentanty většiny naší společnosti.
