Pan prezident Zeman má dva hlavní způsoby, jak světu předává svou moudrost. Tím prvním jsou setkání s občany, kde v „diskuzi“ (autorka tohoto textu byla na jedné přítomna a slovo diskuze je opravdu hodně zajímavý výraz pro dlouhou předvolební exhibici s prostorem pro tři dotazy, přičemž ty nesouhlasné skončí urážkou), tím druhým pravidelné rozhovory pro Parlamentní listy vedené bývalým členem extremistické strany Radimem Panenkou. A nezklamal ani tentokrát.

Že má Zeman díky rozhovorům – podobně jako na TV Prima – jisté oblíbence, kteří se ho vždy ptají přesně tak, jak se mu hodí, je známo. A že v té chvíli vždycky vyplave nová spousta špíny, nikoho nepřekvapí. Tentokrát ale prezident svou pomstychtivost prezentuje naprostou neprofesionalitou a nerespektováním fungování parlamentní demokracie.

[ctete]87404[/ctete]

Hlava státu sdělila, že by se nesešla s ministrem kultury Danielem Hermanem, pokud by o to požádal. Dobře. Uražený Zeman totiž ví, že naprosto trapné lži kolem (ne)vyznamenání Hermanova strýce pana Bradyho byly ostudné a nepomohly zrovna jeho mediálnímu obrazu. Zeman nezapomíná, pokud nad ním někdo zvítězí (což není těžké, protože slušnější je téměř každý, na koho si člověk vzpomene), a už vůbec nezapomene to, že Herman byl de facto důvodem, že prezidentovi odpůrci zaplnili Staroměstské náměstí.

Ano, Zeman je nenávistný a pomstychtivý člověk. Zároveň je ale bohužel stále ještě prezident. Jestliže nedokáže svou institucionální úlohu přijmout, měla by na to zareagovat vláda. Je úplně jedno, zda Hermana nenávidí. Ministr kultury je řádným členem vlády a Zeman si musí uvědomit, že on tu není od toho, aby jakéhokoli ministra kádroval. Je čas, aby se mu vláda postavila – veřejným vymezením proti takovémuto chování počínaje, omezením rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky konče.