Včera rozhodl britský nejvyšší soud, že přerušení schůze parlamentu na pět týdnů bylo nezákonné. Uznal tak argumenty žalobců, že jej premiér královně navrhl s cílem omezit jednání v dolní sněmovně před tím, než na konci října vyprší lhůta pro odchod Spojeného království z Evropské Unie. Boris Johnson prohlásil, že s rozhodnutím zásadně nesouhlasí, ale jednání legislativy bude zítra obnoveno. Pro premiéra je to už několikátá významná prohra v řadě, ale přes řadu katastrofálních bitev ještě není radno jej odepisovat a předjímat výsledek celé války. 

Nový konzervativní premiér, jenž slíbil, že pod jeho vedením Británie vystoupí z EU k poslednímu říjnu ať už s dohodou nebo bez ní, zatím své plány musí neustále revidovat pod tlakem proher. V dolní sněmovně přišel o křehkou většinu a následně mu poslanci a poslankyně včetně několika významných tváří jeho vlastní strany zákonem nařídili, že bez souhlasu parlamentu k žádnému brexitu bez dohody nedojde. Když se pak premiér s vědomím toho, že v současném složení sněmovny nemá šanci cokoliv prosadit, pokusil vyvolat předčasné volby, postavila se sněmovna proti. Deklarovaným důvodem bylo to, že Johnson otevřeně říkal, že jeho vláda navzdory zákonu o další odklad žádat nebude. Předseda opozičních labouristů tak řekl, že nové volby podpoří až v okamžiku, kdy bude s EU dojednán odklad současného termínu pro odchod. Vláda se tak ocitla ve vleku legislativy, která se shodne jen na tom, že nechce odchod bez dohody, ale na ničem jiném.

Teď navíc budou mít poslanci na jednání o tři týdny více času, než premiér zamýšlel. Bezpochyby budou chtít premiéra interpelovat ve věci vyjednávání o nové dohodě a především odstranění tzv. irské pojistky, kde se podle Johnsona podařilo dosáhnout významného pokroku, což ale evropští vyjednávači a politici popírají. Zároveň budou jistě tlačit na zveřejnění zprávy k operaci „Yellowhammer“, což jsou opatření, která mají zmírnit dopad chaotického tvrdého brexitu, a všech podkladových dokumentů. To už si sněmovna konec konců jednou odhlasovala.

Do toho na něj z druhé strany tlačí Nigel Farage, který si nepřeje nic jiného než odejít z EU natvrdo a vede kampaň proti snaze protlačit v podstatě tu samou dohodu, jakou dojednala Johnsonova předchůdkyně v úřadě Theresa Mayová jen bez irské pojistky. Ta je největším trnem v oku, protože by v zájmu zachování volně průchodné hranice mezi oběma částmi rozděleného Irska, mohla Británii připoutat k celní unii s EU bez možnosti jednostranného vystoupení. Nicméně mnozí konzervativní poslanci z euroskeptické European Research Group by zřejmě nehlasovali ani pro dohodu bez ní.

Situace může vypadat kriticky, především proto, že se Johnson ocitl ve vleku událostí a bez souhlasu sněmovny k jakémukoliv dalšímu kroku je v pasti. Na druhou stranu ale nedávno proběhnuvší ideová konference Labour Party dává konzervativcům naději, že se jim brexit přeci jen dotáhnout podaří, byť možná ne do konce října. V nejsilnější opoziční straně totiž sílily hlasy, že by před voliče měla předstoupit se slibem, že brexitu zabrání. Corbynovi se ale podařilo prosadit jeho plán, že se napřed pokusí dostat k moci, vyjednat novou dohodu a následně teprve případně voliče rozhodnout v referendu. Labouristé přitom už do minulých voleb šli s tím, že chtějí, aby Británie zůstala v celní unii, což by na jednu stranu vyřešilo potíže s irskou hranicí, na druhou by ale znamenala, že nebude možné uzavírat obchodní dohody s jinými státy.

Hlavní potíž ale tkví v tom, že se tímto postupem nerozštěpí hlasy těch, kteří brexit chtějí, ale těch, kteří chtějí zůstat. Obě skupiny jsou pořád více méně vyrovnané s tím, že v poslední době měl dle průzkumů mírně navrch tábor těch, kteří si přejí setrvat v EU. Posunuly se nicméně názory v obou těchto skupinách a to směrem k extrémům. Více zastánců brexitu tak je ochotno riskovat odchod bez dohody a více zastánců setrvání odmítá přistoupit na kompromisní variantu, kterou by soft brexit v labouristickém podání do jisté míry byl. Navíc je sám Jeremy Corbyn poměrně nepopulární a za premiéra si ho přeje méně lidí, než Borise Johnsona. Ten navíc hraje populistickou kartu vykonavatele vůle lidu čelícího intrikám elitářů v parlamentu a teď i v justici, kterým obyčejní lidé moc nerozumějí. Rozhodně není bez šance, že s ní ve volbách získá třetinu i více hlasů.

Naopak labouristům nejspíš odloudí další voliče Liberální demokraté, kteří jasně říkají, že chtějí nové referendum a budou hlasovat pro setrvání. Podle průzkumů se zdá, že si tyto strany více či méně rovnoměrně rozdělí něco přes 40 procent hlasů a dohromady se Zelenými a Skotskou národní stranou, které také vystupují proti brexitu by je volilo více lidí než torye a Brexit Party. Většinový jednokolový systém s jednomandátovými obvody ale v tomto případě nahrává konzervativcům, kteří by mohli mít většinu i při zisku lehce nad 30 procent. Johnson navíc po čistkách vede stranu daleko ideologicky jednotnější a kritiky zatím dokázaly umlčet zlepšené výsledky v předvolebních průzkumech. Johnson může teoreticky vyvolat hlasování o nedůvěře své vlastní vládě. Pak by Corbyn musel buď vyslovit důvěry premiérovi, nebo by následovaly předčasné volby.

Nevypadá totiž reálně, že by se rozhádaná sněmovna shodla na novém premiérovi, navíc v situaci, kdy Corbyn trvá na tom, že by jím měl být on sám. Vzhledem k jeho extrémně levicovým postojům to ale odmítají nejenom přeběhlíci od konzervativců, ale i Liberální demokraté a Skotská národní strana. V takovém případě by se mohlo volit ještě v říjnu, pokud by se o takový manévr Johnson pokusil už dnes. Na vyslovení důvěry nové vládě by měli poslanci a poslankyně dva týdny a pokud by neuspěli, o další zhruba dva týdny později by mohly být volby. Druhou možností je, že Johnson bude dál dávat najevo, že se pokusí zákon nařizující mu požádat o odklad obejít, čímž se pokusí donutit opozici, aby hlasování o důvěře vyvolala sama. Případně může předložit další návrh na schválení předčasných voleb, k čemuž ale potřebuje dvoutřetinovou většinu. Poslední možností je, že se mu vyvolat nové volby nepodaří a on se skutečně rozhodne porušit zákon a spoléhat na to, že to posílí jeho image mučedníka a v nevyhnutelných volbách drtivě vyhraje. Premiér má zkrátka v ruce pořád docela silné karty a tvrdý brexit stále není vyloučen.