Některé státy Evropské unie nedávají najevo velkou rozhodnost, když jde o rázný odpor vůči ruskému válečnému tažení na Ukrajině. Jde hlavně o Německo a Francii. Země ležící na východě Evropy vnímají Putinovu válku jako ohrožení pro sebe a pro celý kontinent. Zdá se, že toto napětí by mohlo britského premiéra Borise Johnsona vést k nečekaným krokům, nebo aspoň jejich vyhlašování.
Italský list Corriere della Sera píše: „Úterý v Davosu mělo být pro Evropu večerem nejvyššího významu. U stolů v odlehlém sále kongresového centra seděli tři premiéři EU – Belgie, Řecka a Španělska –, prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová, dvě těžké váhy bruselské Komise Paolo Gentiloni a Frans Timmermas, řada ministrů z různých zemí, šéf vnější rozvědky v Paříži. Chyběl však nejočekávanější host: kyjevský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Ohlášen byl v předvečer schůze, ale nedostavil se.“
Proč schůzka nestála ministrovi za věnovaný čas, je celkem zřejmé: „Kuleba zřejmě o mnoho nepřišel, protože evropský establishment na nejvyšší úrovni se během večera téměř vůbec nezmínil o válce na hranicích Unie. Ale právě toto někdy až neskutečné mlčení a nepřítomnost kyjevského hostitele odhalily plíživé napětí mezi Ukrajinou a některými významnými zeměmi EU. Právě do tohoto prostoru se pokouší zasáhnout Boris Johnson s iniciativou, která má v Evropě zamíchat kartami: londýnský premiér navrhuje nový systém politických, ekonomických a vojenských aliancí – alternativu k Evropské unii –, který by sdružoval země sdílející nedůvěru k Bruselu a také k německé reakci na ruskou vojenskou agresi.“
Článek říká, že podle některých lidí obeznámených s jednáním a přítomných na Světovém ekonomickém fóru v Davosu se Johnson na něco chystá už více než měsíc. O svých plánech prý mluvil s prezidentem Volodymyrem Zelenským 9. dubna v Kyjevě. Jde o model „Evropského společenství národů“. To by vedla Velká Británie a kromě Ukrajiny by zahrnoval Polsko, Estonsko, Lotyšsko a Litvu a případně později i Turecko.
„Podle několika málo informovaných lidí mimo Londýn Johnson navrhuje alianci států, které žárlí na svou národní suverenitu, jsou liberální v ekonomice a odhodlané k maximální neústupnosti vůči vojenské hrozbě ze strany Moskvy. Vláda v Kyjevě se k britské iniciativě nevyjádřila, ale prozatím ji nezastavila v zárodku. Ukrajinská elita se přesvědčila, že v mocenských palácích v Německu a Francii už jen málokdo doufá v porážku Vladimira Putina: průtahy ohledně sankcí a zasílání zbraní nyní vyhloubily politickou propast.“
Jde teď zřejmě o to, jak to dopadne na evropském summitu 23. června, kdy se bude rozhodovat, zda Ukrajina dostane status „kandidátské země“. Pokud by jednání nedopadlo podle přání Ukrajiny, mohl by být Johnsonův nápad zajímavý.
Jde ovšem i o to, nakolik Johnson něco takového může myslet „doslova“. Třeba chce jen zatlačit na evropské lídry. Z praktického hlediska je také jasné, že Londýn „nemá kapacitu EU finančně podpořit Ukrajinu a není ani jisté, zda by se Polsko nebo pobaltské země pustily do iniciativy, která by mohla ohrozit vztahy s Bruselem“. Na druhou stranu „podle odhadů Arianny Antezzyové z Kielského institutu pro světovou ekonomiku poskytl jen Londýn Kyjevu ve válce dosud více hospodářské a vojenské pomoci než celá Evropská unie“. Polsko poskytlo více než Německo, Francie a Itálie.
V každém případě podle Corriere della Sera válka otvírá politické trhliny v Evropě.