Boris Johnson si celkem suveréně poradil se svými soupeři v boji o křeslo předsedy konzervativní strany. Po jeho nástupu do funkce stranického šéfa a tím i předsedy vlády se toryové v průzkumech vyšvihli do čela a díky většinovému volebnímu systému by podle ohdadů i se ziskem okolo třetiny hlasů pohodlně získali nadpoloviční většinu křesel. Hlavním důvodem tohoto, zatím jen dočasného, výkyvu byl podle sociologů návrat frustorvaných zastánců brexitu, kteří ve volbách do Evropského parlamentu dali přednost Nigelu Farageovi a jeho Brexit Party. Ti teď podporují opět konzervativce, kteří ústy svého předsedy hlásají, že Británie odejde k poslednímu říjnu, děj se co děj.
Johnson ale zároveň opakuje, že si takový vývoj nepřeje a že by daleko raději, aby Británie a EU uzavřely dohodu novou a rozchod tak proběhl více méně spořádaně. Potíž je ale v tom, že velká část těch, kteří se ke konzervativcům vrátili, si žádnou dohodu nepřeje. Johnson je momentálně jejich favoritem, protože skýtá nejlepší příležitost k provedení tzv. tvrdého brexitu. Je tedy nakonec otázka, zda to premiér ví a jeho konečným cílem je to samé, nebo zda své jednání s EU myslí vážně. Obdobně, jako před necelým rokem, kdy měla Dolní sněmovna poprvé hlasovat o dohodě sjednané tehdejší premiérkou Mayovou, se hlavní výtky oponentů z řad konzervativců soustředí na tzv. irskou pojistku.
To je opatření, které má za každou cenu zabránit vzniku pevné hranice mezi Irskem a Severním Irskem, která by mohla vážně narušit mír z roku 1996. Je pravda, že v současné podobě může de facto vést k připoutání Británie ke společnému trhu na dobu neurčitou. Zároveň je ale také pravda, že pokud nemá společný trh opustit Irsko, nebo případně nemá Severní Irsko rozvázat své bezcelní styky se zbytekm Británie, je to jediný způsob, jak zajistit, aby hranice mezi oběma státy zůstala skutečně otevřená. Johnson místo toho navrhuje právně závaznou deklaraci, že Británie ani EU na hranicích žádné celní hraniční kontroly nezavedou.
To by ale v reálu znamenalo, že se EU právně zaváže nevykonávat na části své hranice celní dozor. Proč? Jen a jen v zájmu Velké Británie, která se do současné situace dostala sama. Johnson musí vědět, že něco takového je nepřijatelné. Zároveň musí vědět, že Irové na jakoukoliv dohodu bez pojistky nekývnou. Je tedy docela dobře možné, že jde jen o taktiku, jak dosáhnout tvrdého brexitu, aniž by ovšem zároveň umírněnějším příznivcům toryů zavdal příčinu myslet si, že to byl od začátku jeho cíl. Členové konzervativců jsou sice většinově pro brexit za každou cenu—téměř dvě třetiny jich v lednu tohoto roku podle průzkumu preferovaly odchod bez dohody před dohdou Mayové a dokonce tři čtvrtiny z nich by daly přednost vystoupení bez smlouvy před setrváním. (zdroj: Guardian)
Nicméně i ta čtvrtina až třetina členů je pro vítězství ve volbách důležitá. Johnsonovým skutečným protivníkem tak není v tuto chvíli možná EU, v dohod s níž už stejně nevěří, ale Nigel Farage. Ten mu může odlákat voliče, pokdu nebude dost rázný, ale zároveň příliš rázným postupem může odradit méně početné, leč i tak pro úspěch ve volbách důležité umírněnější členy a voliče. Farage, jako zručný populista to evidentně vytušil. Včera totiž on a členové jeho strany přišli s tím, že pokud má premiér pocit, že jediné, co je na dohodě s EU nutné vylepšit, je otázka irské hranice, pak je vlastně stejný zrádce jako Mayová. Zazím se z Bruselu přitom neozval žádný hlas, který by možnost vyjmutí pojistky z již dojednané smlouvy připouštěl. Farage tak musí vědět, že šance, že by vyjednavači EU na něco takového přistoupili a následně to do konce října všechny členské státy odsouhlasily, se limitně blíží nule. Zdá se ale, že Brexit Party rozjíždí volební kampaň před předčasnými volbami a své nově nabyté voliče z řad konzervativců Johsonovi jen tak nechat nehodlá.
