KOMENTÁŘ / Republikáni se stali první stranou v dějinách, která úspěšně odvolala z funkce předsedu sněmovny. Bohužel pro republikány to byl jejich vlastní předseda Kevin McCarthy. Poté, co sněmovna schválila balíček pomoci Ukrajině navzdory odporu většiny zákonodárců republikánů, hrozí proruské křídlo strany odvoláním jeho nástupci Mikeu Johnsonovi. Návrh na jeho odvolání podala Marjorie Taylor Greeneová už kvůli tomu, že spolu s demokraty prohlasoval zákon o rozpočtu, aby se USA vyhnuly rozpočtovému provizoriu. Teď je prý připravena hlasování vyvolat. Pokud se to stane, je jasné, že Johnson bude potřebovat pomoc demokratů.

Kevin McCarthy v něco takového možná doufal také, ale zároveň pro to sám moc neudělal. Jeho vyjádření před samotným zářijovým hlasováním byla spíš přezíravá. Na jednu stranu lze asi pochopit, že veřejná žádost o podporu ze strany demokratů by mu mohla zlomit vaz tak jako tak. Na druhou stranu ale jeho spoléhání na to, že to demokraté neudělají, aby se vyhnuli chaosu, bylo zcela zjevně mylné.

Strana chaosu a sociálních sítí

Demokraté totiž správně pochopili, že ze vzniklé paralýzy budou voliči vinit spíš republikány. Koneckonců právě ti přece mají ve sněmovně většinu, takže z pohledu průměrného občana je na nich, aby určovali agendu a přijímali zákony. To, že se křehká republikánská většina rozhádá, není chybou demokratů. To, že hlasovali s extrémním křídlem republikánů, je sice fakt, ale politicky jim to nijak neuškodilo.

Problémem republikánů je, že po vzoru bývalého prezidenta značná část z nich chce působit tvrdě, neústupně a oslovit především své skalní voliče. Drtivá většina extrémní trumpovské frakce navíc zastupuje okrsky, kde prostě republikáni prohrát nemůžou, a tak jsou pro ně klíčové primárky, kde hlasují hlavně ti nejzapálenější z Trumpových fandů. Divadlo pro sociální sítě má tak přednost před správou země.

Moskevská Marge

Ve volebním roce je přitom tento jejich instinkt ještě silnější. Do sněmovny se přitom volí každé dva roky a v sytě rudých volebních okrscích v primárkách vždy číhá někdo, kdo se rád postaví ještě napravo od nich. Pokud k tomu získá třeba Trumpovu podporu, má napůl vyhráno. Prim mezi „konzervativními“ hvězdami sociálních sítí hraje právě Greeneová.

Proti zákonu o podpoře Ukrajiny bojovala s takovým nasazením a s pomocí tak absurdních dodatků papouškujících v některých případech propagandu Kremlu, že ji silně prorepublikánský deník New York Post na titulní straně označil za „moskevskou Marjorii“. Johnson přestál kompromis o rozpočtu, ale pomoc napadené zemi je pro Greeneovou poslední kapkou.

Imigrace a hranice

K ní se zatím přidali další dva republikánští zákonodárci, kteří proti podpoře Kyjeva brojí od počátku. Paul Gosar za Arizonu farizejsky kritizuje, že v zákoně chybí peníze na zvýšení ostrahy jižní hranice USA. Imigrační reformu, kterou republikáni původně podmínili pomoc spojenců, přitom zabili sami republikáni. Demokraté přitom ustoupili téměř ve všem.

Navíc je z dalších Gosarových vyjádření zjevné, že jde jen o zástupný důvod. V minulosti například tvrdil, že Biden posílá Ukrajině peníze výměnou za úplatek pro sebe a svého syna. Tento narativ šíří hojně ruské trollí účty. Republikáni přitom navzdory šetření sněmovního výboru žádné důkazy korupce neodhalili. Gosar také sdílel článek, kde ho neonacistický web v souvislosti s odporem proti pomoci Kyjevu chválí za to, že se postavil „židovským válečným štváčům“.

Moc, anebo málo

Je zjevné, že parta okolo Greeneové je proti pomoci Ukrajině bez ohledu na to, zda půjdou zároveň peníze na zlepšení situace na jižní hranici, jak moc se na vynaloženou pomoc bude dohlížet a podobně. Proti zákonu, který Kyjevu poskytl vybavení, zbraně a finanční injekci v celkové hodnotě 61 miliard dolarů ale hlasovalo celkem 112 republikánů. Ne všichni ale kvůli tomu nutně budou hlasovat s Greeneovou.

To ale teoreticky vůbec nemusí být třeba. Republikáni mají momentálně ve sněmovně tu nejtěsnější možnou většinu 218 křesel. Čtyři členové rezignovali před skončením svých mandátů a zbylých 213 hlasů mají demokraté. Právě na nich bude záležet, zda bude republikánských rebelů dost, nebo moc málo. Pokud by všichni demokraté hlasovali pro Johnsonovo odvolání, pak by Greeneové stačilo sehnat už jen další dva zákonodárce.

Johnson není McCarthy

Taková situace je ale krajně nepravděpodobná. Šéf demokratické menšiny Hakeem Jeffries už řekl, že mnozí zákonodárci v případném hlasování pro odvolání předsedy ruku nezvednou. Těžko říct, zda došlo k nějaké dohodě přímo mezi Johnsonem a Jeffriesem, ale je zřejmé, že si Johnson minimálně ověřil, že ho dost jednotlivých demokratů výměnou za pomoc Ukrajině podrží.

Jeho konec je tedy v tuto chvíli krajně nepravděpodobný. I kdyby Greeneová přesvědčila všechny republikánské odpůrce podpory Kyjevu, potřebovala by hlasy alespoň 116 demokratů. Za normálních okolností by se dalo předpovědět, že se právě proto o tento krok ani nepokusí. Jenže Greeneová především hraje divadlo pro sociální sítě, a tak se to vyloučit nedá.