Josef Otisk FOTO: VHÚ / se souhlasem
FOTO: VHÚ / se souhlasem
Dne 30. ledna 1911 se v Líšni narodil Josef Otisk, který se v době druhé světové války stal velitelem úspěšného výsadku Wolfram, který působil na Moravě. Po komunistickém převratu byl však z armády navzdory svým schopnostem propuštěn.
Josef Otisk se narodil jako jedenácté dítě rolníka Matouše Otiska (nar. 1870) a Marie (roz. Šumberové, 1875). Poté, co v Líšni absolvoval obecnou školu, začal v roce 1922 navštěvovat II. československou státní reálku v Brně Křenové. Rok předtím mu však zemřel otec, a tak musel z existenčních důvodů v roce 1928 studia přerušit a chtěl se nechat dobrovolně odvést do armády. Byl však odmítnut, a tak v roce 1930 opět nastoupil do školy. Na reálce v Brně Husovicích odmaturoval v roce 1933. Mezitím byl v roce 1932 podroben odvodu, a tak hned po maturitě nastoupil vojenskou službu u pěšího pluku 43 v Brně-Židenicích. Následně byl odeslán do záložní důstojnické školy a po osmi měsících studia byl převelen k pěšímu pluku do Levoče. Službu konal v Prešově a Bardějově.
V té době se rozhodl pro kariéru důstojníka z povolání, a proto v roce 1934 nastoupil na vojenskou akademii v Hranicích, z níž byl v roce 1936 vyřazen v hodnosti poručíka. Jako profesionální voják sloužil až do 1. srpna 1939, kdy byl z armády propuštěn, protože přestala existovat nejen armáda, ale pár měsíců předtím i Československo. V srpnu se oženil s Růženou Křivánkovou, ale již počátkem prosince 1939 odešel do exilu, protože byl pevně rozhodnut bojovat proti nacistům. V době, kdy byl již za hranicemi, se mu narodil syn, kterého prvně spatřil až po svém návratu domů, tedy takřka po pěti letech.
Z protektorátu odešel tzv. jižní cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Bejrút a 12. ledna 1940 byl prezentován u československého zahraničního vojska v Agde ve Francii, kde byl zařazen k 1. a posléze 2. pěšímu pluku, se kterým se účastnil bojů na frontě. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie, kde byl ustanoven zástupcem velitele 4. roty pěšího praporu 2. Po reorganizaci a absolvování tankového kursu se stal zástupcem velitele 3. tankové roty. Na vlastní žádost pak od ledna do února 1943 prošel základním sabotážním kursem ve Skotsku, na který navazoval výsadkový kurs v Ringway, zakončený čtyřmi seskoky padákem. V květnu 1944 se účastnil konspirativního výcviku u skupiny D II. odboru Ministerstva národní obrany a od 21. května 1944 dalšího útočného a sabotážního kursu ve Skotsku a opětovného paravýcviku v Ringway. Poté byl ustanoven velitelem výsadku Wolfram, který měl ryze bojový a sabotážní cíl a měl působit na severní Moravě a připravovat půdu pro celonárodní povstání.
Skupina Wolfram byla vysazena 14. září 1944 mezi Nytrovou a Kotly, dnešními částmi obce Morávka v Moravskoslezském kraji. Výsadek tvořilo celkem šest mužů: velitel kapitán Josef Otisk, rotný Josef Bierský, rotný Josef Černota, rotný Vladimír Řezníček, rotný Karel Svoboda a četař Robert Matula. Podle plánu však měli být vysazeni asi 15 kilometrů západněji, v lokalitě Gruň. Při dopadu se skupina rozptýlila na poměrně velké území a parašutisté se nedokázali sejít – to se jim podařilo až později, s výjimkou radisty Karla Svobody, který byl zadržen gestapem a až do konce války vězněn.
Kromě provádění sabotáží a organizování partyzánských oddílů měl Wolfram také udržovat spojení s londýnskou centrálou, což se však s ohledem na ztrátu radisty i vysílačky podařilo až později, když parašutisté navázali spolupráci s 1. partyzánskou brigádou Jana Žižky a ruským výzvědným oddílem „Tajná skupina 11650“ kapitána Adama Niščimenka.
Posléze se členové Wolframu kvůli německé protipartyzánské akci Tetřev přesunuli na Brněnsko a mezi Brnem a Vyškovem prováděli sabotáže a napadali ustupující německé jednotky. Při přesunu skupiny však Josef Otisk onemocněl zánětem středního ucha a bolestí nohou. Bolesti byly až tak nesnesitelné, že uvažoval o sebevraždě zastřelením, což mu ale další členové skupiny rozmluvili. Skupina se pak dostala do Líšně k příbuzným Josefa Otiska, kde ve stodole přečkali zimu, a koncem února se přesunuli na severovýchod od Brna, kde vyvíjeli bojovou aktivitu a spolupracovali s místními partyzánskými skupinami.
Kromě Josefa Bierského, který byl zákeřně zavražděn konfidentem a zlodějem Stanislavem Kotačkou ještě v době pobytu skupiny v Beskydech v říjnu na úpatí hory Smrk, se všichni příslušníci Wolframu dožili konce války.
Josef Otisk po osvobození sloužil u II. oddělení hlavního štábu Ministerstva národní obrany a od prosince 1945 byl velitelem 13. tankové brigády v Přáslavicích, později ve Šternberku. Po únoru 1948 byl však z armády propuštěn, nicméně měl štěstí, že na rozdíl od jiných vojáků bojujících na Západě nebyl uvězněn. Pracoval pak jako zeměměřič až do roku 1969, kdy odešel do důchodu. Zemřel 1. října 1986.
