Šéf Českomoravské konfederace odborových svazů zatím nezaujímá jasné stanovisko k situaci, která pro jeho práci vyplyne z výsledku voleb. Přestože očekává, že by spolupráce s Andrejem Babišem nemusela být problematická, uznává, že minulé čtyři roky byly velmi úspěšné a nebude jednoduché na ně navázat. V rozhovoru pro FORUM 24 mluví Josef Středula také o svých plánech do budoucna nebo kdy nastane skutečné riziko, že se bude stávkovat.

Pane předsedo, povolební situace směřuje k tomu, že budeme mít menšinovou vládu. Co to bude znamenat pro odbory?

Já se tolik neobávám, zejména z toho pohledu, že vláda, bude muset hledat konsenzus. Naše role bude odlišnější, než byla v minulosti. Nebude to jednoduché, ale ani s minulým kabinetem to nebylo jednoduché, odbory musejí umět vyjednávat s každou vládou.

Je pravdou, že bude rozdíl v tom, jak se v takovém složení bude chovat poslanecká sněmovna. Hledat konsenzus bude zajímavé. Je docela možné, že to bude také ad hoc. Máme tu strany, které prosazují vystoupení z EU a NATO, a to jsou v některých případech docela nesourodé cíle, které nebude tak jednoduché vůbec naplnit.  Nejlepší pro ČR je mít stabilní vládu, aby nedocházelo k nějakým otřesům.

Jak byste zhodnotil spolupráci odborů a dnes už minulé vlády?

Z našeho pohledu – vedení sociálního dialogu v rámci tripartity – bylo to nejlepší, co se tady kdy odehrálo. A potvrzují to  zaměstnavatelé stejně jako my. Neznamená to, že jsme se vždy shodli, ale myslím, že to byla velice poctivá a dobrá jednání.

Velkým tématem předvolební kampaně bylo zvyšování platů. Věříte tomu, když v předvolební kampani strany slibují zvyšování platů, nebo k tomu přistupujete skepticky?

To je o tom, jak se který z politických subjektů se na to dívá. Někteří podle mého soudu povrchně, myslí si, že to vyřeší tím, že budou manipulovat s odvody, ale to je pro nás neakceptovatelné: Tím se narušují systémy, jak sociální, tak zdravotní. Ohrožují se penze, zdravotní stav obyvatel.

Potom je protipól politiků, kteří si to uvědomují, že končící vláda udělala hodně pro to, aby zvýšila třeba minimální mzdu, platy v rozpočtové sféře, což velice pomohlo, ekonomika je v nebývalé kondici i díky tomu, že se zvýšila spotřeba obyvatel, roste HDP, důchodový systém je nyní v nejmenším propadu a stále se vyvíjí příznivěji.

V souvislosti s ČSSD a jejím špatným volebním výsledkem se dost často hovoří o tom, že byste měl být novým předsedou strany. Co je na tom pravdy?

Nejsem členem žádné politické strany, takže to je vyloučeno. Bylo by to nemravné.

A nemáte v plánu vstupovat?

Mým cílem je v dubnu 2018 obhájit mandát předsedy ČMKOS.

Jak se tváříte na zaměstnávání cizinců u nás? Velké téma, třeba Andrej Babiš ve svých firmách toho dost často využívá.

Míra únosnosti, co se týká zaměstnávání cizinců v ČR, už překročila jakoukoliv morální hranici. Viděl jsem třeba článek, ve kterém popisují cenové hladiny různých profesí. Zjistil jsem, že cizincům se u řady profesí nenabízí částka 14–15 tisíc hrubého, ale částky na hranici minimální mzdy. Z tohoto pohledu je to neakceptovatelné. Když někdo ze zahraničí chce pracovat v ČR, ať pracuje, ale za částky, které odpovídají zdejším zaměstnancům. Způsob takovéhoto zneužívání není podle našeho soudu v žádném případě akceptovatelný. Navíc vůbec neřešíme, jaké dopady to může mít na země, ze kterých tyto zaměstnance vysáváme, jako třeba Ukrajinu. My nehledáme vysoce kvalifikované zaměstnance, ale mnohdy zaměstnance bez kvalifikace, ale to by neměl být cíl české hospodářské politiky.

Nedokázala by si ČR poradit jen s našimi občany v roli zaměstnanců?

ČR není zrovna tou zemí, která by si poradila. My opravdu potřebujeme toho, kdo sem přijde ze zahraničí a bude tady. Ale nejen pracovat, ale i žít se svou rodinou. A ten tady nebude chtít dělat za 12 tisíc hrubého, to rozhodně ne.

Velkým tématem jsou stávky. Je to něco, co odboráři využívají jako tu poslední možnost, nebo se to i často zneužívá?

Našim cílem je dohodnout se během normálního jednání, není naším cílem stávkovat, dělat demonstrace a podobně. Když nás do té situace ale někdo donutí, my jsme na to připraveni. Je zřejmé, že aktivita lidí stoupá, nespokojenost se neprojevuje už jen tím, že nadávají, ale že se za to postaví. Většinou je ale vše vyřešeno do konce, takže mám pocit, že lidé se začínají učit, jakým způsobem si říct o vyšší mzdy. Lidé hledají, co je pro ně výhodnější, a tlačí na zvyšování mezd, což vítáme. Jsou ale způsoby, které nepodporujeme, jako když se zaměstnanec ze dne na den rozhodne, že přestane chodit do práce, to určitě nedoporučujeme.

Když si představíme ten úplně nejvíc katastrofický scénář a skutečně by došlo k nějaké velké stávce, co by to v reálu znamenalo?

Víte, co je nejlepší? Když se to nestane. A to nemyslím proto, že bych já byl proti stávkám. Nejlepší stávka je ta, která se neuskuteční. Myslím si, že není dobré pokoušet osud a hledat způsob, ať se to stane. Nejdelší stávka trvala devět dnů v roce 2015 u jedné firmy v Brně, byla to nadnárodní firma. Usoudila, že zaměstnancům zavede šestidenní pracovní týden. Zaměstnanci řekli, že v žádném případě, a začali stávkovat. Výsledkem bylo, že dohodli všechno, co chtěli. To jsou ale případy, které my pořád považujeme za mimořádné. Jestli si někdo myslí, že je potřeba české zaměstnance učit stávkovat, tak já si myslím, že je to chyba. Nejlepší je samozřejmě vždycky se dohodnout.

Jak může konkrétně vláda pomoci odborům? Když si vzpomeneme na vstup premiéra Sobotky do jednání s Aholdem, může takhle aktivně pomoci premiér nebo ministři při dalších podobných situacích?

To je zcela v pořádku, premiér je premiérem také všech zaměstnanců, takže určitě může vstoupit do nějakého požadavku nadnárodní společnosti. A právě Ahold letos přidával už myslím třikrát, takže Ahold si to jméno chce vylepšit a pomalu začínají být zajímaví právě pro ty, kteří v tom obchodě chtějí dělat. A to je strašně důležité. České mzdy jsou opravdu nízké, včetně odvodů jsou jedny z nejhorších v Evropě, takže ten prostor pro zvedání je opravdu velký. Rok 2018, jak to vypadá, bude co se týče mzdového růstu jeden z nejlepších v historii, a zdá se, že se pomalu začínáme přibližovat Evropě.

Přece jenom Sobotka jako člen ČSSD má určitě bližší vztah k sociální politice než pan Babiš, který je podnikatel. Myslíte, že to jednání s ním bude stejně konstruktivní?

To záleží na osobnostech, záleží, jací ti lidé jsou. A když připomenu události stávky na železnici v 90. letech, kdy premiér Klaus na to téma reagoval, vstoupil do jednání a de facto se tehdy vyřešilo, aby ten konflikt nebyl, tak z tohoto pohledu si myslím, že premiér bude vždycky reagovat na danou věc a věřím tomu, že ať už to bude kdokoliv, že bude mít snahu hledat nějaká řešení, aby se situace uklidnila.

Kde platově teď ČR nejvíc „tlačí bota“?

Platově je to zejména v oblasti kultury, zejména v té, co je financována státem. Potom je to otázka nepedagogických zaměstnanců ve školství; sice se hodně hovoří o učitelích, ale jeden bez druhého nemůže být, od školníka po jídelny apod. No a dlouhodobý problém je v oblasti sociálních služeb, tam i když se teď zvýšilo o těch 10 %, tak pořád když zvýšíte na 14 tisících o 10 %, tak pořád to není ono.

Je pro vás lepší, když na ministerstvu bude sedět odborník, nebo manažer?

To je volba samozřejmě na každém politickém subjektu, koho tam dá. Když vezmu z minulosti, tak třeba jeden z ministrů průmyslu ten resort vůbec nedělal, neměl ho vůbec zažitý, ale byl vynikající, protože ty věci byl schopen se naučit, až jsem se podivoval nad tím, jak rychle dokázal tu problematiku zvládnout. Může to být klidně politický nominant, a bude výborný ministr. Každopádně ale důležité je, že je funkční zákon o státní službě. Ten pomáhá hodně, protože ti odborníci, co tam jsou, jsou stabilizovaní, a budou se vyměňovat pouze ti političtí, a to si myslím, že je obrovský dar do budoucna.