Takže jak je to s těmi zbraněmi? Rozjela se zajímavá diskuse na téma omezení držení zbraní. Pár mých poznatků: Je zvláštní, že spousta lidí z mého dotazu: „Jak se vás to reálně dotkne? Přijde mi, že vaše reakce je přehnaná,“ rovnou vyhodnotila, že mám něco proti držitelům zbraní s prostou logikou: Kdo není s námi, je proti nám. Takže bych rád upozornil, že tomu tak není. Myslím si, že jsem celkem militantní člověk s velkou láskou k vojenské historii a technice, takže rozhodně žádný pacifista.
Co se týče regulace, naprosto chápu a plně podporuji odpor k dalším a dalším regulacím, které se často odvolávají na nereálné problémy (tady třeba omezení terorismu, jak kdyby teroristé žádali o povolení). Též naprosto chápu, že není férová retroaktivita, kdy se zakazuje věc, která byla legální a pořízena naprosto čistě. Naprosto též chápu, že to vadí sportovním střelcům, larpařům a fanouškům reenactmentu (historických bitev). Čekal jsem většinu reakcí právě od nich. Věcné, jasné: „Týká se mě to tak a tak a je to hloupé proto a proto.“
Dost mě tedy překvapilo, jak byla diskuse emocionální a vypjatá a hledat fakta a argumenty mezi všemi útoky bylo dost náročné. To mě úplně neuklidnilo. Čekal jsem (možná naivně), že lidé se zbraněmi neargumentují jako kovbojové.
Mnohokrát padl argument s omezováním svobody. Přiznám se, že z mého pohledu není civilista se samopalem symbolem svobody, spíše naopak. Už jsem jich pár potkal a není to příjemné, když nevíte, s kým máte tu čest, jaké má pravomoci a zda mu můžete věřit. Uniforma skýtá alespoň nějaký základní přehled a věřte, že „bezpečností mise“ v Zambii, kdy k našemu táboru v noci přijel pick-up plný civilů se samopaly, prohlásil se domobranou a dožadoval se našeho odjezdu, nebylo nic příjemného.
A když pak čtu, kolik lidí argumentuje tím, že musejí mít samonabíjecí samopal (tedy pro šťouraly – upravená automatická zbraň, která neumí střílet dávkou), „až tady armáda a police nezvládnou chránit své občany“, nemám z toho dobrý pocit. Nakonec mi z vybájené ochrany před terorismem leze nepříjemně reálně vypadající ochrana před našimi vlastními občany připravenými vzít spravedlnost do svých rukou. A to se mi nelíbí, opravdu nechci v ulicích civily se samopaly, jejichž jediným argumentem bude ten samopal. To je recept na občanskou válku.
V podstatě je to stále o tom samém, zbraně nepatří do rukou nevyrovnaným lidem a z mého pohledu vyrovnaný člověk nezakládá domobranu ani si nepořizuje samonabíjecí (neautomatický) samopal pro vlastní ochranu. Umím si ještě představit, že někdo spí s pistolí v nočním stolku, ale pokud má vedle postele samopal, nemyslím si, že je to v pořádku.
A co z toho pro mě plyne? Že bohužel nejsem stále přesvědčen, že směrnice je úplně špatná, a to bohužel z důvodu, že ne všem svým spoluobčanům věřím natolik, abych bral s klidem, že mají doma samopal (a volební průzkumy tomu nepomáhají), a mrzí mě, že to spolu s nimi odskáčou všichni rozumní fandové zbraní. Samozřejmě chápu, že pokud je člověk blázen, pořídí si zbraň i tak a směrnice proti tomu nepomůže, takže se stále kloním k názoru, že je to zbytečná buzerace, ale stále mám v hlavě ten pocit, když před vámi stojí civil s kalašnikovem, a vy nevíte, co udělá. A ne, nemyslím si, že je řešením mít také kalašnikov.
P. S.: Doufám, že česká legislativa tentokrát dokáže směrnici upravit tak, aby zbytečně nepostihovala toho, koho z ní lze vyjmout, a nezkazí ji jako mnoho jiných „nařízení z E„“, která se nakonec ukázala být zmatenými příkazy z ČR.
