Českou twitterovou scénu rozhýbala před několika dny reakce historičky Anny Hájkové, která v debatě týkající se feminismu a výkladu dějin upozornila novináře Martina Veselovského, že by ji neměl oslovovat „paní Hájková“, ale „doktorko Hájková“. Zdá se vám to bizarní? Nejste sami. Ale věc má daleko širší rozměr.

Tak předně je nutné zmínit, že je opravdu smutné, že někdo požaduje, aby se historie vykládala feministicky. Je to pořád ta stejná obehraná písnička, kdy se dozvídáme, kolik věcí je nutno zpětně přeinterpretovat, aby se náhodou nějaké ženy necítily utlačované. Že existují i jiné ženy, které se o nic podobného neprosí, není bráno v potaz.

Ale pojďme dál. Asi každý z nás se někdy setkal s někým, kdo si velmi zakládal na tom, že vystudoval vysokou školu, a tak nikde, kde se podepsal, neopomněl připojit také ten slavný titul. Autorka tohoto textu rozhodně nemá v úmyslu jakkoli shodit vzdělání kohokoli, kdo vystudoval kvalitní vysokou školu, ovšem podobné věci obvykle svědčí spíše o nízkém sebevědomí inkriminované osoby.

„Kauza“ vzbudila na sociální síti velký ohlas, či spíše posměch. Doktorka Hájková většinu těch, kdo se nevyjádřili pochvalně k její snaze vynutit si to správné oslovení, vzápětí zablokovala. A nejspíš tak obklopena souhlasnými reakcemi pokračuje v prosazování feministického náhledu na dějiny.

Jenže reakce doktorky Hájkové, která svůj titul uvádí i u svého jména na profilu na Twitteru, vychází nejen z její lásky ke zkratce u jména, ale také z přesvědčení jejích kolegyň z anglosaského prostředí. Některé vědkyně totiž – jak upozornil jeden z účastníků debaty – přímo vyžadují důsledné používání akademických titulů a mají pro to dokonce zásadní důvody.

Například podle tohoto článku se totiž prokázalo, že ženy jsou svými tituly oslovovány méně často než muži. Debata o tomto problému začala v roce 2018, když velkou pozornost vzbudil tweet kulturní historičky Fern Riddelové, která uvedla, že ženy v akademické sféře jsou daleko častěji oslovovány paní/slečno nikoli doktorko. Poprvé se zde také objevil hashtag #immodestwomen (neskromné ženy) a vše vzbudilo poměrně velkou pozornost. Podporovatelky Riddelové si přidávají před jméno na Twitteru zkratku „Dr“.

Takže ano. I oslovení paní nebo slečna může někomu připadat urážlivé, protože by to mohlo znamenat, že tím nepřikládáte dostatečnou váhu jejímu vzdělání. A ano, opravdu se tím někdo vědecky zabývá a prosazování takového nesmyslu považuje za zlepšování světa. Dobré je, že to vypadá, že podobné nápady jsou v menšině a většina lidí se nechystá vytetovat si svůj titul na čelo, aby jej náhodou špatně neoslovili například v obchodě, na poště nebo u doktora (no představte si to – až by vás doktor neoslovil doktorko!).

Zajímavé také ale je, že se bojovníci za rovnost zabývají pouze oslovením doktore. Co další tituly? Co pracovní pozice? Mohou rovnocennost vyžadovat pouze doktorky? A měla bych po napsání tohoto textu všude uvádět svůj titul a vyžadovat oslovení „magistro“, které za poslední roky nikdo nepoužil, což jasně ukazuje, že mi jako ženě upírá ocenění mého vzdělání? Samé otázky!