Evropský statistický úřad Eurostat v pátek zveřejnil údaje o inflaci v zemích Evropské unie. Ta vystoupala na 8,8 procenta. Česká republika ji má přitom výrazně vyšší – 15,2 procenta – a její inflace je tak čtvrtá nejvyšší z 27 unijních zemí. Podle Českého statistického úřadu, který pro výpočet inflace používá jinou metodiku, byla meziroční květnová inflace u nás dokonce 16 procent. Velká otázka je, do jaké míry se v Česku už roztočila velmi nebezpečná inflační spirála. Podle všeho se zdá, že k ní máme již nakročeno.

Jen ve třech zemích Evropské unie je aktuálně inflace vyšší než v České republice. V Estonsku je 20,1 procenta, v Litvě 18,5 procenta a v Lotyšsku 16,8 procenta. Naopak nejnižší inflací se může pochlubit Francie a Malta, které ji mají obě ve výši 5,8 procenta. Velmi dobře je na tom také Finsko se 7,1 procenta.

Dále čtěte

Vláda si dobře zvolila klíčovou prioritu předsednictví. Jednu věc by si ale měla vyjasnit

Vláda Petra Fialy tento týden představila pět hlavních priorit českého předsednictví v Radě EU. Zásadní zvlášť v souvislosti s aktuální…

Inflace se u nás zvyšuje natolik rychle a setrvale, že se stále častěji hovoří o inflační spirále, která se v Česku postupně roztáčí. Končící guvernér České národní banky Jiří Rusnok tak nedávno v rozhovoru pro deník Právo prohlásil, že inflační nálož je obrovsky silná a bez nějakých razantních zásahů se ji nepodaří včas ztlumit.

To, co se v naší ekonomice odehrává, šéf centrální banky následně popsal takto: „Jedna věc je, že rostou ceny energií, a je jasné, že to nezastavíme zvyšováním úrokových sazeb. To nikdo z nás nikdy netvrdil. Podniky ale téměř automaticky promítají zvýšené ceny do svých výstupů, a některé dokonce a priori. To znamená, že ještě ani nemají faktury v účtárně, a už své ceny zvyšují. To je prostě projev toho, že je v ekonomice nerovnováha, která se u nás nejvíce projevuje právě vzestupem inflace,“ zdůraznil Rusnok.

A pokračoval: „Nemáme nejvyšší inflaci v EU jako takovou, ale máme nejvyšší tzv. jádrovou inflaci. A ta převážně odráží inflační tlaky vycházející z domácí poptávky. To je realita. Nelze si proto říci: Fajn, počkáme, až ceny energií vystoupají, a pak už nebudou stoupat dál. Protože ta spirála, která začíná od cen energií a pokračuje přes vyšší ceny výrobků a služeb a následně samozřejmě přes vyšší mzdy, se sama od sebe nezastaví.“

Dále čtěte

Pokud chce vláda dostát svým slibům, musí ve snižování schodků přidat. Kalousek naznačuje, co dělat

Vláda Petra Fialy nastoupila s tím, že její prioritou číslo jedna je stabilizace veřejných financí a odpovědná rozpočtová politika. První návrh…

Vypadá to, že inflační spirála v tuhle chvíli není něco, co by byla nějaká vzdálená realita, ale něco, co se už dost možná dalo do pohybu; otázka je, jak výrazně. Ono je to vlastně celkem logické, pokud lidé od rána do večera slyší o tom, jak velká je inflace, každý měsíc přicházejí nová a vyšší inflační čísla, která to potvrzují, a navíc se všude okolo nich skutečně zdražuje a hovoří se o tom, že vlna zdražování (především energií) ještě nekončí, ale teprve se na české domácnosti valí, tak to samozřejmě budou promítat i do svého chování a dříve či později si začnou říkat také o vyšší mzdy.

Z individuálního hlediska je to naprosto logické a oprávněné jednání, z pohledu celé společnosti to však neznamená nic jiného než to, že inflace se už lidem dostala do hlavy a že změnili svá inflační očekávání, a výsledkem je roztočení inflační spirály, jejíž zastavení bude samozřejmě hodně bolet, a jak to tak bývá, někoho více a někoho méně.

Dále čtěte

Vysoká inflace trápí Česko. Místo strašení katastrofou je nutné rozlišovat, komu se vede opravdu špatně

Meziroční inflace v květnu dosáhla 16 %. Ceny zboží a služeb už několik měsíců rychle stoupají, všichni se tak neustále…

To nejhorší ale zatím, zdá se, ještě nenastalo, jak popsal člen Bankovní rady ČNB Tomáš Holub v rozhovoru pro Lidové noviny, kde odpovídal na to, zda se inflační očekávání utrhla ze své kotvy: „Z hlediska nastavování cen firmami se už trošku utrhla. Zatím naštěstí ne moc v tom smyslu, že by se nám dramaticky rozjel mzdový růst. To je ale riziko do budoucna. Kdybychom zůstávali v prostředí dvouciferné inflace delší dobu, nebyly by české domácnosti ochotné akceptovat výrazné snížení reálných mezd dva roky po sobě. Letos si to asi každý srovnáme v hlavě tak, že je tu poměrně blízko našich hranic válka a že ve válce se prostě chudne. Což k nám přichází přes ceny energií a potravin. Takže pro letošek jsou lidé mentálně připraveni to akceptovat.“

Samozřejmě záleží na tom, jestli se Holub nemýlí a zda opravdu budou lidé tak tolerantní vůči reálnému snížení svých mezd, jak uvádí. Navíc tváří v tvář tomu, že inflace v nadcházejících měsících ještě poroste a rozpočty nemalé části domácností se dostanou pod výrazný tlak. A nelze opomenout ani to, že bankovní rada ve svém novém složení pod vedením guvernéra Aleše Michla nemusí proti roztočení inflační spirály postupovat alespoň tak razantně, jak to dělala dosavadní rada České národní banky.