Známé podobenství praví, že hodíte-li žábu do vroucí vody, zpanikaří a ze všech sil se bude snažit vyskočit, aby si zachránila život. Vložíte-li ji ale do studené a začnete pomalu zahřívat, bude si klidně plavat ještě i ve chvíli, kdy už to v hrnci začíná bublat, aniž by postřehla nebezpečí.

Podíváme-li se na to, co se u nás začalo dít od volby Miloše Zemana prezidentem (kdy jsme byli hozeni do vody), a jak to pokračuje až do dneška, s hrůzou zjistíme, že ode dna už stoupají bublinky a voda co nevidět začne vřít klokotem.

Z hrnce jsme se totiž měli začít drát už ve chvíli, kdy bývalý příslušník komunistické StB Vladimír Zavadil, který to jistě neměl z vlastní hlavy a neplatil z vlastní kapsy, den před prezidentskou volbou uveřejnil v novinách lživý pomlouvačný inzerát, odporným způsobem očerňující Karla Schwarzenberga. O tom, jak byla tato vpravdě estébácká metoda účinná, se můžeme lehce přesvědčit – mnozí z těch, kteří uvedeným lžím uvěřili, jim totiž pevně věří dodneška a ochotně je omílají a rozšiřují.

Hned nato jsme měli zpozornět, když se hlava státu zvolená za pomoci lží (jak ve svém verdiktu potvrdil i soud) už ve svém inauguračním projevu v demokracii dosud nevídaným způsobem poprvé pustila do novinářů a veřejnoprávních médií.

V květnu 2013 následovala již světově neblaze proslulá ostuda, kdy se prezident Zeman dostavil k odemykání korunovačních klenotů totálně opilý. Zřízený tak, že se potácel a na první pohled vykazoval známky těžké opilosti. Příznaky intoxikace alkoholem poté potvrdili dva důvěryhodní „klíčníci“, kteří bohužel museli stát v jeho blízkosti, takže nezůstali ničeho ušetřeni: Miroslava Němcová a biskup Václav Malý.

Pak přišel červen 2013 a s ním pád vlády, kdy byla veřejnost masírována bombastickými sliby brzkého odhalení jakéhosi ohromného korupčního propletence a krmena zvěstmi o nalezených milionech a kilogramech zlata. Dodnes se přitom nerozkrylo nic, žádné souvislosti s proslulými mafiány se neprokázaly a z hromad zlata zbyly nezdaněné kabelky chamtivé Nagyové, nyní Nečasové. „Někdo“ zkrátka nařídil: „Ištvane, trhej! Šlachto, vem si ho!“ a už to jelo. Tahle vláda se prostě nehodila.

Po svévolně nainstalované vládě Zemanových kamarádíčků přišly volby do poslanecké sněmovny a voda v hrnci už tou dobou začínala být pěkně horká. Jenže my jsme se z ní nepokusili vylézt ani ve chvíli, kdy byl vicepremiérem vlády a ministrem financí jmenován člověk bez lustračního osvědčení. Andrej Babiš, předlistopadový komunista, který podle všech dokumentů Ústavu paměti národa byl velmi aktivním agentem StB.

A pak se teprve začalo pořádně přikládat pod kotel. Babiš se zmocnil podstatné části médií, zejména zavedených značek Mladá fronta a Lidové noviny, které mnoho lidí jaksi ze setrvačnosti pokládalo za důvěryhodné.

K neuvěřitelné smršti restriktivních zákonů, které pak koalice s Babišem (se Sobotkou jenom de iure) v čele začala chrlit na občany pod záminkou boje proti korupci, se přidal ještě nebývalý vzestup kremelské propagandy a sílící, záměrně podporovaný odpor proti členství České republiky v EU a NATO.

Teplota v hrnci náhle stoupala závratnou rychlostí. Zvyšovaly ji Zemanovy cesty na Rhodos za Putinovými kamarády či přímo za Putinem, kterého v rozporu se zahraniční politikou své země ujišťoval o brzkém skončení sankcí. Jedna mezinárodní ostuda střídá druhou, zatímco věrný Ovčáček, bývalý redaktor komunistických Haló novin, sází na Twittter nekonečný proud drzých urážek.

Jeden skandál za druhým, který poslední dobou začal praskat na Andreje Babiše, také ještě přitopil. Dnes je bývalý ministr financí a strážce dotací i výběru daní (alespoň tedy formálně bývalý) sám vyšetřován v několika kauzách souvisejících s dotačními podvody a neplacením daní Policií České republiky i Evropským úřadem pro odhalování podvodů. Prý i finanční správou, ale v tomto případě věř, kdo chceš. A my si pořád plaveme ve vodě. Je nám už sakra horko, ale moc to nevnímáme. Mnozí ochotně přebírají Babišovy plačtivě obviňovací litanie typu „jsou to nesmysle, kampaň proti mněěě, je to hon, já to odmítám, já jediný tu někradněm“.

A tak se může lehce stát, že po volbách, které se kvapem blíží, otočí bezskrupulózní podvodník, který se stane premiérem, spolu s proruským přítelem vodky, který se opět usídlí na Hradě, kormidlem tak, že se nepostačíme divit. Či spíš kolečkem u sporáku tak, že se definitivně uvaříme a ti dva si dají Českou republiku k obědu a kostičky ze zbytku demokracie vyplivnou pod stůl.

To chceme?