Přimět děti k tomu, aby jedly dostatek ovoce a zeleniny, může být pro mnoho rodičů velký problém. Nová vědecká studie však zjistila, že na vině rozhodně nejsou vaše rodičovské schopnosti. Vybíravost vašich dětí totiž prý do velké míry souvisí s genetickými předpoklady.
Vědci z University College London porovnávali potravinové preference u více než 2 400 párů jednovaječných a dvojvaječných dvojčat. Z výzkumu vyplývá, že genetika hraje významnou roli v tom, jak je dítě v 16 měsících věku vybíravé. Role genetiky se pak údajně zvětšuje s tím, jak děti stárnou.
Přestože prý DNA hraje v potravinové preferenci dětí důležitou roli, podle autorů studie to neznamená, že by měli rodiče na svou snahu o zdravé stravování potomků rezignovat. Potravinová nechuť je prý definována jako tendence jíst malé množství potravin, a to ať už kvůli podobě jídla, jeho chuti, či nezájmu o vyzkoušení něčeho nového.
Nespokojenost s jídlem je u dětí běžná a může být hlavním zdrojem úzkosti u rodičů a pečovatelů, kteří se z tohoto jejich chování často sebeobviňují nebo jsou z něj obviňováni ostatními. „Doufáme, že naše zjištění, že vybíravé stravování je do značné míry vrozené, může pomoci zmírnit sebeobviňování rodičů. Toto dětské chování totiž není výsledkem špatného rodičovství,“ uklidňuje rodiče v deníku Daily Mail hlavní autorka studie doktorka Zeynep Nasová z University College London.
Profesorka Clare Llewellynová ze stejné univerzity pak doplňuje, že kromě zásadního vlivu genetických předpokladů hraje při dětské potravinové vybíravosti podpůrnou roli také prostředí.
„Sdílené prostředí, jako je třeba společné rodinné sezení u jednoho stolu, může být významné pouze v batolecím věku. To naznačuje, že intervence, které pomohou dětem jíst širší škálu potravin, jako je opakované vystavování dětí stejným potravinám a nabízení různých druhů ovoce a zeleniny, mohou být nejúčinnější ve velmi raném věku,“ vysvětluje.
V rámci studie vyplňovali dotazník o stravovacím chování rodiče dvojčat v době, kdy jim bylo 16 měsíců, a potom ve třech, pěti, sedmi a třinácti letech jejich věku. Výsledky ukázaly, že dvojvaječná dvojčata vykazovala větší rozdíl ve svých vybíravých stravovacích návycích v porovnání s jednovaječnými dvojčaty, což prý ukazuje na velký genetický vliv. Jednovaječná dvojčata totiž disponují společnou DNA, zatímco dvojvaječná dvojčata jí mají společných pouze 50 procent.
V budoucnu se vědci chtějí zaměřit na nezápadní populaci, kde se potravinová kultura a postupy rodičů mohou zásadně lišit.