Rozjitřená situace kolem brexitu neutichá. Odchod Britů je pro Evropskou unii větší ranou, než si zatím připouští. Politicky i ekonomicky. A zatímco se s gustem ukazuje na „viníky“ na britské straně, nemluví se tolik o podílu bruselské politiky a zejména šéfa Evropské komise Junckera, který situaci kolem ostrovního referenda nezvládl.

Když nedávno ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vyzval předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera k odstoupení, bylo to pro mnohé domácí i zahraniční pozorovatele překvapení. „Podle mého není člověkem na svém místě. Musíme se ptát, kdo je za ten výsledek referenda v Británii odpovědný,“ dodal ministr.

[ctete]65629[/ctete]

Nechutné vydírání

Donedávna by byly podobné postoje považovány za protievropské a zejména z řad sociální demokracie znějí poněkud cizokrajně. To jen mimochodem dokládá, jak hluboce se mění nálady uvnitř unie, kde stále silněji zaznívají různorodé hlasy národních vlád (a je jedno, jestli levicových, nebo pravicových), nespokojených s jejím směřováním.

Symbolem, a tak trochu i otloukánkem kritiků bruselského centralismu, se stává právě Juncker. Má ztíženou pozici v tom, že se Evropa potýká s několika krizemi najednou. Ale nelze tvrdit, že se o svůj negativní obraz v očích nemalé části evropské veřejnosti sám svým arogantním a nevypočitatelným chováním nepřičinil.

Eurokomisařka Věra Jourová s Junckerovou demisí nesouhlasí. „Byla dohoda, že se komise nebude vměšovat do vnitropolitické debaty a nechá to na občanech Británie. Pokud se brexit dává za vinu Junckerovi, pak je to mimo.“

Byl to však právě Juncker, kdo porušil slib daný britskému premiérovi Davidu Cameronovi, že nebude zasahovat do referenda. Francouzskému deníku Le Monde měsíc před hlasováním sdělil, že s Británií po brexitu „nebude zacházeno jemně“. Pohrozil, že v případě, že se Velká Británie rozhodne pro vystoupení z EU, bude s ní nakládáno jako s dezertérem. „Dezertéři nebudou vítáni s otevřenou náručí.“

I diplomaty, které jistě nelze řadit mezi euroskeptiky, jako je bývalý velvyslanec v Rusku a USA Petr Kolář, Junckerovy výroky ohromily. „Jeho chování a vyhrůžky musel přece každý slušný člověk, a nejen v Británii, pochopit jako nechutné vydírání a jasné vybídnutí k brexitu.“

Ven znamená ven

To však nebylo všechno. Juncker dokonce v den samotného referenda vydal stanovisko, že případné rozhodnutí britských voličů ve prospěch brexitu bude nezvratným krokem, po kterém nebudou následovat nějaká další vyjednávání.

„Britští politici a britští voliči musí vědět, že žádné nové vyjednávání nebude. S panem premiérem jsme uzavřeli dohodu. Dosáhl maxima, kterého mohl dosáhnout, my jsme dali maximum, které jsme mohli poskytnout. Takže žádná podoba nového vyjednávání není možná, ani o dohodě, ani o změně smluv. Ven znamená ven,“ poznamenal Juncker na sociální síti.

I tento výrok byl kritizován, protože vyhlásit v den hlasování Britům, že kdyby se postavili na hlavu, od Evropské unie si víc ústupků nevyjednají, je přímou výzvou těm dosud nerozhodnutým, aby hlasovali pro odchod.

Škodolibá radost z výsledků referenda

Junckerovy kontroverzní aktivity kolem brexitu však neskončily ani po samotném hlasování. Britský deník Sunday Times napsal, že tlaky na jeho odchod sílí. Jedním z důvodů je podle deníku jeho „škodolibá radost“ z výsledku britského referenda, zatímco racionálnější hlasy volají po zklidnění situace. Estonský prezident Toomas Hendrik Ilves označil v té souvislosti chování předsedy Evropské komise za „odporné“.

„Není to přátelský rozvod, ale stejně to ani nebyla žádná velká láska,“ poznamenal suše Juncker k výsledkům hlasování o brexitu a tlačil na co nejrychlejší jednání s Brity. To se mu nepodařilo, protože nepřátelský a zbrklý rozchod by ještě více poškodil obě strany, a šéf komise si naopak vysloužil kritiku, že pro setrvání Spojeného království v unii příliš mnoho neudělal.

Skutečností je, že jednání s Cameronem o unijních reformách mu bylo proti srsti, protože jakékoli oslabení centrálních pravomocí je v přímém rozporu s jeho představami. A Cameron do Londýna před referendem nepřivezl tolik, kolik si sliboval.

Juncker je součástí problému

Je zjevné, že Juncker nevnímá signály, vysílané většinovým evropským veřejným míněním. Volat krátce po většinovém rozhodnutí Britů o brexitu po rozšíření eura do všech členských zemí EU, když dosud ani není vyřešen problém s Řeckem, je zcela mimo realitu.

Sunday Times upozorňuje na skutečnost, že šéf Evropské komise ztrácí podporu nejen v Česku, Polsku a Estonsku, ale i v Německu, které jej začíná považovat a „součást problému“. Junckerovy návrhy na urychlené rozšíření eurozóny a posilování evropské integrace Berlín odmítá.

„Juncker velmi často jednal proti společnému zájmu (členských zemí EU) a jeho reakce na britské referendum byla velmi škodlivá,“ cituje Sunday Times nejmenovaného německého ministra. „Nyní není čas na hašteření mezi institucemi, ale tlak na jeho odchod bude stále větší a kancléřka Merkelová s tím bude muset nakonec příští rok něco udělat,“ řekl ministr.

Juncker podráždil německé představitele i setkáním se skotskou premiérkou Sturgeonovou, která chce navázat přímá jednání s Evropskou komisí o možnostech setrvání Skotska v unii, což narazilo na odpor členských zemí. Provokativní jsou také jeho výroky o možné nezávislosti Skotska a Severního Irska po brexitu, které pronesl v německé televizi.

Chování po brexitu poslední kapkou

Do Junckera se v poslední době obouvá i německý ministr financí Schäuble. Po brexitu jej uzemnil, že pokud nebude Evropská komise spolupracovat na řešení migrační krize, věci se ujmou národní vlády. Už dříve jej kritizoval, že bere na lehkou váhu dodržování maastrichtských pravidel, kdy Španělsko, Francie a Portugalsko neplní předepsané schodky veřejných financí.

Juncker nadále prosazuje pro mnohé vlády nepřijatelný trvalý systém povinných kvót. Evropská komise hrozí, že unijní členské země odmítající uprchlické kvóty mohou přijít o miliardy z eurofondů. Navrhuje i drakonické „výkupné“, kdy bude možné zaplatit 250 tisíc eur za každého azylanta, kterého se členská země neujme. Pokud by jich bylo tisíc, znamenalo by to v českých poměrech neuvěřitelných 6,75 miliardy korun.

Junckerovi je vytýkáno, že se více věnuje svému PR a politice (zlé jazyky tvrdí, že i alkoholu) než manažerskému řešení akutních krizí, což mu přísluší. Jeho chování po brexitu je poslední kapkou.

První reakce po britském referendu naznačují, že nemůže být tím pravým, kdo je schopen unijní instituce reformovat. Rozhodně ne ve smyslu méně byrokracie a nařizování a více dobrovolnosti, empatie a akceschopnosti, například při ochraně vnějších evropských hranic. Rigidní trvání na dosavadním směřování ovšem do budoucna zakládá pro celou unii značná rizika.

Z těchto důvodů je volání po Junckerově rezignaci namístě. Jedině však tehdy, pokud by na jeho místo nastoupil někdo dynamičtější, kdo bude lépe odezírat měnící se podmínky, výzvy a veřejné mínění.

[ctete]43832[/ctete]