Odchod Británie z Evropské unie by pravděpodobně potěšil Rusko. Ve skutečnosti by jím ale Rusové nic nezískali. Důsledkem by totiž mohlo být upevnění Severoatlantické aliance a větší soudržnost zbytku unie.

Výsadek ruského chuligánského „specnazu“ ve Francii a vojensky provedený výprask britských fotbalových fanoušků vyvolaly přirozeně řadu spekulací.

Cynici ohodnotili chování ruských fanoušků jako příjemné překvapení: Nepokusili se okupovat ani kousek Francie a nesestřelili ani jediné civilní letadlo.

Jiní se domnívají, že posláním orientálního výsadku na fotbalovém Euru bylo ukázat Francouzům, že jejich stát selhává a není schopen poradit si ani s pár stovkami vycvičených junáků.

Každé takové selhání státních institucí, ať už jde o teroristické útoky, nebo mlácení lidí na stadionu, bere hlasy standardním stranám a žene vítr do plachet Marine Le Penové a její Národní frontě.

Britové jako cíl?

Další názor je, že hlavními adresáty byli ruští mužici doma u televizorů. Ti po krachu projektu rozbití Ukrajiny a uvíznutí Kremlu ve válce v Sýrii potřebují svoji dávku antidepresiv a jejich hruď se může na chvíli dmout patriotismem i u prázdné ledničky při pohledu na výprask uštědřený neohroženými ruskými bohatýry desítkám britských měkkýšů.

Jiní spekulují, že Britové byli jako cíl útoku ruských chuligánů vybráni proto, aby to povzbudilo britské voliče hlasovat pro odchod jejich země z EU. Vždyť východní barbar jako východní barbar! Kdo má rozlišovat mezi nějakými Rusy a řekněme Poláky, Čechy či Slováky? Albion je třeba chránit před vší tou pakáží z východu!

Pocit velkého zadostiučinění z úspěšného vystoupení „molodců“ v hledišti stadionu dali najevo mnozí ruští veřejní činitelé i provládní média. Přidává to na váze názoru, že červnový výsadek chuligánů v Marseille hrál stejnou roli jako květnová spanilá jízda bikerského gangu „Noční vlci“ po střední Evropě.

Toporná snaha Kremlu o rozvrácení Evropské unie zevnitř – nejaktuálnější o posunutí Britů k hlasování pro brexit – však může dopadnout úplně jinak, než si to představuje podplukovník KGB v Kremlu.

Mír a kult násilí

Ruské násilnictví na fotbalovém Euru může například části Britů pootevřít oči pro vnímání orientálního kultu násilí a jeho infiltraci do Evropy. Obraz hordy bohatýrů mlátících diváky může o kultu násilí v Rusku mnohým napovědět víc než odborné analýzy.

Těm vzdělanějším pak doplní obraz, který dávají tvrdá data – například Světový index míru GPI (Global Peace Index). Ten na základě 23 různých údajů vyčísluje úroveň míru ve 163 zemích světa.

Právě publikovaný index za rok 2016 stanoví pořadí zemí v nejvyšší kategorii úrovně míru: po prvním Islandu následují Dánsko, Rakousko, Nový Zéland, Portugalsko, Česká republika, Švýcarsko, Kanada, Japonsko, Slovinsko a kategorii nejlepších uzavírá Finsko. Maďarsko je v žebříčku GPI na 19., Polsko na 22. a Slovensko na 24. příčce.

Pro mnohé možná překvapivě jsou na tom ze zemí EU nejhůř právě Francie a Velká Británie na 46. a 47. místě. A to ještě před řáděním výsadku ruských chuligánů!

Změní se něco?

Příznačné je stabilní postavení Ruska ve skupině zemí s nejnižším indexem míru. Na 151. místě ze 163 zkoumaných zemí je Rusko těsně za Nigérií a Severní Koreou, ale před Kongem, Pákistánem, Súdánem, Středoafrickou republikou, Somálskem a několika dalšími rozvojovými zeměmi.

Předpokládejme však možnost, že britské referendum dopadne tak, jak se modlí Kreml a ruská pravoslavná církev, a Britové si dnes odhlasují odchod z unie. Nad Moskvou zazáří propagandistické ohňostroje, domácí prokremelská úderka zajásá, ale putinovská sázka na odchod Británie vůbec nemusí dopadnout pro Rusy příznivě.

V první řadě Britové neodejdou z NATO, takže vojensko-bezpečnostní situace se brexitem nezmění. Paradoxně by mohl britský odchod z EU vést k posílení soudržnosti Severoatlantické aliance jakožto kompenzaci za oslabení EU.

Budíček pro elity

Uvnitř Evropské unie a jejích členských států by mohl odchod Britů jako „potížistů“ v kombinaci s hospodářskými a dalšími důsledky zapůsobit jako budíček na evropské politické, ekonomické a kulturní elity i širokou veřejnost a posílit proud směřující k užšímu stmelení kontinentu nebo alespoň jádra unie.

I pokud se politici a veřejnost na žádné pozitivní zpracování zkušenosti s brexitem nezmůžou – což samozřejmě nelze vyloučit –, ekonomický otřes, který by odchod Británie zřejmě způsobil, může mít pro Rusy devastující účinek v podobě snížení evropské poptávky po ropě a plynu.

Pokles poptávky po těchto surovinách v Evropě by stabilizoval světové ceny ropy a plynu na současné, pro Rusko bolestivě nízké úrovni, a měl by tak velmi nepříjemné důsledky pro Kreml, který je zcela závislý na vývozu těchto dvou surovin do Evropy. Pro svůj plyn nemají Rosové žádného jiného kupce – pokud si ho nekoupí Evropa, mohou si jím Rusové třeba vytapetovat…

Co když si Britové odhlasují, že zůstanou v EU? Výborně, jedeme dál! Budeme se nadále společně a neochvějně snažit Evropu bolestně a pomalu zlepšovat. Zvolí si odchod? Pak ať se Britům daří! Sbohem a hodně štěstí, Anglie!

A zanedlouho možná vítej, Skotsko! To pokud se Skotové sami v dalším referendu rozhodnou vrátit se do unie. My, Češi a Slováci, jsme zažili ekonomicky, politicky a bezpečnostně mnohem riskantnější rozchod, než jaké by bylo případné loučení Británie s Evropskou unií. Přežili jsme jej a přežijeme i brexit, pokud se pro něj Britové svobodně rozhodnou. Nemá význam se stresovat.

Autor je občanský aktivista a publicista.