Prakticky za úplného nezájmu světových médií proběhly 18. září volby do dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy. Podle oficiálních výsledků se jich zúčastnilo 48 % ze zhruba 110 milionů oprávněných voličů, včetně voličů v Rusy okupované části Ukrajiny. Putinovská vládnoucí strana Jednotné Rusko získala 54 % hlasů. To by jí stačilo na pohodlné vládnutí, i kdyby měl ruský parlament skutečnou moc a i kdyby v Rusku existovala opozice. Reálná opozice vůči Putinovi ale už dlouho neexistuje a úkolem Státní dumy je razítkovat rozhodnutí Kremlu a vytvářet iluzi demokracie. Právě čistě formální role parlamentu je důvodem nezájmu světa o tyto volby. Proč má tedy vůbec význam o nich psát?

Výsledek parlamentních voleb ani v nejmenším neovlivní reálnou politiku, přesto nám poskytují cenné informace o mentálním stavu obyvatel Ruska. Oficiální 48% volební účast je dosud nejnižší od rozpadu SSSR – v minulých volbách v roce 2011 dosáhla 60 %. Propad účasti ukazuje, že navzdory neustálému vymývání mozků televizemi jsou Rusové už apatičtí a míra jejich zfanatizování a nadšení pro Putinův režim je výrazně menší, než je Rusům namlouváno z televizní obrazovky.

Oněch 48 % je přitom oficiální číslo. Realita ukazuje mnohem hlubší apatii a rezignaci. Četné výpovědi svědků i videozáznamy zdokumentovaly obrovský rozsah volebních podvodů, ať už v podobě „kolotočů“, při nichž se stejní voliči točili a házeli volební lístky do uren opakovaně, nebo přímo sypání hlasovacích lístků do uren členy volebních komisí. Velkou popularitu si získal například jedenapůlminutový videozáznam z volební místnosti v Rostově na Donu, na kterém tři členky volební komise dělají „křoví“, zatímco předsedkyně komise cpe za jejich zády do poloprázdné volební urny celý štos vyplněných hlasovacích lístků. Tento záznam zveřejnila rozhlasová stanice Echo Moskvy, ale podobných videí najdete na internetu více. Věru tak se to má dělat, soudružky a soudruzi! Vše pro stranu a pro národ, nějaký volební podvod nás nesmí zastavit!

Když se něco takového mohlo dít v milionovém Rostově, logicky se nabízí otázka, co se asi dělo v provinčních městech, městečkách a vesnicích, daleko od pozornosti kamer a médií, zato velmi blízko k všemocným místním pánům. Samozřejmě to není možné zdokumentovat přesně, ale přibližný rozsah volebních podvodů lze kvantifikovat matematickou analýzou volně dostupných oficiálních dat. Takovou analýzu krátce po zpřístupnění údajů z voleb udělal matematik Sergej Špilkin. I ruštiny neznalí matematicky zdatnější čtenáři si mohou prohlédnout příslušné grafy zde nebo zde.

Podle Špilkina získalo Putinovo Jednotné Rusko díky masovým volebním podvodům zhruba o 12 milionů více hlasů než ve skutečnosti. Nejde o nic nového. Volební podvody podobného rozsahu se udály již při volbách do Státní dumy v letech 2007 a 2011 i při prezidentských volbách v roce 2008. V roce 2011 byl absolutní počet podvodně vhozených hlasů dokonce ještě vyšší než letos, ale při vyšší volební účasti. Po odečtení hlasů naházených do uren podvodně se voleb reálně zúčastnilo přibližně 37 % oprávněných voličů a Putinova strana získala necelých 16 milionů hlasů. To by odpovídalo zhruba 14,2 % hlasů všech oprávněných voličů v Rusku.

Navzdory obludnému rozsahu volebních podvodů u nich problém ruských voleb zdaleka nekončí. Nejmenší volební účast byla v Moskvě a v Petrohradě, ve dvou ekonomicky i politicky nejvýznamnějších městech Ruska. Naopak nejvyšší byla v periferních oblastech, zvláště v takových, jako jsou Čečensko, Ingušsko, Dagestán nebo Tuva, tedy v regionech, které jsou již téměř nebo zcela etnicky vyčištěné od Rusů a v nichž volby slouží k posílení moci místních etnických vládců. To nevěstí pro budoucnost Ruska nic dobrého.

Stejně tak si všichni – včetně podplukovníka KGB v Kremlu – uvědomují, že mezi těmi 16 miliony voličů, kteří skutečně volili vládní stranu, patří miliony lidí do skupiny takzvaných „budžetníků“, tedy lidí přímo placených a kontrolovaných státem (vojáci, policisté, úředníci, vězni, učitelé atd.), kteří jsou závislí na přízni moci ještě více než ostatní Rusové. Tedy ne nutně ve skrytu duše opravdu loajální režimu.

Navzdory vítězným fanfárám ruské volby ukázaly, že autentické nadšení Rusů pro Putinův režim rychle vyprchává. Dva a půl roku od nadšení z okupace Krymu a rok od začátku nadšení z bombardování Sýrie se opojení z vítězství vytratilo. Děje se tak i navzdory zcela slaboučkým sankcím Západu, zejména díky levné ropě, zahnívání ruské ekonomiky i společnosti a extrémním nákladům na válečná dobrodružství a represivní aparát.

Pokud skokově nezdraží ropa, nemá Rusko jak zpomalit svůj úpadek. Někteří ruští analytici proto spekulují o tom, že vývoj po varovném výsledku parlamentních voleb směřuje k předčasným prezidentským volbám. Dříve, než se bída a nespokojenost Rusů prohloubí natolik, aby ohrozily dokonce i masovými volebními podvody garantovaný výsledek dnešního vládce Kremlu.