Od vpádu na Ukrajinu, okupace Krymu a rozpoutání války na Donbasu (oficiálně v ní zahynulo 10 tisíc a neoficiálně několikanásobně více lidí) provádějí ruské ambasády po celé Evropě své operace ještě intenzivněji než kdy předtím. Spektrum těchto operací je široké – od infiltrace médií, přes podchytávání slabší části akademické obce neschopné uplatnit se na Západě, koncerty válečných šlágrů pro důchodce, až po hukot silných motorek určený zejména pro dezorientovanou mládež.

Spektrum je ale ještě mnohem širší. Státní rozpočet Ruské federace vydal v prvních třech měsících letošního roku na armádu 945 miliard rublů (zhruba 340 miliard korun) z celkových výdajů ve výši 3621 miliard – tedy rovných 26 %. Na policii a bezpečnost šlo dalších 387 miliard rublů (139 miliard korun) neboli 11 % výdajů. Celkově tak spolykaly ruské ozbrojené složky 37 % výdajů státního rozpočtu. Peníze na vedení hybridní války a podporu pátých kolon v Evropě v takovém štědrém balíčku samozřejmě nechybí.

Komickou ukázkou kremelské propagandy se stávají květnové výlety motorkářských gangů do střední Evropy s cílem „osvobodit“ Berlín. Tak jako při teroristických útocích, i jejich smyslem je vyvolat zájem masmédií.

Humorné je, že Rusové se svým chorobným strachem z Ameriky nedokázali vymyslet nic jiného než okopčit americké motorkářské gangy s jejich masivními japonskými a americkými stroji a potetovanými těly v černých kožených bundách. A tak se k nám stará americká subkultura dostává oklikou přes Moskvu. Třešničkou na dortu je „outsourcing“ herců: „ruské motorkáře“ hrají v divadélku Lotyši, Slováci a další ochotníci.

Co je smyslem tohoto cirkusu? Částečně je to snaha povzbudit fašistické a další protidemokratické síly v Evropě. Hlavními adresáty divadla jsou ale mužici u televizorů doma v Rusku. Stát, který dokáže dávat svým poddaným jen bídu a násilí, je existenčně závislý na vytváření další a další generace Potěmkinových vesnic.

Obrázky za Rusy převlečených bikerů vítaných na Slavíně a jinde pestrou směsicí důchodců, bývalých komunistů, starých estébáků i mladých fašistů mají mužiky doma v Rusku přesvědčit o velikosti a vlivu jejich země. Hle jaké milionové masy v zahnívající Evropě nás vítají a čekají, kdy je znovu osvobodíme! Máme se sice mizerně – ale jací jsme velcí a jak se nás všude bojí.

Zatímco mužici věří tímto bludům, mají KGBáci v Kremlu svoji moc a své majetky doma i v „offshorech“ v bezpečí. Čím více ruských mýtů a kampaní ale končí fiaskem, tím více divadla a Potěmkinových vesnic jsou Kreml, jeho ambasády a páté kolony nuceny vytvářet.

Zhroutil se ruský mýtus o „Novorusku“: Ukrajina se nerozpadla a Rusku spadla do chřtánu jen malá část okupovaného Donbasu označována jako „Lugandonsk“. Svět odmítl okupaci Krymu a zavedl vůči Rusku sice mírné, ale přece jen postupně účinkující sankce.

Ruský rubl ztratil polovinu hodnoty, takže Rusové, kteří šetřili, přišli šmahem o polovinu svých úspor. Více než polovina Rusů dnes utratí přes polovinu svých příjmů za potraviny, miliony lidí jsou zcela ožebračeny.

Dramaticky se propadl ruský obchod nejen s Evropou, na níž je Rusko ekonomicky zcela závislé, ale i s vazalským Běloruskem (za loňský rok meziročně o 39 %), Kazachstánem (pokles o 34 %) a dalšími zeměmi bývalého SSSR.

Fiaskem skončil „velký obrat k Číně“ – v roce 2015 klesl obrat rusko-čínského obchodu o 30 %. A nejen to. Zrychleným tempem pokračuje infiltrace Sibiře čínskými firmami. Číňané skupují ruskou zemědělskou půdu a chystají se z Číny do Ruska vyvést část svých ekologicky nejšpinavějších výrob. Samozřejmě i s dělníky a rolníky, kteří budou na obsazené půdě pracovat a žít.

Novinkou měsíce je oznámení, že Čína postaví železnici do ruského přístavu Zarubino poblíž Vladivostoku. A ne železnici jen tak ledajakou, ale se standardním 1435 mm rozchodem. V době, kdy slovenský premiér Fico stále ještě sní svůj sen o širokorozchodné železnici od Košic k Dunaji, začínají Číňané stavět standardní železnici na dnes ještě Rusy okupovaném Dálném východě (mimochodem, Rusové ho Číně ukradli v roce 1858).

Rozpadá se bájná skupina BRICS, svého času velký propagandistický trumf Kremlu. Brazílie je v hluboké politické a hospodářské krizi. Indie ekonomicky roste, ale je neúprosně drcená vedry a suchem, které ji mohou uvrhnout do katastrofy. Růst čínské ekonomiky prudce zpomalil a zbytek hospodářského boomu je výsledkem tištění peněz a narůstajícího zadlužení firem i státu. A v „S“ z kdysi slavné zkratky BRICS, v Jižní Africe, ruku v ruce s prohlubující se hospodářskou krizí narůstá agresivita hnutí „Bojovníků za ekonomickou svobodu“ populisty Julia Malemy…

Za oceánem opakovaně přistávají soukromé rakety vizionářských miliardářů Jeffa Bezose, Elona Muska a Roberta Bigelowa na soukromých kosmodromech na zemi i na moři, zásobují Mezinárodní vesmírnou stanici a chystají se zanedlouho na Měsíc i na Mars. Během pár let odsunou ruský kosmický a raketový průmysl do role marginálního hráče.

Další přelud Kremlu, který se rozpadá před očima, je tolik propagovaná Severní mořská cesta. Podle Moskvy měla zkrátit lodní trasu z Číny do Evropy z dnešních 45 dnů plavby přes Suez na 30–35 dnů. Po letech propagandy a slibů je na celé trase postavených pouze 11 přístavů, ten největší z nich – na Jamalu – má roční kapacitu 500 tisíc tun nákladu. Pro srovnání, Čína má zhruba deset velkých přístavů s roční kapacitou přes 300 milionů tun a kapacita přístavu v Rotterdamu je kolem 450 milionů tun. Bublina splaskla: v roce 2012 činil tranzit přes Severní mořskou cestu 1,3 milionu tun zboží. V roce 2014 už jen 270 tisíc tun a v roce 2015 pouze 39 600 tun.

Traduje se, že britská premiérka Margaret Thatcherová kdysi nazvala Sovětský svaz Horní Voltou s jadernými raketami. Podplukovníkovi KGB v Kremlu se podařilo udělat z Ruska zasněženou Nigérii. O fiasku, které Rusko rok za rokem zažívá, se mužici z televize nic nedozvědí, jeho důsledky na ně však dopadají stále citelněji.

V nerovném zápase chladničky s televizorem bude muset televize přidávat stále více reportáží s osvoboditeli Evropy na amerických motorkách a s odvážnými piloty přelétávajícími v bombardérech přes americké válečné lodě. Dokud, jak se ironizuje, někdo Američanům nepošle telefonní číslo na turecké letectvo a bude po TV show. Do té doby si ale užijeme ještě hodně legrace.