Marián Jurečka (KDU-ČSL) FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská
FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská
Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) jsme nezdravě závislí na ruském plynu a je tak „ideální čas pro vyhlášení programu energetické nezávislosti“. V rozhovoru pro deník FORUM 24 ministr vysvětlil mimo jiné i to, co takový program skutečně zahrnuje a zda je pro Českou republiku vůbec možné energetické nezávislosti dosáhnout.
Nechtěná závislost na ruském plynu představuje aktuálně hrozbu pro celou Evropu. Co program energetické nezávislosti, na kterém pracujete, zahrnuje?
Česko musí konečně využít všechny možnosti, které má pro snížení nezávislosti na ruském zemním plynu. Právě zemní plyn a geopolitická hra, kterou s ním Putinovo Rusko rozehrálo v minulém roce, je hlavním důvodem masivního růstu cen elektrické energie napříč Evropou. Domácnosti se tak mohou ocitnout v hrozbě pádu do energetické chudoby. Logicky musí vláda přemýšlet nejen nad krátkodobými opatřeními, pro která jsme zvolili adresnou pomoc mířící přímo k postiženým rodinám, ale také nad dlouhodobými řešeními, která sníží naši závislost na fosilních zdrojích – zejména těch dovážených.
Zmínil jste krátkodobá i dlouhodobá řešení. Jaké by měly být další kroky vlády pro jejich splnění?
Máme skvělý program Nová zelená úsporám, který přes deset let podporuje rodiny v zateplování domů a instalaci solárních elektráren či tepelných čerpadel. Další programy podporují firmy ve zvyšování energetické účinnosti a pořízení obnovitelných zdrojů energie. Právě to jsou dosažitelné recepty, které zvýší naši nezávislosti na ruském plynu. Naše vláda se bude maximálně snažit, aby byly podpůrné programy dostupné a efektivně čerpané. Nechceme, aby se opakovala situace jako za předchozí vlády Andreje Babiše, kdy realizaci těchto projektů bránila zbytečná byrokracie a slabá informační kampaň státu k cílovým skupinám.
Do programu energetické nezávislosti zahrnuji také potřebné změny legislativy, které umožní vznik energetických společenství. Tedy takové projekty, ve kterých mohou občané, firmy nebo obce sdílet energii z obnovitelných zdrojů. Předchozí vláda zaspala v implementaci evropské legislativy, která odstraňuje bariéry pro vznik komunitní energetiky, a toto zpoždění potřebujeme rychle dohnat. Bariéry dnes komplikují využití vlastní solární energie například obyvatelům bytových domů.
Třetí pilíř je pak posílení role státu jako dobrého příkladu: na ministerstvu práce a sociálních věcí jsme začali sledovat možnosti renovace veřejných budov a budov v rámci organizačních složek státu. Chceme zjistit, kde lze uspořit energii a přidat instalace například fotovoltaik nebo tepelných čerpadel. Cílem je ukázat veřejnosti, že se podobný typ řešení vyplatí, a samozřejmě také ušetřit část veřejných výdajů za energie.
Za kolik let by Česká republika mohla energetické nezávislosti dosáhnout?
Do programového prohlášení jsme si dali cíl vytvoření podmínek pro alespoň 100 tisíc solárních projektů. To je pochopitelně pouze začátek. Minulá vláda zaspala v aktualizaci Státní energetické koncepce, a tak je tento úkol před námi. Za ministerstva, která jsou vedená ministry a ministryní za KDU-ČSL, budeme podporovat vznik koncepce, která zvýší naši nezávislost na dovozu energetických surovin z Ruska – vedle zemního plynu také ropy. Pokud se nám to podaří naplnit, vydělá na tom naše ekonomika. Miliardy nebudou odtékat na východ, kde si za ně Putin vyzbrojuje armádu, ale zůstanou v peněženkách českých domácností a firem.
Za druhou výhodu považuji fakt, že tak snížíme spotřebu fosilních paliv a tím pomůžeme ochraně klimatu a zlepšení ovzduší v našich městech a obcích. Na tom, zda dokážeme využít řešení, která máme již dnes k dispozici – od renovace budov po instalaci solárů přes výrobu bioplynu, bude také záviset na termínu, kdy se nám podaří se zbavit závislosti na ruském plynu. Využít k tomu lze i spolupráci na evropské proměně ekonomiky. Proto popravdě moc nerozumím odporu vůči Zelené dohodě pro Evropu. Jedním z cílů této strategie je pokračování ve zlepšování účinnosti budov. Přeloženo do praktického života: renovované domy zvýší kvalitu života jeho obyvatel a ještě zastaví odliv peněz z ekonomiky za nákup fosilních zdrojů.
Hovořil jste o výhodách, které s sebou energetická nezávislost může přinést. Existují ale i nějaká rizika?
Neberte, prosím, deklaraci programu energetické nezávislosti jako touhu po uzavření Česka a odstřižení se od zbytku Evropy. Právě to by bylo velkým rizikem pro naši exportní ekonomiku. Můžeme však plnohodnotně spolupracovat s evropskými státy a vzájemně sdílet své silné stránky ve využití řešení nezávislých na dovážených fosilních palivech. Pochopitelně na ministerstvu práce a sociálních věcí myslíme také na to, aby širší koncept proměny ekonomiky směrem k nízkouhlíkové byl sociálně citlivý. Bouře v cenách energií, kterou odstartoval pád některých alternativních dodavatelů, by měla být dostatečným impulsem k tomu, abychom podpořili alespoň částečnou soběstačnost domácností a firem pomocí úspor energie či vlastní instalací obnovitelných zdrojů. Rozdíl nákladů domácnosti v nezatepleném domě a domě s kvalitní izolací dělá desítky tisíc korun ročně.
Na závěr se nabízí otázka, zda je vůbec možné skutečné energetické nezávislosti dosáhnout? Stačila by na dosažení Česká republika sama, nebo je klíčová souhra Evropy?
Pouze samotné Česko na transformaci ekonomiky nebude stačit. Proto potřebujeme pracovat na posílení vzájemné spolupráce v oblasti energetiky napříč Evropou. Ať už jde o vývoj pokročilých jaderných reaktorů, produkce zeleného vodíku, biometanu nebo syntetických paliv. To vše jsou řešení, která potřebuje Evropa pro posílení vlastní soběstačnosti a která přináší Zelená dohoda. Jako ministr práce a sociálních věcí v této cestě vidím také podporu vzniku pracovních míst s přidanou hodnotou. Do některých států EU se vrací výroba solárních panelů, rostou tam továrny na baterie nebo se pouští do výroby oceli s pomocí vodíku. I tohle je širší rozměr nezávislosti, do kterého bychom měli umět naskočit a tyto příležitost využít. Jinak nám ujede vlak…
