Podle Alexandra Dugina je Západ satanem, proti kterému musí Rusko bojovat. FOTO: Fars Media Corporation / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Fars Media Corporation / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Ústup od Chersonu je pro Rusko velká rána a začalo hledání viníka. Není to město jako každé jiné, byť významné. Vladimir Putin ho slavnostně přičlenil k Ruské federaci, vyhlásilo se, že je to navždy, načež po několika týdnech nastal potupný útěk.
Alexandr Dugin, který býval v Rusku považován za slavnějšího než vlivnějšího, je ve svých pocitech autentický. „Ruské město, hlavní město jedné z ruských oblastí – jako například Belgorod, Kursk, Doněck nebo Simferopol – se vzdává. Pokud je vám to jedno, nejste Rus. Rusové nyní zatínají zuby bolestí, pláčou a trpí, jako by jim někdo vyrval srdce a před očima zavraždil jejich děti, bratry, matky a manželky. Pokud vás teď nic nebolí, jste ubožák,“ píše na Tsargrad.tv.
A nejde jen o pocity, rozebírá, kdo za to může. Jeho odpověď je jednoznačná. Může za to moc. Tedy moc vládnoucí Rusku. „Je za to zodpovědná. Jaký smysl má autokracie, kterou máme? Dáváme Vládci absolutní plnou moc a on nás všechny – národ, stát, lid – v kritické chvíli zachraňuje. Pokud se obklopí temnými silami nebo plive na sociální spravedlnost, je to nepříjemné, ale jen tehdy, když zachraňuje,“ popisuje to, co je podle něj legitimním zdůvodněním autoritářství, které teď, jak ví i on sám, v zemi vládne. Všechno by se Vůdci odpustilo, kdyby to bylo kvůli úspěchu. Jenže pokud není úspěch, je to všechno k ničemu, protože nezůstalo nic.
„Cherson nebyl vydán skoro, byl vydán úplně. Na Surovikina si nikdo nestěžuje. Není politik, je zodpovědný za technickou stránku fronty. Úder není namířen proti němu,“ líčí Dugin rozložení viny. V tom má dost pravdu. Surovikin je zločinec, známý řezník. Čekalo se, že bude na Ukrajině postupovat jako v Sýrii. Všechno srovná se zemí, žádné geniální vojevůdcovské manévry. Vítězný prapor vztyčí na ohořelých ruinách, pod kterými budou mrtvoly. Jenže to se nedělo. Proč? Nemá dost raket, lidí, sabotuje to někdo?
Pak tam má Dugin takovou kryptickou větu: „Je to rána pro ‚vy-víte-koho‘. A žádné další PR už to nezachrání. V kritické situaci politické technologie vůbec nefungují. Historie promlouvá i dnes. A říká strašná slova – pro nás.“
Ano. Nejsme v Rusku, ale také víme, kdo je míněn.
Ruský bloger Alex Parker Media se s tím v sobotu ráno vůbec nepárá. Onen „my víme kdo“ je Putin. Komentuje názor, že od Putina je vzdání se Chersonu jen rafinovaná hra, aby armáda získala čas, a pochybuje, že by to k něčemu bylo.
„Objevuje se názor, že Putin se vzdáním se Chersonu, dohody o obilí a dalších smluv snaží získat čas, stejně jako Ukrajina získala čas minskými dohodami. Během této doby mohla Ukrajina obnovit a přezbrojit svou armádu, lépe se připravit a to jí nyní umožňuje inteligentně bojovat s Ruskem a vítězit. Zdá se mi, že Putinovi, pokud skutečně uvažuje o tom, že se vydá touto cestou, chybí hlavní složka úspěchu tohoto plánu. Konkrétně stejný Putin na druhé straně,“ píše bloger, který dlouhodobě nenávidí Putina, ministra Šojgua a generální štáb. Ne kvůli zločinům, ale proto, že jich páchají málo a nejsou schopni Ukrajinu porazit.
Podezřívá ruské vedení, že všechny ty dohody o obilí, výměnách zajatců mají získat čas a nějakou smířlivost ze strany Západu. Podle něj je to omyl. Na druhé straně nejsou hlupáci, ale velcí vlci, kteří přesně vědí, čeho se Putin snaží dosáhnout. Proto už teď říkají, že nedojde k žádnému zmrazení a válka bude pokračovat až do úplného osvobození všech území Ukrajiny v hranicích roku 91, a pak už to půjde samo, odhaluje „Alex Parker“ to, co je podle něj obrovská strategická chyba Kremlu. Stručně česky řečeno, Putinovi už nikdo na nic neskočí.
A nakonec ještě s truchlivým vztekem (tento typ emoce se objevuje často) konstatuje, že třetí den po oznámení odchodu z Chersonu se zdá, že veřejnosti je to úplně jedno. Takže teď už může armáda s klidným svědomím vzdát všechno a všichni v Rusku budou pokojně sledovat, jak pod krupobitím HIMARSŮ zbytky vojáků potupně odcházejí.
Na to můžeme reagovat stejně, jako se to naučili Ukrajinci na sociálních sítích. Na všemožná ruská obvinění jen klidně konstatovali: „Ano, je to tak.“ Rusy to vždycky nažhavilo doběla. Ale co, v chladných vodách Dněpru je dnes každé teplo dobré.
