Kolem odvolání ministra dopravy Vladimíra Kremlíka a následného řešení elektronických dálničních známek byl velký rozruch. Předražená zakázka za 401 milionů byla zrušena, premiér se setkal s mužem, který slíbil levnější řešení, proběhla jedna Babišova propagační akce. Veřejnost ještě dostala zmatené informace o možném uplácení bývalého ministra a tím celý příběh končí. Posloužil, komu měl, a můžeme zapomenout.

Dvojministr dopravy a průmyslu a obchodu Karel Havlíček ve vystoupení na půdě Poslanecké sněmovny obhajoval své působení na dvou židlích. Mimo jiné pravil, že nová zakázka na dálniční známky je na dobré cestě a bude stát polovinu ceny té zrušené. Ušetřilo se tedy 200 milionů. To je jistě pozitivní zpráva a Havlíček tak obhájil, proč je i šéfem dopravy, ale stále se nabízí jedna podstatná otázka. Kde je onen system “zadarmo”, který dva dny tvořilo 60 programátorů? Nebo snad šlo pouze o předem domluvenou marketingovou frašku pro Andreje Babiše?

Vzhledem k tomu, že pořadatel hackathonu Tomáš Vondráček až nezvykle rychle našel s premiérem společnou řeč, jeví se celá „kauza“ Kremlík velmi zvláštně. Dokonce by se mohlo zdát, že se jednalo o předem domluvené „vrtění psem“. Na konci celé spolupráce s podnikatelem, který se zjevil „odnikud”, aby ministerskému předsedovi nabídl gratis pomoc, totiž není to, co mělo. Zůstal pouze vyhozený ministr, nově mediálně známý podnikatel a jedno obrovské PR pro premiéra, který ho opět využil beze zbytku.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Nejsme tedy pouze svědky další manipulace, kterou vytvořili marketingoví specialisté pod vedením Marka Prchala? V celém případě předražené zakázky je totiž spousta slepých míst, ale také momenty, díky nimž na ně není upřena taková pozornost. Většinu médií i velkou část veřejnosti pochopitelně zaujala víc zpráva o tom, že bývalý člen vlády dostal nabídku úplatku, než aby například přemýšlela nad tím, zda 1,5 milionu není na dnešní dobu nějak málo. Vždyť i David Rath měl v dnes už legendární krabici od vína sedm „mega“. A to nebyl ministrem.

Nikdo se také moc neptá po tom, proč státní zakázku nedostal někdo z programátorů, kteří byli dva dny zaměstnáni tím, aby vytvořili něco zbytečného, a místo uznání dostali jen návštěvu premiéra. Ten navíc přijel jen proto, aby si pořídil fotografie na sociální sítě a mohl se pochlubit ve svém nedělním „čau lidi“ hlášení.

Také teatrální vyhození Kremlíka je ve srovnání s tím, co se děje na Ministerstvu obrany, nepochopitelné. Ministr Metnar by totiž za svá pochybení při udělování státních zakázek měl dostat „padáka“ stejně rychle jako jeho bývalý vládní kolega. Na obraně se ovšem celá situace vyřešila pouze koncem jednoho náměstka a tím celá kauza zatím končí.

V kauze Kremlík je stále víc otázek než odpovědí. Jedna věc je ovšem téměř jistá. Exministr dopravy si bez jakýchkoli vytáček zahrál na užitečného idiota. Náhodou měl i to štěstí, že v zimě moc nesněžilo, a tak nemusel řešit trable na D1. Svým způsobem tak odešel jako „úspěšný“. Svou roli odehrál skvěle a vlastně si ani skoro nikdo nevšiml, že celá situace kolem něj jaksi nevoní.