Noviny celého světa přinesly rozsáhlé reportáže z největší demonstrace v Praze od sametové revoluce. Zejména zdůraznily množství účastníků a klidný průběh shromáždění. Pochopitelně poukázaly na hlavní téma – nesouhlas s vládou ministerského předsedy, který je v mnohanásobném konfliktu zájmů, je vyšetřován policií a Evropská unie jeho firmy podezírá z neoprávněného čerpání dotací.

Stejně rychle jako články v zahraničních médiích objevily se pochopitelně komentáře účastníků na sociálních sítích a také v domácích médiích. Zde ale nezaznívá jen spokojenost. Četné výtky směřují k výběru řečníků a k samotnému průběhu i zbytečné délce celé akce. Autoři se pozastavují nad výzvami k tichu, k podáváním si ruky apod. Polemizuje se nad tím, zdali bylo správné nezvat na politickou demonstraci politiky. (Kritickou reflexi řečníků vydal deník FORUM 24 ZDE.)

Ti, kteří byli jak na demonstracích v roce 1989, tak dnes, mohou srovnávat. Otázkou ale je, k čemu toto srovnání je. V roce 1989 byla účast na demonstraci projevem odvahy a občanské statečnosti a nesla sebou rizika, která v tu chvíli nebylo možné odhadovat. Ve vzduchu byl pád nenáviděného režimu spojený s tužbou lidí po návratu svobody a demokracie. Je proto pochopitelné, že tehdejší atmosféra je neopakovatelná.

Dnes demonstrujeme ve svobodné společnosti bez rizika postihů. Doba se změnila a tak není divu, že místo bojovných písní znějí kabaretní a místo čerstvě propuštěných politických vězňů vystupuje skupina řečníků působící zejména dojmem, že byli náhodně vybráni z klobouku.

To vše není výčitka vůči lidem, kteří přijeli ze všech koutů země, přivezli vtipné transparenty a chovali se vzorně. Ale není to ani kritika organizátorů. Jim náleží uznání za stovky hodin práce a zvládnutou organizaci. Kritika by měla směřovat k těm, kteří tam nebyli nebo aspoň ne v roli organizátorů.

V zemi je na 300.000 lidí aktivně nespokojených s vládou. Kde je demokratická opozice, která by nabízela alternativu? Jak to, že opoziční strany nesvolávají své voliče, aby jim předkládaly své programy na změnu? Proč přenechaly organizaci shromáždění občanským aktivistům, jejichž hlavní krédo je, že nechtějí jít do politiky?

Opoziční politici se už zcela smířili s představou, že jejich pracovištěm je pouze parlament. Zde přednášejí předem připravené kritické projevy a vrcholem jejich umění je hlasování o nedůvěře vládě s nadějí přecházející v jistotu, že návrh neprojde a oni nebudou muset na svém pohodlném životě nic měnit.
Souhlasím téměř se vším, za co kritici demonstraci kritizují. Ale respektuji, že ji svolala občanská iniciativa, která má absolutní právo zorganizovat ji podle svých představ. Přál bych si, aby příští demonstraci svolali demokratické strany, které tak předvedou vůli k dohodě opozice na programu příští vlády. Pokud to neudělají, je možné že zmeškají svou šanci. Bohužel ke škodě společnosti.