KOMENTÁŘ / Politická debata o euru je v plném proudu. Politici se jeden po druhém vyslovují pro společnou evropskou měnu nebo proti ní, hlasitá část konzervativní ODS si stojí za svým a hnutí ANO navíc plánuje předložit návrh ústavního zákona o referendu, které tu už bylo. Bylo by dobré si ale více uvědomit, že euro v Česku jednou stejně bude, zavázali jsme se k tomu, a tak by se hodilo na to veřejnost připravit.
Hnutí ANO ve čtvrtek oznámilo, že hodlá předložit návrh ústavního zákona o referendu ke korespondenční volbě pro Čechy žijící v zahraničí, k evropskému migračnímu paktu, k právu veta v Evropské unii a také k přijetí eura. Jde tedy o další snahu hnutí, jak ve veřejnosti vytvořit pocit, že vláda Petra Fialy, která se podle slov stínového premiéra Karla Havlíčka (ANO) snaží prosazovat své postoje navzdory většinovému názoru společnosti, nepostupuje správným směrem. A taková slova nepřekvapivě zazněla od člena hnutí, jehož předseda tu po desetiletí prosazuje vlastní zájmy nad zájmy České republiky.
Korespondenční volba je podle opozice součástí kroků, kterými se chce vláda udržet u moci. Přestože to opozice říká pejorativně, vlastně by na tom nemuselo být nic špatného. Voliči přeci volí ty, kteří podle nich vykonávají tu nejlepší službu státu a občanům, a podle mnohých to například právě korespondenční volba nebo přijetí eura je. Nikoho nepřekvapí, že samo hnutí ANO se jak ke korespondenční volbě, tak euru v minulosti hlásilo.
Debata kolem eura je ale složitější. Koalice se na jeho přijetí totiž neshodne. Přestože se v ODS najdou i tací, kteří euro otevřeně podporují, jako například bývalý ministr a dlouholetý člen Pavel Drobil, aktuální postoj strany je víceméně jasný. „Já se do toho nebudu pouštět,“ vyjádřil se k posunu v přijetí eura premiér, přičemž uvedl, že ctí programové prohlášení vlády, které tuto otázku na aktuální volební období nezahrnuje. Zdůraznil také, že Česko zatím pro vstup do eurozóny stejně neplní kritéria.
Kabinet se přitom ale podle petice vyvěšené na webových stránkách vlády svým programovým prohlášením z 1. března 2023 zavázal k tomu, že na plnění alespoň jednoho z kritérií zapracuje. Konkrétně jde o maastrichtské kritérium stability devizového kurzu, který je podmíněn vstupem České republiky do mechanismu ERM II. Ministerstvo financí v čele se Zbyňkem Stanjurou (ODS) však v prosinci navrhlo usnesení, aby vláda v příštím roce o vstup do ERM II neusilovala. S tím ovšem koaliční partneři nesouhlasí, podali protinávrhy a debata má pokračovat.
Nabízí se otázka, z čeho postoj ODS pramení. Zda jde straně v první řadě o udržení si své neoblomné konzervativní pověsti, nebo o snahu oslovit voliče mezi odpůrci eura, kam ale podporovatelé koalice SPOLU nepatří. Voliči vládních stran patří podle loňského šetření CVVM právě spíše mezi jeho zastánce, přičemž jde spíše o studenty a vedoucí zaměstnance. Obecně jde především o vzdělané lidi s proevropskými postoji.
Podpora eura klesá s rostoucím věkem a proti společné měně se pak tedy ve zvýšené míře staví důchodci, pracovníci v nekvalifikovaných dělnických profesích a voliči hnutí ANO, SPD a KSČM. Pokud by se takovým voličům ODS tímto způsobem snažila alespoň částečně zavděčit, nebude to pro občanské demokraty šťastná cesta. Strana tím poškozuje jednotu celé vládní koalice, která se jí doposud vcelku daří udržet, a v důsledku třeba i odrazuje voliče stávající. Není ani pravděpodobné, že by zrovna pro tento argument podporovatelé Babiše nebo Okamury změnili názor a hodili svůj hlas ODS.
Pokud jsou o tom ovšem občanští demokraté opravdu tak bezmezně přesvědčeni, měli by voličům tedy srozumitelně vysvětlit, proč by se mělo se všemi kroky k přijetí eura čekat, když k tomu Česká republika minimálně z dlouhodobého hlediska směřuje, jak lze usuzovat nejen z přijatého usnesení závazku k plnění kritérií, ale také ze smlouvy o přistoupení ČR k Evropské unii.
Česko zatím maastrichtská kritéria neplní, ale neznamená to, že tento stav je definitivní po zbytek mandátu vlády. Ostatně vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) minulý týden prohlásil, že je Česko na konci letošního roku pravděpodobně splňovat bude.
Veřejná debata nad eurem je vyostřená a někdy se zdá, jako by politici, ti vládní, kteří sami sebe prezentují jako proevropské, zapomínali, že je to zkrátka meta, ke které z dlouhodobého hlediska Česko směřuje. Jeho radikální odmítání za cenu prosazení ať už vlastní ideologie, nebo nalákání voličů, nemůže mít dobrý efekt. Taková rétorika spíše nahrává opozici v čele s Tomiem Okamurou (SPD) a dalším, kteří zavrhují Evropskou unii jako takovou. Právě jejich hlasy Českem rezonují, a to má na přístup veřejnosti k euru a jeho podporu vliv. A proto společná evropská měna u nás není oblíbená.
Bývala doba, kdy euro podporovalo až 70 procent Čechů, dnes je to ovšem necelá čtvrtina společnosti. 73 procent českých občanů s přijetím společné evropské měny podle loňského šetření CVVM nesouhlasí a tyto postoje se za posledních 10 let nijak výrazně nezměnily. Výsledky loňského Eurobarometru jsou o něco příznivější. Proti zavedení eura bylo 58 procent dotázaných a souhlasila s ním třetina.
Z údajů z minulého roku lze snadno odvodit, jak by mohlo referendum o zavedení eura dopadnout. Nemělo by se ovšem zapomínat na to, že jedno takové už vlastně proběhlo, a to když jsme v roce 2003 hlasovali o přistoupení České republiky k Evropské unii. Přes 77 procent hlasujících tehdy členství podpořilo. To znamená, že většina veřejnosti souhlasila se vstupem do eurozóny, až na to bude česká ekonomika připravená a Česko splní daná kritéria.
Až na to bude česká ekonomika připravená. Tedy až se nebude potýkat se zásadními problémy jako vysoká inflace a bude ve snesitelné míře stabilní. Jednou k tomu dojde, k přijetí eura se Česko zavázalo, k této změně směřuje a stejně jako by se na to měla připravovat česká ekonomika, měli by si na to připravovat i čeští politici. A taková příprava nezahrnuje vytvářet z eura další kontroverzní téma rozdělující společnost. Vláda by si měla připravovat půdu k tomu, aby, až ten čas přijde – a v tomto smyslu nezáleží na tom, zda to bude zítra nebo za deset let – její voliči změnu přijali jako očekávaný fakt bez zbytečných emocí a nikoli jako hrozbu, které jsme se snažili vyhnout. Správnou rétorikou by se vláda přiblížila stavu, kdy v momentě přijetí eura by třeba ti mladší ocenili krok země kupředu a starší byli v klidu a bez obav, že nepřijdou o všechny své úspory.
