Zatímco vrcholí vyšetřování auditorů Evropské komise a Andrej Babiš čelí skandálu mezinárodního formátu, tak mu téměř potichu jako časovaná bomba nazrává nebezpečnější kauza, proti níž byl samotný mechanismus dotačního podvodu při stavbě Čapího hnízda jenom slabým odvarem. Je totiž potvrzeno, že stamilionové transakce s reklamními zakázkami mezi Agrofertem a Čapím hnízdem jsou součástí spisu, který měl na stole nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. A právě i kvůli nim byla trestní kauza obnovena a věc vrácena k došetření.
Podle zjištění reportérů iRozhlasu uvedl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v dokumentu o pokračování trestního stíhání premiéra okolnost, že reklamní aktivita firem Agrofertu na Čapím hnízdě „posiluje podezření, že tato farma mohla být součástí holdingu“. Tudíž by nemohla legálně čerpat dotaci. Pakliže ale farma Čapí hnízdo i firmy, jež na ní utrácely peníze za reklamu, byly spřízněné, neboli patřily do jedné skupiny, tak jsou tyto reklamní transakce buď důkazem, že se jejich majitel o svoji skrytou firmu a její stavbu dobře staral, nebo si prostě snižoval daňovou povinnost.
Jestli je nyní tedy díky reportérům iRozhlasu potvrzeno, že spojení obou kauz tvoří ve spise žalobců jeden logicky provázaný celek, pak jde zřejmě o průlomovou zprávu, která by neměla zaniknout.
Ještě se sice musíme tvářit, že jde jen o „jisté podezření“. Přitom je celá věc jasná, a když takový politik nepodá ihned po zveřejnění podobné zprávy demisi, tak je také zřejmé, že vládne jenom díky vozové hradbě své dobře motivované mocenské garnitury ve Sněmovně, ve státní správě a v médiích. Jinak by ho totiž už vynesla z úřadu speciální policejní jednotka.
Již delší čas víme, že stavební a provozní náklady a splátky úvěrů Čapího hnízda v době, kdy farma formálně patřila Babišově partnerce a jeho dětem, financovalo celkem dvacet sedm firem z holdingu Agrofert prostřednictvím zadané reklamy. Na tyto podivné transakce, které s farmou uzavřela i Babišova německá firma, upozornili v roce 2014 úředníci finančního úřadu v německé Saské Kamenici, protože považovali rozsáhlé reklamní zakázky mezi Babišovými firmami a Čapím hnízdem za možný daňový podvod.
Jenže českou finanční správu měl již tehdy v roce 2014 pod kontrolou právě Andrej Babiš. A kdosi na finanční správě úhledně zametl německé upozornění pod koberec a odložil ho. Který úředník to udělal, to by měla vyšetřovat policie, a je to otázka na státní žalobce, nakolik se touto věcí zabývají.
Podniky Agrofertu utratily na farmě Čapí hnízdo 272 milionů korun. Magazín Reportér si od znalců reklamního trhu nechal spočítat, kolik by za tuto cenu mohl získat Agrofert billboardů. Bylo by to 1100 billboardů zaplacených na dobu pěti let. Nejkomičtější na této reklamní megakampani, která měla být lokalizovaná jen na prostory Čapího hnízda, je to, že z drtivé většiny byly zároveň návštěvníky farmy právě zaměstnanci firem Agrofertu. Firmy tedy touto reklamou cílily samy na sebe. To je v reklamní branži nevídaná akce. Co tou reklamou majitel Andrej Babiš sledoval, když za ni vydal tolik peněz?
Je to až neuvěřitelně pitomé: Babiš, který sám sebe vykresluje jako moudrého hospodáře, utratil 272 milionů korun za reklamní poselství umístěné na farmě svých příbuzných a adresované svým vlastním firmám, které to reklamní poselství samy sobě, doslova samy sobě i zaplatily.
V usnesení státního zástupce Jaroslava Šarocha, kterým bylo trestní stíhání premiéra v září zastaveno, stojí: „Finanční příjem společnosti Farma Čapí hnízdo z reklamní činnosti byl takového rozsahu, že v některých letech dosahoval 100 procent příjmů společnosti Farma Čapí hnízdo, která, jak vyplývá ze znaleckého posudku ústavu Česká znalecká, se v některých obdobích nacházela v podstatě ve stadiu úpadku.“
A my se tudíž ptáme: Jak je to tedy možné, že bylo stíhání v září zastaveno? To musel skutečně až nejvyšší státní zástupce přijít na to, co tu víme všichni, kdo premiérovy kauzy sledujeme?
A také:
Jak je možné, že finanční úřad uklidil hlášení německých daňařů? Jaký ještě důkaz o konfliktu zájmů předsedy vlády by konečně rozsvítil toto naše kriminální pološero, v němž část státní správy předstírá, že je poloslepá?
Vždyť právě skutečnost, že se finanční správa nezabývala viditelným daňovým podvodem tehdejšího ministra financí, je přeci takovým dokladem o barbarském konfliktu zájmů, že to nemá obdoby.