Od české vlády a Ústředního krizového štábu jsme se stále ještě nedozvěděli, jak a kdy se budou měnit pravidla nouzového stavu. Je naprosto zjevné, že kabinet Andreje Babiše – a zejména on sám – vůbec netuší, co se má dělat. Ani více než měsíc po zjištěném výskytu prvního pacienta nakaženého koronavirem v Česku jsme se nedozvěděli, jaký máme plán. Jednoduše proto, že žádný neexistuje.
Profesor Roman Prymula aktuálně změnil názor a sdělil, že je nutné populaci promořit. Je samozřejmě pozitivní, že konečně nejspíš dojde k uvolnění restrikcí, ovšem to, co je skutečně děsivé, je fakt, že činitelé, kteří rozhodují o tom, co se bude dít, i nadále působí tak, jako by se každý den rozhodovali podle toho, jak se zrovna vzbudili.
Babiš nás náhodnými nápady oblažuje téměř každý den. Nejprve jsme se dozvěděli, že otevřou kadeřnictví. Pak zase papírnictví. Premiér také uvedl, že by děti ve školách i školkách měly dodržovat metrové rozestupy (tato část se mu obzvlášť povedla), načež jindy se zase mluví o tom, že již tento čtvrtek otevřou některé obchody, například prodejny obuvi.
Když ale premiér sděluje, co všechno bude znovu povoleno, brzdí ho šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček. Je jasné, že si to pánové neřekli ani mezi sebou. Takže kdo nás vlastně řídí? Krizový štáb? Prymula? Babiš? Těžko říct.
Co jsme si na kole štěstí vytočili dnes, to se dozvíme po jednání vlády. Podobně ostatně fungují i ekonomická opatření. Ministryně financí Alena Schillerová cosi navrhne, pak „zavnímá“ kritiku (naposledy i od premiéra) a všechno se změní.
Prostě Česká republika, země, kde člověk neví dne ani hodiny.