Sledování ruských sociálních sítí bývá obohacující a zábavné. Nedávno na nich probleskla zpráva, že se konečně podařilo opravit toaletu pro řidiče autobusů městské dopravy v Novosibirsku na konečné jedné z místních linek. Toaletu? Ona je to obyčejná dřevěná kadibudka, které dříve chyběly dveře. Ty však už tam jsou. Sláva. Novosibirsk je už podle názvu město na Sibiři se zhruba 1,6 miliony obyvatel, kde v zimě bývají i padesátistupňové mrazy. To musí být zážitek na takové „toaletě“.
Ano, Putin dělá ramena, vytahuje se, jak je jeho země úžasná, ale ruští autobusáci musí chodit na kadibudky. A určitě to není jen v Novosibirsku, který patří k v Rusku k těm bohatším městům. Dovede si někdo představit něco takového u nás? To by bylo řevu! A už živě vidím okamurovskou SPD vykřikující cosi o tom, jak nebozí pracující musí snášet nelidské podmínky. Přitom Tomio Okamura patří mezi ty, kteří vidí v Rusku velký vzor.
Novosibirská kadibudka je však spíše ještě taková tragikomedie a špička ledovce. Kdysi jeden náš rodinný známý po návratu z tehdejšího SSSR prohlásil, že Sovětský svaz je jedna velká katastrofa. Pro putinovské Rusko platí nyní to samé.
Z osobních zkušeností vím, že stačí vyjet do první vesnice jen pár kilometrů za Moskvu a člověk se ocitne v jiném světě, jako v Čechách před mnoha desítkami let. Prašné cesty, rozpadající se chatrče bez vodovodu, koupelny, splachovacího záchodu a kanalizace, neudržovaná veřejná prostranství. V nich lidé bez perspektivy, kteří nežijí, ale přežívají. Často jsou opilí už od brzkého rána. V jedné takové chmurné vsi jsem potkal odevzdaného mužika. Chtěl se stát mým kamarádem, tak jsem přikývl, že tedy ano. On na to, že když jsme teď přátelé, tak chce dárek, a řekl si o mé hodinky. Nedal jsem mu je, sice jsem zřejmě porušil nějaké jejich zvyky, ale on by je stejně akorát vyměnil za vodku.
Rusko také patří k největším světovým producentům ropy. A většinu pak těží v Chantomansijském autonomním okruhu v západní Sibiři. Mnozí zdejší obyvatelé a zaměstnanci těžebních společností si však o nějakém bohatství mohou nechat jen zdát. Mnozí přežívají už desítky let v bídě, v chatrných mobilních domcích, které se v padesátistupňových mrazech jen špatně vytápějí. Naděje na změnu žádná. Putinova slova o tom, že Sibiřanům pomůže, zůstala jako vždy jenom prázdnými sliby.
Kreml neúspěšně válčí na Ukrajině a vyhrožuje světu jadernými zbraněmi. Přitom mnoho Rusů žije v příšerných nuzných podmínkách, které si lze jen těžko představit. Jejich situace se navíc za Putinova válečného dobrodružství na Ukrajině ještě více zhoršila. Snad nejbohatší země na suroviny na světě, ale většina Rusů z toho nic nemá. Skutečný ruský svět, ne ten vylhaný proruskými propagandisty, rozhodně není nic, co bychom měli obdivovat.