Kais al-Shaar a Alaa Nasser to v posledních týdnech neměli lehké. Vystudovaná architektka a historik ze syrského města Hama opustili válkou zmítanou Sýrii, aby našli klid a bezpečí v Evropě, kde mají své příbuzné. První větší šok je čekal v Turecku. Přeplněné tábory, kde se tísnilo asi 2 miliony lidí, už nebyly schopné pojmout nikoho dalšího.
Vydali se tedy dál, do Řecka. Jakmile zaplatili místnímu pašerákovi lidí za převoz do Řecka každý 1300 USD, zjistili, že s nimi na sedmimetrové lodi pojede ještě dalších 47 lidí! Nebezpečná plavba dopadla dobře, a Kais a Lili se po vylodění vydali dál takzvanou balkánskou cestou přes Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko do Německa. Totiž, to byl původní plán, kdyby se ve Vídni nestala chyba. Kdyby je nějaký Egypťan omylem nenavedl do špatného vlaku a oni, místo toho, aby jeli za svými blízkými do Německa, seděli ve vlaku směr Brno.
Chytili je hned v Břeclavi. Nekompromisně a agilně je z vagonu ven vytáhla česká policie. Nevěděli, kde jsou, netušili, co se děje. Byli odvezeni do přijímacího střediska Zastávka u Brna. Tam museli odevzdat osobní věci, doklady, peníze, cennosti… A absolvovali povinnou zpoplatněnou lékařskou prohlídku. Její výsledek nikdy nedostali. S výjimkou lékařů s nimi všichni mluvili všichni jen česky. Z peněz se jim strhávala denní taxa za pobyt a kromě toho dostávali denní příděl svých vlastních (zabavených) financí, aby si mohli v místním zařízení dokoupit něco k jídlu. Celý pobyt zde, jakož i strava nejsou nepodobné vězení. Rýže a voda, brambory s cibulkou, zákaz vycházení. Návštěvy na hodinu týdně. Mříže. Studené chodby, nepříjemní dozorci, ostré povely v češtině.
Kais a Lili jsou dobří přátelé. Ale museli předstírat, že jsou manželé, aby je od sebe neoddělili. I tak ještě před pár dny hrozilo, že Kaise přece jen převezou do mužského tábora ve Vyšních Lhotách. Nestalo se to. Kais al-Shaar a Alaa Nasser měli ještě další štěstí. Celou dobu je v detenci navštěvovala dobrovolnice z Brna, která byla ve spojení s dalším dobrovolníkem z Prahy, Janem Vrobelem. Proto, když jim včera naprosto nečekaně v táboře oznámili, že budou hned propuštěni, měl jim kdo pomoci.
Kamarádka z Brna je posadila na vlak do Prahy a tam si je vyzvedl Jan Vrobel. „Přebral jsem je naprosto dezorientované,“ vypověděl pro Svobodné fórum. „Nevěděli, jestli jsou stále v České republice, a okamžitě chtěli do Německa. Trvalo nám dlouho je uklidnit, nebyli naštvaní, byli jen vyděšení, i když věděli dlouho dopředu, že se o ně postarám, až je pustí. Navíc, v Praze v tu chvíli bouchaly ohňostroje a oni se třásli strachy. Připomínalo jim to bombardování. Vyděšení byli i z pohledu na uniformy české policie,“ řekl Vrobel, který dva mladé Syřany s tranzitními vízy ubytoval na jednu noc u sebe doma.
[ctete]25381[/ctete]
„Já bych chtěl každému připomenout, že ilegální překročení hranic je pouze přestupek, v tomto případě dokonce přestupek z nevědomé nedbalosti, což je něco, co by se v civilizovaném státě obešlo s pokutou. V případě, že jde o válečné uprchlíky, by s nimi snad žádná civilizovaná země nemohla zacházet tímto způsobem,“ apeloval Vrobel a dodal, že dva mladí Syřané, kteří hned ráno odjeli, byli milí, skvělí a velmi vděční hosté, se kterými se u nás zacházelo hůř než s kriminálníky. A to ještě byli v zařízení, které je proslaveno jako „nejmírnější“. Přitom se jen chtěli dostat do bezpečí, daleko od války, blízko ke svým blízkým. Je to skutečně takový zločin?
Kais al-Shaar a Alaa Nasser jsou v tuto chvíli šťastně u svých rodin. Doufejme, že i díky péči českých dobrovolníků na svoji naplánovanou vynucenou dvacetidenní zastávku v České republice brzy zapomenou.
