Kult Jiřího Kajínka je i nadále pečlivě budován. Téměř nikdo neupozorňuje na to, že se jedná o odsouzeného dvojnásobného vraha, spíš je jeho příběh vyprávěn jako story novodobého Robina Hooda. Nově se nájemný vrah objevuje jako tvář vymahačské firmy z Plzně.

Vyobrazovat Jiřího Kajínka jako hrdinu, popřípadě jako oběť systému se stalo zvykem. Na doživotí odsouzený vrah, omilostněný Milošem Zemanem, který si tak před prezidentskými volbami zajistil další hlasy od lidí, pro něž je muž, který 23 let strávil ve vězení, rekem roky bojujícím s bezohledným státem, dokázal utéct z vězení, z nějž to nejde, a nakonec se happyendově dostal opět na svobodu, toť mnohdy současná Kajínkova prezentace.

Tvorba mediální vizibility, které nejvíc dokázala využít FTV Prima natočením dokumentu Já, Kajínek a bulvární Blesk, který propuštěného vraha prvních pár týdnů provázel na každém kroku, evidentně funguje i nadále. Ať už jde o bonbony, nesoucí Kajínkovo jméno, nebo současně fotografii na webu Expozitury pro mimosoudní vymáhání a dražby (použitou viditelně z internetových stránek televize Prima), nebo pořádání autogramiád Kajánkových knih.

Každá taková akce by ovšem neměla být brána jako samozřejmost. Dvojnásobný vrah a recidivista by se totiž ve slušné společnosti neměl stávat celebritou. Je pochopitelné, že se kolem Kajínkova případu stále objevují nejasnosti a lze připustit, že celá střelba nebyla vyšetřována standardně a zřejmě byli do celého případu namočeni i někteří plzeňští policisté, ale stále platí rozsudek soudu.

Kajínkovi byla prokázána vina a byl odsouzen na doživotí. Milost prezidenta, kterému se tento krok hodil do kampaně, neznamená, že je nyní dvojnásobný vrah osvobozen a nic neudělal. To by si měli uvědomit všichni, kdo svůj byznys spojují s Kajínkovým jménem. Obchodují totiž s nebezpečným zabijákem, ne s neprávem odsouzeným mužem.