Ještě nedávno se zdálo, že kontroverzní miliardář Donald Trump neochvějně kráčí vstříc republikánské nominaci na prezidenta Spojených států. Po posledních primárkách ve Wisconsinu, které navzdory průzkumům drtivě vyhrál jeho hlavní soupeř Ted Cruz, však dochází ke zlomu. Dnes už Trumpovy vyhlídky nejsou tak jednoznačné a Cruz vstoupil do hry velmi rázně.

[ctete]23971[/ctete]

Kalich trpělivosti s Trumpem přetekl

S dosavadním Trumpovým úspěchem, který zaskočil vedení Republikánské strany, si dlouho nikdo nevěděl rady. Nevyzpytatelný populista se stal fenoménem, kterého už není možné podceňovat a nevěřit jeho schopnostem působit na veřejné mínění. Hovoří jinak než jeho předchůdci i současníci a neváhá otevírat témata, která do té doby bývala tabu. Týkají se nejen domácích problémů, ale i zahraniční politiky, kde nejzlověstněji působí jeho až příliš kritická vyjádření na adresu NATO nebo prohlášení, že v rámci zlepšení vztahů s Ruskem mu hodlá přenechat jeho bývalé sféry vlivu.

Tím by jen prohloubil geopolitickou krizi, kterou po sobě zanechává Obamova administrativa. Její snaha resetovat vztahy s Vladimirem Putinem přispěla k růstu jeho vlivu, oslabení pozice Spojených států ve světě a zhoršení bezpečnostní situace nejen na evropském kontinentu.

Ačkoli je zjevné, že v hypotetickém případě Trumpova úspěchu by zřejmě musel řadu svých kontroverzních tezí opustit či korigovat, jelikož by narazil na realitu, přesto to vypadá, že kalich trpělivosti s jeho nevypočitatelným až nebezpečným chováním už přetekl.

Republikánské primárky ve Wisconsinu vyhrál Ted Cruz, který je zatím celkově druhý na pásce, s pohodlným náskokem třinácti bodů. Navzdory očekáváním získal téměř polovinu hlasů, ačkoli se očekával těsný souboj s Trumpem. To vedlo k jeho sebevědomým prohlášením krátce po oznámení výsledků.

„Ať už to bude před Clevelandem nebo na sjezdu (republikánů) v Clevelandu, společně získáme většinu delegátů a společně v listopadu porazíme Hillary Clintonovou,“ řekl Cruz v projevu svým stoupencům. „Vítězíme, protože sjednocujeme Republikánskou stranu.“

Cruz má více šancí porazit Clintonovou

O co se nyní hraje? Pro získání nominace Republikánské strany je nutné získat polovinu delegátů, tedy 1237. Trump jich má zatím 740, Cruz 514 a poslední zbývající ve hře, John Kasich, 143. Ačkoli si ani dnes nikdo nedovolí věštit z křišťálové koule, jak republikánské primárky dopadnou, jako stále pravděpodobnější se jeví následující scénář.

Muselo by se stát něco mimořádného, aby se Trumpovi podařilo získat potřebnou většinu hlasů. Musel by zmobilizovat svoji kampaň a vyhrát nadpoloviční většinou ve všech zbývajících státech, což je těžko představitelné. Pokud se tak nestane, vstoupí do hry republikánské shromáždění, které zasedá koncem července. Je už téměř jisté, že by opustilo dlouhodobě preferovaný model „vítěz bere vše“, tedy že vítězný kandidát v primárkách obdrží všechny hlasy delegátů shromáždění.

Republikáni by se tak rozhodovali mezi dvěma kandidáty s největším počtem hlasů, tedy mezi Trumpem a Cruzem, a zvažovali by všechna pro i proti. Jedním z klíčových kritérií by byla schopnost republikánského nominanta porazit protivníka z řad konkurenčních demokratů – pravděpodobně Hillary Clintonovou. I když i tady se situace komplikuje a na záda jí dýchá nečekaně těsně její hlavní soupeř, Bernie Sanders, zastávající výrazně levicové a (podobně jako Trump) antiestablishmentové postoje.

Už dnes je zjevné, že více šancí porazit Clintonovou má Cruz, což vyplývá z řady srovnávacích průzkumů. Ačkoli ani Cruz nemá vztahy s republikánským vedením kvůli své vyhraněnosti ideální, stále je pro něj přijatelnější než Trump, který se svými kolegy válčí. Má pověst neřízené střely a dokázal si znepřátelit většinu vlivných republikánů. Cruzovo jméno se proto bude v následujících týdnech skloňovat stále častěji.

Vzorem Ronald Reagan

Kdo je Ted Cruz a jaká zastává stanoviska?

Republikánský senátor za stát Texas patří se čtyřiceti šesti lety mezi nejmladší kandidáty na prezidenta. Po otci je kubánského původu. Stále častěji se o něm hovoří, že je nadějí jako svého času Obama, přičemž vystupuje stejně tvrdě, ale mnohem kultivovaněji, než Trump.

Cruzovým velkým politickým vzorem je Ronald Reagan, i když nekopíruje všechny jeho postoje. Mezi republikány se řadí ke konzervativnímu křídlu, což se odráží ve výběru jeho programových témat. Hlavním je ochrana amerického způsobu života, svobody a křesťanství. Je zastáncem volného obchodu, snížení daní a zeštíhlení výdajů federální vlády, kde navrhuje zrušit některá ministerstva a centrální úřady. V roce 2013 navrhl zavedení jednotné daně pro všechny občany, kterou by mohl průměrný Američan přiznávat „na pohlednici“.

Cruz patří k nejhlasitějším kritikům Obamovy politiky, například jeho nákladné zdravotní reformy (Obamacare). Jeho reformy chce zrušit. Je proti zvyšování minimální mzdy, naopak podobně jako Trump prosazuje přísnější imigrační politiku. Odmítá vliv člověka na globální oteplování.

Svoje konzervativní postoje projevuje kritikou interrupcí a rozšiřování práv osob stejného pohlaví. Vystupuje například proti homosexuálním sňatkům, jejichž legalizaci by ovšem ponechal na rozhodnutí jednotlivých států, stejně jako legalizaci marihuany. Chce posílit práva legálních držitelů zbraní, je pro zachování trestu smrti.

Posílení pozice USA jako supervelmoci

Cruz chce v reakci na šířící se hrozby terorismu posílit národní bezpečnost a zesílit tlak na Islámský stát. Považuje jej za větší nebezpečí než Asadův režim. Jako potenciální prezident by prosazoval posílení za Obamy uvadající pozice Spojených států jako supervelmoci. Výrazně podporuje Izrael a hodlá přitvrdit politiku vůči Palestině. Kritizuje Obamovo sbližování s Kubou, které považuje za „tragickou chybu“, a dohodu s Íránem, jejímž důsledkem bude posilování jeho vlivu na Blízkém východě.

Už dnes je také zjevné, že volbou Cruze se Spojené státy posunou doprava, volbou Sanderse doleva, volbou Trumpa do neznáma a volbou Clintonové zůstanou stát na místě – už kvůli její spoluodpovědnosti za Obamovu politiku v roli ministryně zahraničí. Například v březnu 2011 Clintonová přesvědčila prezidenta Obamu o nutnosti vojenské intervence v dnes zcela rozvrácené Libyi, a to i přes odpor amerického ministerstva obrany, které se k ní stavělo odmítavě.

Američané nebudou mít letos na podzim snadnou volbu, ale karty začínají být rozdávány poměrně čitelně.

[ctete]15795[/ctete]