Miroslav Kalousek pro CNN Prima sdělil, jak vidí nutnost a možnost koalice opozičních stran. Je ochoten na takové kandidátce i nebýt, kdyby to pomohlo věci.
Kalousek nechtěl jmenovat nikoho konkrétního, kdo by měl v čele takové koalice stát: „Je těžké říct nějaké konkrétní jméno. To je jeden z úkolů společného postupu demokratických stran. Já nejsem objektivní, podle mě by bylo ideální mít v čele vzdělanou a energickou ženu, což je paní předsedkyně Adamová. Ale členové jiných stran na to budou mít jiný názor… Dokážu si představit kohokoliv, na kom se ty strany domluví. Síla oné dohody už mu dodá to nezbytné charisma.“
Je ale realistický v tom, kolik subjektů by se nakonec dalo dohromady: „Samozřejmě patřím k těm, kteří by si přáli větší diskuzi o společných kandidátkách. Nemyslím si, že je možná jedna společná, reálnější by byly dvě kandidátky. Zatím bych to nazval vzájemným oťukáváním, přál bych si, aby jednání byla intenzivnější. Sám jsem se o to snažil a nebyl jsem úspěšný… Může to být jedna kandidátka, ale podle mě to není reálné. Pokud se nicméně stane, že demokratická opozice bude kandidovat roztříštěně na více než dvou kandidátkách, tak je to promarněná šance a selhání těch stran a lídrů. Škoda každého demokratického hlasu.“
Dovede si představit, že by se strany spojily, vyhrály a on u toho nebyl: „Pokud by se to takhle skutečně odehrálo díky tomu, že u toho nesmím být, tak zaplaťpánbůh za to. Ta oběť by za to stála. Mým cílem je, aby tady byla demokratická správa země. Samozřejmě že je příjemné, když u toho může člověk být. Ale to je až priorita číslo dvě.“
Že je potřeba dát opozici dohromady, o tom mluví sami politici, komentátoři, veřejnost, vyzval k tomu Milion chvilek, dává to zdravý rozum. Pokud budou strany řešit nějaké vzájemné animozity lidí a rozdílnosti v programech, tak ti lidé nemusí ve Sněmovně vůbec být a o nějakých programech bude zbytečné mluvit. Zůstane tu Andrej Babiš s nějakými satelity a máme vystaráno. Impotenci demokratických politiků jsme tu zažili v oněch třech poválečných letech a dopadlo to bídně. Teď nemusí být výsledkem totalita, ale třeba šikanistán a stát jako pohublá dojná kráva, kterou si oligarchové podojí a ještě zaživa rozřežou na své podíly. Za takový konec ponesou společnou odpovědnost politici i voliči. Na straně vítězů ovšem bude jen někdo a ten si to pak užije.