Vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové. Co bylo motivem k iniciování svolání této schůze, řekl již pan předseda Fiala. Dovolil bych si to zhustit do dvou základních bodů, které trápí nejenom nás, ale trápí i velkou část české veřejnosti. Tím prvním bodem je odpověď na otázku, proč máme všichni pocit, že policie nepostupovala tak, aby si všichni byli před zákonem rovni. Že si před zákonem nebyli rovni tzv. čínští turisté –  nechci teď spekulovat o jejich vojenské či diplomatické hodnosti –  a proč si před zákonem vůči nim nebyli rovni čeští občané na území České republiky. To je jeden základní problém.

Ten druhý základní problém je, proč bylo na území České republiky omezeno ústavní shromažďovací právo jejích občanů a proč se někdo domnívá, že ústavní shromažďovací právo lze omezit dopravně inženýrským opatřením, a kdo o tom rozhodl.

To jsou dva bloky otázek, které nás opravdu trápí, a myslím si, že skutečně zajímají českou veřejnost. V zájmu důvěryhodnosti Policie České republiky a její prestiže je potřeba, aby na ně vláda uměla věrohodně odpovědět a nikoliv se trapně vymlouvat, jak učinil policejní prezident a pan ministr vnitra minulý čtvrtek.

K těm incidentům si dovolím uvést několik konkrétních případů. Uvědomuji si, že by měly být předmětem konkrétního šetření a nechme je konkrétně prošetřit. Je ale  asi dobře, když si připomeneme, co se skutečně stalo. Existují na to konkrétní fotografická svědectví a videodokumentace. Nebudu vás dlouho zdržovat, z těch asi 40 jsem vybral jenom deset.

Skupina aktivistů, jak si dobře pamatujeme, vyměnila na sloupech veřejného osvětlení na Evropské třídě dvě, slovy dvě, čínské vlajky za tibetské. Postupně se zde shromáždilo asi 60 policistů a nakonec hasiči s plošinou, kteří, dovolíte-li mi to slovo, na těch sloupech aktivisty posbírali. Policisté zadrželi a odvezli do Bartolomějské celkem 12 českých občanů. Mezi nimi však i ty, kteří pouze postávali na chodníku s tibetskými vlajkami a nijak se výměny vlajek na sloupech neúčastnili. Na místo dorazil autobus plný čínských „turistů“. To slovo „turistů“ jsem už několikrát označil v uvozovkách, ale budu jim říkat čínští turisté. Zrovna v tu chvíli po chodníku procházeli tři koledníci s pomlázkami, kteří pravděpodobně vůbec netušili, že máme na návštěvě čínského prezidenta. Na ty koledníky s pomlázkami po verbálních výpadech čínští turisté hystericky zaútočili. Pravděpodobně se domnívali, že stuhy na pomlázkách jsou tibetskými symboly. Nikdo z agresivních čínských útočníků na koledníky nebyl zadržen. Celou situaci útoku na koledníky natáčel fotograf Deníku Referendum, který měl na zádech tibetskou vlajku. Když procházel mezi Číňany, vlajku mu strhli, uzavřeli ho mezi sebe a mlátili ho kovovými žerděmi svých vlastních čínských vlajek. Policisté ho z hloučku vytáhli ven a zadrželi. Nejprve za neuposlechnutí výzvy. Poté, co ho naložili do antonu, změnili důvod zadržení a u výslechu uvedli, že byl zadržen, protože bylo ohroženo jeho zdraví. Takže mu vlastně pomáhali a chránili ho. Nicméně z Číňanů nebyl zadržen nikdo.

Další incident se odehrál v parku Velvarská u mobilního billboardu s tibetským dalajlámou a bývalým prezidentem Václavem Havlem. Kolem 14. hodiny před průjezdem kolony s čínským prezidentem se před billboardem shromáždilo několik desítek Číňanů s velkými čínskými a českými vlajkami. Při průjezdu prezidentské kolony pak obrovskou českou vlajkou a vítacím plakátem pohled na mobilní billboard s Havlem a dalajlámou zcela zakryli. Vůči našim občanům použili i poměrně agresivní surové, řekněme, bodyčeky. Na námitky našich českých občanů, proč policisté neposunou Číňany s vlajkami dále, reagovali policisté slovy: A co vám tak asi vadí na české vlajce? Na veřejně přístupném videu z tohoto místa je vidět také ostrý fyzický útok na jednoho našeho občana směřovaný prsty do obličeje. Je také vidět, že policisté tento útok viděli, přitom ho vůbec neřešili. Žádní cizinci na tomto místě nebyli zadrženi.

Asi 60letá paní byla na Evropské třídě. Ono to tam tedy tenkrát vypadalo jako na Leninově třídě, ale ta třída se jmenuje Evropská. Tato paní byla napadena skupinou mladých čínských žen. Dokonce byla jednou ženou i kousnuta, a to pouze kvůli tomu, že v ruce držela malou tibetskou vlajku. Opět je vidět a je zdokumentováno, že to policisté viděli, ale žádnou z agresorek nezadrželi. Ty už také nebudou řešeny, protože jsou dávno zpátky na svých základnách.

V Chotkových sadech zastavilo na křižovatce na místě, kde je zákaz zastavení, auto s čerstvou dodávkou vlajek a jiných mávátek z čínského velvyslanectví. Blokovalo provoz. Číňané začali z kufru vykládat vítací materiál. Policisté je několikrát vlídně upozornili, že by to dělat neměli a že by měli odjet. Nestalo se vůbec nic. Číňané je ignorovali a policisté nedělali nic, přestože byl  jednoznačně porušován zákon České republiky. Při tomhle konkrétním případě sice nikdo nebyl napaden, ale uvedl  jsem ho proto, aby byl vidět ten dvojí metr.  Že za něco, co nebyly přestupky, byli zadržováni a perlustrováni čeští občané. Číňané se dopouštěli zjevných přestupků a porušování práva České republiky  a  nedělo se vůbec nic.

Policisté, jak již bylo medializováno, vnikli do kancelářské budovy u hotelu Hilton, kde byla v okně vylepena tibetská vlajka. S odůvodněním, že odstřelovači nevidí, co nebo kdo se za tou vlajkou skrývá. Trvali na tom, že se vlajka musí sundat. Je zajímavé, že jim nevadily zatažené žaluzie. Jsme připraveni kdykoli předložit znalecký posudek, že zatažené žaluzie a vylepená tibetská vlajka jsou jedno a to samé a že je přes ně vidět zhruba stejně.

Policie na Hlávkově mostě podle svých slov takzvaně identifikovala ve skupině čínských příznivců jednoho muže s tibetskou vlajkou. A jak mu sdělili, kvůli ohrožení bezpečného průjezdu prezidentské kolony k němu přistoupili, a jak říkali, krátce s ním pohovořili. Nicméně na videu se můžeme přesvědčit o tom, že poté, co s ním pohovořili, tak ho také vedou pryč. Ten pán nám řekl, že dostal od policie pořádkovou pokutu ve výši 200 korun.

V Lánech byl ze skupinky čtyř našich občanů s tibetskými vlajkami jeden zadržen. Přičemž je opět zdokumentováno, že protest byl absolutně pokojný, stáli tam čtyři lidé s tibetskou vlajkou, jednoho sebrali. Doufali, že ti tři ostatní si to rozmyslí. Pravděpodobně.

Mimořádně závažný případ se podle mého názoru stal opět na Hlávkově mostě, kdy tibetský občan, pět let žijící  v České republice, pan Tashi Gymatso, šel se svými českými přáteli na Hlávkův most s tibetskou  vlajkou vyjádřit svůj názor na úroveň lidských práv v Číně. Což,  zdůrazňuji,  se pořád v České republice ze zákona smí. On nebyl v ústí Hlávkova mostu zadržen českou policií, ale byl zadržen oněmi čínskými turisty, kteří ho prostě nechtěli s  tibetskou vlajkou vpustit na most. Jeho čeští přátelé pokračovali dál. A když potom pana Tashi Gymatso hledali, tak ho kupodivu našli v policejním autě. A  když se ptali, proč ten nešťastník byl zadržen a proč je v policejním autě, tak jim  odpověděli, že pan Tashi Gymatso byl těmi čínskými turisty označen jako bezpečnostní riziko, a proto jej jako bezpečnostní riziko zadrželi.Takže mi tady vzniká jisté podezření, že kromě toho, že policistům na území Prahy 1 velela Kancelář prezidenta republiky, tak jim taky na Hlávkově mostě veleli čínští turisté. Možná měli vyšší hodnost. To je docela dobře možné.

Samostatnou kapitolou je omezení ústavního shromažďovacího práva českých občanů na Hradčanském náměstí. 23. března byla řádně zaregistrována, tedy řádně povolena podle shromažďovacího zákona a podle jednoho ze základních ústavních práv českých občanů,  pokojná demonstrace na Hradčanském náměstí. Samozřejmě, že lze v určitých případech podle českého právního řádu zamezit takovémuto shromáždění. Ale pouze na základě a v mezích shromažďovacího zákona. Určitě to nejde dopravně inženýrským opatřením. Určitě nemůžete dopravními značkami zrušit ústavní právo občanů České republiky. Tedy ještě jsme si v půlce března mysleli, že to nejde. Byli jsme postaveni tváří v tvář skutečnosti, že to jde.  Že si prostě někdo dovolil na základě dopravně inženýrského opatření omezit ústavní právo občanů České republiky. Rozhodl se, že na tuto řádně ohlášenou a tedy jasně povolenou demonstraci ty lidi nepustí, a bylo jim to oznámeno někdy v brzkých ranních hodinách toho dne, kdy se ta demonstrace měla konat.

Zdůvodnění, že v okamžiku demonstrace již to nebylo aktuální, protože svolavatelé přesunuli to shromáždění na jiné místo, je eufemisticky řečeno trapná výmluva. Normálně řečeno účelová lež. Neexistuje žádný právně relevantní dokument, kterým by mohl kdokoliv prokázat, že svolavatelé přesunuli řádně zaregistrovanou demonstraci na jiné místo. Jeden ze čtyř svolavatelů, když byl postaven před situaci, že je tam  policie  nepustí, požádal městskou část Prahy 6, o možnost shromáždit se  na jiném místě a ta mu vyhověla. On  pouze o tomto  faktu  informoval  Policii České republiky. To snad nikdo nemůže myslet vážně, že tohle označí za oznámení svolavatele, že změnil místo demonstrace. To nic takového není. To prostě podle shromažďovacího zákona probíhá jinak.

Jinými slovy,  pokud pan ministr vnitra tady při mé interpelaci minulý čtvrtek tvrdil, že svolavatelé změnili místo demonstrace, tak byl buď obelhán, nebo lhal. Ale nemohl mluvit pravdu, protože nic takového se nestalo. Demonstrace byla řádně ohlášena a neexistuje žádný právní titul, podle kterého  by měla být omezena.

Na základě těchto  dvou oblastí, které jsem si tady dovolil říct, tedy měření různým metrem vůči občanům různé národnosti a státní příslušnosti,  na území České republiky, před zákony České republiky od Policie České republiky a omezení shromažďovacího práva na Hradčanském náměstí, si dovolím formulovat čtyři jednoduché otázky. Slovy čtyři.

Za prvé. Chápeme, že nemůžeme být informováni o konkrétním šetření konkrétních incidentů. Ale mohli bychom dostat jeden jediný údaj, který by nám mohl naznačit tu rovnost před zákony? Kolik bylo ve dnech 28. až 30. března v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta na území České republiky, kolik bylo  perlustrováno a zadrženo občanů České republiky a kolik Číňanů? Jenom to číslo. Patnáct – patnáct. Třicet – třicet. Nebo to skutečně snad bylo dvacet tři – jedna? Myslím, že veřejnost má právo tohle číslo znát, protože to něco napoví.

Otázka druhá. Kdo rozhodl o tom, že ústavní shromažďovací právo na Hradčanském náměstí bude omezeno dopravně inženýrským opatřením? Tady je nějaká konkrétní osoba, která o tom musela rozhodnout. Byl to ministr vnitra? Byl to policejní prezident? Byl to velitel ochranky?

Když jsem se domáhal našeho vstupu na Hradčanské náměstí, sám jsem na vlastní uši od jednoho velmi slušně jednajícího uniformovaného policisty slyšel, a opět je to zdokumentováno na videu, že aby někoho z nás pustili na Hradčanské náměstí, musel by to dovolit pan Mynář. To jsem slyšel. Možná, že vy, kdo jste viděli to video, jste to slyšeli taky. Jinými slovy, o tom, kdo z nás nebyl bezpečnostním rizikem a mohl tedy vstoupit na Hradčanské náměstí, v tu chvíli rozhodoval člověk, který je sám podle Národního bezpečnostního úřadu bezpečnostním rizikem. Ten měl právo říci Policii České republiky: Toho tam pusťte a toho tam nepusťte. On, oficiální úředně potvrzené bezpečnostní riziko, měl v tu chvíli právo říkat Policii České republiky: Franta bezpečnostní riziko představuje, toho tam pustit nemůžete, Lojza bezpečnostní riziko nepředstavuje, toho tam pustit můžete. Tomu máme říkat, pane ministře vnitra, profesionální výkon funkce, že to ta policie zvládla, jak jste nám řekl? Že to bezpečnostní riziko má právo říct Policii České republiky, kdo je a kdo není bezpečnostním rizikem? Málokdy jsem zažil větší Kocourkov. Otázka třetí. Jaké konkrétní bezpečnostní riziko existovalo v pět hodin odpoledne 29. března na Hradčanském náměstí, když byli čínský host a jeho hostitelé na Kampě? Byl na Kampě  v Lichtenštejnském paláci. Pane ministře, vy jste nás tady opět uváděl v omyl, že to bylo srovnatelné s návštěvou pana prezidenta Obamy. Nemluvil jste pravdu. Existuje o tom bohatá fotografická dokumentace. Já jsem byl tenkrát mezi těmi, kteří pana prezidenta Obamu vítali na I. hradním nádvoří za Matyášovou branou. Ano na I. hradní nádvoří už nikdo nesměl, ale Hradčanské náměstí bylo plné. Možná tam byla nějaká bezpečnostní opatření a bezpečnostní rámy, ale nějak těch 30 000 lidí tenkrát policie zvládnout uměla, když se s nimi naplnilo Hradčanské náměstí. 29. března 2016 jsme stáli proti těžkooděncům, kteří nás z Loretánské nechtěli za žádnou cenu pustit ani na kousíček toho Hradčanského náměstí. Kromě těch uniformovaných policistů, kteří se chovali velmi slušně a profesionálně, a já  viděl, jak je jim to trapné, jak je jim to nepříjemné a jak to dělají neradi, když jim tam velel nějaký panák v civilu, o kterém jsem přesvědčen, že byl důstojníkem ochranné služby prezidenta republiky. Choval se arogantně, choval se drze. Když jsem po něm chtěl, aby se představil, tak to odmítl a zmizel. Docela by mě zajímalo, kdo to byl, pane ministře. Možná, že byste to byl schopen zjistit, ale to nepatří mezi otázky, na které má veřejnost právo a které kladu. Ta otázka byla: Jaké konkrétní bezpečnostní riziko existovalo? Všichni, kdo jsme kdy vítali nějaké státní návštěvy, víme, že neexistuje žádné věrohodné bezpečnostní riziko, kterým lze ohrozit hosta z Hradčanského náměstí, když je v prostorách Kanceláře prezidenta republiky. Prostě neexistuje. Proto také nikdy nebylo zavřeno Hradčanské náměstí, ať už tady byl Svatý otec, ať už tady byl prezident Obama, ať už tady byl v 80. letech soudruh Leonid Brežněv. Bylo zavřeno pouze jednou, tentokrát. Všichni jsme přesvědčeni, že nebylo zavřeno pro relevantní bezpečnostní riziko, ale že bylo zavřeno z ješitnosti a pocitu nadřazenosti prezidenta republika, jehož přáním Policie České republiky, a podle mého názoru v rozporu se zákonem, poslušně vyhovovala.

Poslední otázka je: Proč jste, pane ministře, uváděl minulý čtvrtek veřejnost v omyl, když jste říkal, že svolavatelé přesunuli místo konání? Přesunout místo konání neznamená, že napíšu policistovi e-mail, že když nás tam nepustí, tak půjdeme do parku. Přesunout místo konání je proces, který definuje zákon o shromažďování. Tak jako policie zahradila Hradčanské náměstí, podle našeho názoru v rozporu se shromažďovacím zákonem, tak se také nestalo nic, co by v souladu se shromažďovacím zákonem mohlo být označeno jako změna místa konání pořadateli.

Byli bychom velmi vděčni, kdybychom na tyto otázky dostali naprosto jasnou odpověď, nikoli výmluvy, které jsme slyšeli minulý čtvrtek. Nedělám si iluze o tom, jak to dopadne. Konec konců, až se tady všichni dostatečně vypovídáme, tak vy, jako parlamentní většina, rozhodnete, že program této schůze,  neschválíte. Tím neumožníte ostatním členům Poslanecké sněmovny se k tomu vyjádřit a sdělit své vlastní poznatky, své vlastní zkušenosti a své vlastní rozhovory, které měli se svými voliči. To prostě neumožníte, protože nechcete, aby to tu zaznělo. Já se vám nedivím. Já bych se taky styděl, ale možná, že by té atmosféře skutečně prospělo, kdybyste to umožnili. A pak se nestane nic. Ale ono se nesmí nic nestát. My ty otázky budeme klást dál. Budeme používat všechny politické i právní prostředky. Ne k tomu, abychom někoho grilovali. Z toho nic není. Ale k tomu, aby se to nikdy neopakovalo. To, co se odehrávalo ty tři dny, bylo bezprecedentní porušení práv občanů České republiky na území České republiky. Teď se tu nebavíme o porušování lidských práv v Číně, v Tibetu, v Tchajwanu. To je samozřejmě velmi důležitá součást veřejné diskuse. Ale to, o čem chceme mluvit teď a tady,  na této mimořádné schůzi, je porušování práv občanů České republiky na území České republiky, dvojí metr Policie České republiky a skutečnost, že Policie České republiky na něčí pokyn instrumenty, které ze zákona má, instrumenty, které jí svěřili občané České republiky, nepoužívala k ochraně jejich majetku a bezpečí, ale používala je k potlačení projevů, které nějaká vrchnost označila jako nevhodné. K tomu tu policii nemáme. To se nesmí opakovat. Pokud se smíříme s vysvětlením, kterého se nám dostalo minulý čtvrtek, a pokud se smíříme se zprávou, kterou jsme dostali dnes ráno na stůl, pokud se s tímhle smíříme a sklopíme hlavy, tak se nikdo z nás nesmí divit, až nás příště bez řečí seberou a nebudou to nikomu vysvětlovat. V takové zemi já žít nechci a budu se tomu bránit.

Projev Miroslava Kalouska na dnešní mimořádné schůzi sněmovny.