Vláda na tiskové konferenci – ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Vláda, která v předchozím roce poztrácela důvěru veřejnosti, ztratila minulý týden oficiálně i většinu v poslanecké sněmovně. V takovém případě je nasnadě, že se opozice pokusí vyslovit vládě nedůvěru a přiměje ji tak k demisi. Koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) tento úmysl ve čtvrtek oznámila s tím, že bude-li pokus úspěšný, mělo by dalším krokem být rozpuštění sněmovny a předčasné volby. Koalice Pir/STAN vládě nedůvěru vyslovit nechce s odůvodněním, že v takovém případě by karty dostal do rukou prezident Zeman. Je ochotna hlasovat pouze pro rozpuštění sněmovny. Ve veřejném prostoru se vzápětí rozhořela diskuze mezi zastánci toho i onoho postoje. Někteří komentátoři dokonce přirovnali úmysl SPOLU k chování demokratických ministrů v únoru 1948. Rád bych svým textem přispěl k inspiraci těch, kteří se budou v příštích dnech rozhodovat.
S ohledem na nevypočitatelnost a svévoli prezidenta republiky s sebou vyslovení nedůvěry vládě určité riziko jistě nese. Obecně platí, že žádná situace nikdy není tak strašná, aby nemohla být ještě horší. Toto pravidlo poskytuje v Čechách již po staletí pohodlné alibi nejen Blanickým rytířům, ale i politikům, kteří se zaleknou odpovědnosti a rozhodnou se raději nedělat nic. Ti, kteří chtějí situaci zlepšit, si však nečinnost dovolit nemohou.
Po demisi vlády může dojít v zásadě ke dvěma variantám. Za pravděpodobnější pokládám tu, podle které prezident nechá Babišovu vládu dovládnout do voleb. Zeman nemá mnoho skutečných důvodů k její výměně. Obě vládní strany se chovají poslušně a noví ministři by se na svých pozicích museli nějaký čas rozhlížet. Poslušnost dnešních ministrů je pro prezidenta uspokojivá. Pro naši společnost i pro naši mezinárodní politiku by ale demise vlády představovala důležitý zlom. Přál bych si, abychom nejen my, ale i svět kolem nás věděl, že vláda, která tlačí Rosatom do Dukovan a Sputnik do očkovacích center, je vládou bez důvěry a v demisi.
Méně pravděpodobná, ale ne vyloučená je výměna vlády za “Zemanovy kamarády”. Paradoxně však právě ona s sebou přináší největší reálnou možnost získat 120 hlasů pro rozpuštění sněmovny a předčasné volby. Bez vládních poslanců počty nevycházejí a je zcela bláhové se domnívat, že by byli ochotni hlasovat pro předčasné volby za situace, kdy by vládla jejich vláda s důvěrou sněmovny. Nabízí-li proto dnes kdokoliv pokus o rozpuštění sněmovny bez předchozího vyslovení nedůvěry vládě, musí vědět, že nabízí jenom prázdné gesto. Ve skutečnosti nechce udělat nic.
Zcela zásadní důvod, proč by měla demokratická opozice vyslovit vládě nedůvěru, je pak snaha vrátit parlamentní politice a jejím pojmům smysl a obsah. Důsledkem působení vlády “buranokracie” nejsou jen tisíce zbytečných úmrtí, rozvrácený státní rozpočet a nefunkční správa. Máme také problém ztráty skutečného obsahu demokratické politiky a problém totálního matení pojmů. Výroky, že “vláda naši důvěru nemá, vládu nechceme”, a přitom jí tu důvěru ponecháme, protože ji vlastně chceme, patří mezi dnešní bizár. Těžko pak přesvědčovat občany, že se mají u voleb snažit dosáhnout změny. Logicky odpovědí, “že pokud se opozice domnívá, že nás pan Babiš chrání před panem Zemanem a před Kremlem, může pan Babiš zůstat na svém místě. Miloš Zeman bude prezidentem ještě skoro dva roky, Kreml bude stát pořád, tak ať nás pan Babiš chrání před nimi dál”. Nevím, kdo z poslanců chce na tuhle námitku odpovídat. Bude-li k ní důvod, jsem moc rád, že poslancem už nejsem.
Jsem přesvědčen, že zejména v zájmu srozumitelnosti, pravdivého obsahu a smyslu politiky nemá demokratická opozice ani morální, ani politické právo nekonat. Přirovnávání k naivitě ministrů z února 1948 patří právě k onomu matení pojmů. Gottwaldovi ministři nebyli opozicí a naše politika tenkrát žádnou opozici ani neměla. Chci věřit, že dnes stále ještě demokratickou opozici máme. Že si je vědoma své úlohy a že tak tedy bude i jednat.
Autor je spoluzakladatel TOP 09 a bývalý ministr financí.
