Miroslav Kalousek FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Je škoda, že příběh vlády Petra Fialy nevstoupí do historie jako vítězná mise demokratů po autoritářské stagnaci Andreje Babiše. Důvodů pro neslaný a nemastný výsledek vládnutí pětikoalice je hned několik. Dílem jsou to příčiny vnější, za které strany nemohly. Třeba Putinova válka, energetická krize a inflace. Ale značným dílem jde o slabiny a neúspěchy, které si strany pětikoalice způsobily samy. A to svojí nepřipraveností vládnout, zbabělostí, neochotou k hlubším změnám a také tím, že dohadování pěti stran je zdlouhavé a vede více ke kompromisům než k efektivnímu řízení země.
Ostrý kritik vlády Petra Fialy Miroslav Kalousek má v mnoha věcech pravdu. Jeho kritika zprava je mnohem oprávněnější než populistické útoky kvůli vylhané „fialové bídě“, kterou šíří opoziční populistické strany v čele s ANO. Pozoruhodný je přitom Kalouskův poslední rozhovor pro Novinky. Jeho formulace problémů Česka je kalouskovsky precizní a vyargumentovaná, což je o dost přijatelnější než mnohé jeho žlučovité výpady na síti X.
V kostce řečeno, Kalousek kritizuje vládu za nekoncepčnost a mělkost jejích reforem:
„Tady se bohužel každý problém zaleje penězi a nikdo neřeší, jestli výsledek má nějaký efekt,“ říká Kalousek a pokračuje: „Vede se tu vášnivá diskuze, zda má jít na školství aspoň tolik peněz, jako je tomu v zemích OECD, ale už nikdo nediskutuje, jestli za ty peníze získáme efektivní školství. To se týká i peněz na vědu a výzkum.“ Dalším příkladem je podle něj zdravotnictví. „Za covidu se do něj nalilo navíc sto miliard. Covid odezněl a peníze tam zůstaly a nikdo z nás nevidí, že by přispěly k lepším službám. Proč? Systém je málo efektivní a má spoustu černých děr, kde peníze mizí. Bez systémových změn efektivnější nebude.“
Když má Kalousek pravdu
Kalousek zejména kritizuje, že se vládě nepodařilo snížit zadlužení státu a její balíček pokryl pouze vlastní vícenáklady, které měla současná vláda. Kořen našich problémů je přitom v systémové stagnaci české subdodavatelské ekonomiky, jejíž konkurenční výhody dané levnou prací se vyčerpaly dávno před covidem, a navíc nenávratně zmizely levné energie. Kalouska také trápí, že vláda nebyla schopná donutit státní aparát ke změně chování, a má v tomto ohledu absolutní pravdu.
Oproti Kalouskovu hodnocení je ale zřejmé, že v klíčových věcech nebudeme na léta s Petrem Fialou vzpomínat až tak zle, protože Česko se dokázalo postavit zcela jednoznačně ruské agresi a energetickou krizi vláda zvládla velmi dobře. Na mezinárodní scéně má Česko vynikající pozici, což je oproti časům Zemana a Babiše skoro zázrak. A je také patrné, že dochází k pozitivnímu obratu ve vývoji reálných mezd. Kalousek by také měl vidět, že v této době dochází k masivním stavbám dopravní infrastruktury. Za pochvalu také stojí zřetelné zvýšení obranyschopnosti, a tudíž bezpečnosti Česka. To naši dezoláti nedocení, ale jde o faktické zvýšení národní suverenity a bezpečnosti v kritické mezinárodní situaci.
Pak tu ale máme tak vážné deficity, že je celkem jasné, že vláda nebude na konci hodnocená příliš dobře, a ten poslední rok na tom těžko něco změní. Stručně řečeno: vláda neumí vládnout. Ministr spravedlnosti opakovaně děkuje justici, že nezavřela Andreje Babiše za jeho podvody, a vynáší to jako projev její nezávislosti. Přitom jde o očividný důsledek podělanosti, ne-li kontaminace mocí Agrofertu. Vláda nedokázala nadvládu Agrofertu zlomit a nedokázala rozbít Babišovy struktury ve státní správě. Dokonce zcela absurdně povyšovala Babišovy exponenty do vyšších funkcí. To není jen zbabělost, ale to je projev tuposti, kterou oplývají mnozí politici našich demokratických stran.
Problém jménem zbabělost
Zbabělost se rovněž projevuje u ODS i TOP 09, které nejsou ochotné se pustit do odvážných a přitom jediných možných systémových změn, jež by zlomily nárokovou mentalitu státních zaměstnanců a lékařů. Nebyly schopné prosadit spoluúčast a připojištění ve zdravotnictví, nebyly schopné zamezit plýtvání penězi. Je třeba navíc připomenout, že zdravotnictví řídí Kalouskova strana. Stejně tristní je situace ve školství, kde si rovněž stále hrajeme na bezplatný socialismus a kde vláda prosadila jen minimum změn, jež přitom k lepšímu vzdělávání nevedou.
Mohli bychom vypočítávat desítky problémů a zkoumat, jak si vláda stojí. Ale ten nejhorší její rys by se dal nazvat „celkový umělecký dojem“. A ten je mizerný. Souvisí s toporností a nízkou empatií vládní komunikace. Že je to zejména výsledek pětikoaličního vládnutí, je jasné. A že se na tom podepisuje i jakási neohrabanost premiéra, je rovněž zřejmé.
Proto tu nemáme silnou demokratickou politiku, jejímž cílem by bylo udržení demokracie v konfrontaci s temnými silami, které tu reálně jsou a které se snaží znovu ovládnout stát. Nemáme tu demokratickou opozici a přitom se tváříme, že demokracie je neotřesitelná. Přesný opak je pravdou. Česká demokracie je velmi ohrožená, a to zevnitř. Síla proruské fronty v čele s Babišem je značná. Ruská linka Andreje Babiše je realitou, ať si oligarcha plácá, co chce. Slabost demokratů, nebo lépe řečeno naše společná slabost, je naprosto frustrující.
Může nás zachránit nová strana? Válí se v Česku na zemi 600 tisíc hlasů, jak říká Kalousek? Taková věc je otevřená a skepse je bohužel namístě. Hodnověrné průzkumy to zatím neukazují. A riziko, že by se taková strana těsně nedostala do sněmovny, je značné. Mohla by tím přivodit katastrofu.
Jinak s námi zametou
Není ale podstatné, zda tu budeme mít novou stranu. Potřebujeme ale zcela jistě novou politiku a nové lídry. Potřebujeme mladou a odvážnou konstruktivní pravici, která by prosadila systémové změny a otřásla zkostnatělou státní správou. Která by uvolnila potenciál svobodného podnikání a prosadila už konečně euro.
Dnes to možná vypadá jako nerealistická hudba budoucnosti. Ale neměli bychom čekat, až to všechno za nás někdo udělá. Měli bychom začít prosazovat kurz, který jednou změní tuto zemi a definitivně v politickém slova smyslu zamete s hnědou a hnědorudou hrozbou. S Babiši, Turky a Konečnými, kteří ohrožují Česko. Nebo zametou oni s námi.
